ECLI:CZ:NS:2000:11.TCU.57.2000.1
sp. zn. 11 Tcu 57/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 6. října 2000 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky M. Ch. a P. G. rozsudkem Obvodního soudu v Drážďanech ze dne 21. 1. 1998 sp. zn. 200 Ls 209 Js 4261/95, Spolková republika Německo, a to pro závažný trestný čin napomáhání k ilegálnímu příjezdu podle §92 odst. 1, č. 1 a §92a odst. 2 č. 1 německého cizineckého zákona a podle ustanovení §25 odst. 2, §53 a §54 německého trestního zákoníku a u P. G. navíc podle ustanovení §56 německého trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání u P. G. jednoho roku a dvou měsíců a u M. Ch. jednoho roku a čtyř měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu v Drážďanech ze dne 21. 1. 1998 sp. zn. 200 Ls 209 Js 4261/95, Spolková republika Německo, byli M. Ch. a P. G. uznáni vinnými závažným trestným činem napomáhání k ilegálnímu příjezdu podle §92 odst. 1, č. 1 a §92a odst. 2 č. 1 německého cizineckého zákona a podle ustanovení §25 odst. 2, §53 a §54 německého trestního zákoníku a u P. G. navíc podle ustanovení §56 německého trestního zákoníku, kterého se měli dopustit tím, že dne 12. 5. 1997 převedli 11 cizinců přes česko-německou hranici na území SRN společně se zvlášť stíhaným J. K. a cizinci byli odhaleni. Dále v noci z 1. na 2. června 1997 převedl P. G. 12 cizinců, o nichž věděl, že nemají povolení k pobytu v SRN a ani status imigranta, na jednom neznámém místě přes česko - německou hranici. Slíbenou odměnu ve výši 500 DM neobdržel. Dne 16. 6. 1997 převedli oba shora jmenovaní 4 cizí státní příslušníky přes česko - německou hranici u obce N., o nichž jim bylo známo, že nemají povolení k pobytu v SRN a ani statut imigranta. K vyplacení slíbené odměny ve výši 150 DM každému z nich nedošlo, protože byli při převádění zatčeni. Za tento trestný čin byli odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání u P. G. jednoho roku a dvou měsíců a u M. Ch. jednoho roku a čtyř měsíců.
Dne 25. 6. 2000 pod sp. zn. 1696/99-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že obvinění jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (§171a odst. 1, 2 písm. b/ tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Jde o rozmáhající se nebezpečnou trestnou činnost, která narušuje rovněž zájmy České republiky. Oba odsouzení byli již na území České republiky opakovaně soudně trestáni, jak vyplývá z opisu Rejstříku trestů opatřených Nejvyšším soudem. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. října 2000
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch