ECLI:CZ:NS:2000:11.TCU.69.2000.1
sp. zn. 11 Tcu 69/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. října 2000 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. P. rozsudkem Zemského soudu v Bautzenu ze dne 26. října 1995 sp. zn. 1 Ks 200 Js 1199/95, Spolková republika Německo, a to pro trestné činy převádění cizinců, protivení se výkonným úředníkům, nebezpečného jednání v rámci silničního provozu a fyzického zranění z nedbalosti podle §3 odst. 1, §58 odst. 1 č. 1, §92 odst. 1 č. 1, č. 6, §92a odst. 1 č. 1, č. 2 cizineckého zákona, dále podle §113 odst. 1, 2 č. 1, 2, §315b odst. 1 č. 3 a odst. 3 ve spojení s §315 odst. 3 č. 2, §230, §232 odst. 1, §69, §69a, §69b a §52 německého trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Bautzenu ze dne 26. října 1995 sp. zn. 1 Ks 200 Js 1199/95, Spolková republika Německo, byl M. P. uznán vinným trestnými činy převádění cizinců, protivení se výkonným úředníkům, nebezpečného jednání v rámci silničního provozu a fyzického zranění z nedbalosti podle §3 odst. 1, §58 odst. 1 č. 1, §92 odst. 1 č. 1, 6, §92a odst. 1 č. 1 a 2 cizineckého zákona, dále podle §113 odst. 1, 2 č. 1, 2, §315b odst. 1 č. 3 a odst. 3 ve spojení s §315 odst. 3 č. 2, §230, §232 odst. 1, §69, §69a, §69b a §52 německého trestního zákoníku. Těchto trestných činů se měl dopustit tím, že ve večerních hodinách dne 7. února 1995 přicestoval osobním vozem Renault 19 se SPZ LBJ 40-44 přes hraniční přechod V. do Německa, aby tam podle úmluvy převzal pět zahraničních občanů - Albánců z Kosova - bez povolení k pobytu na území Spolkové republiky Německo (k převzetí mělo dojít v Taubenheimu) a aby je přivedl na nějaké neznámé cílové místo v Německu za slíbenou odměnu 250 DM a peníze na benzín. Svědkové, pracovníci ochrany hranic, kteří se nacházeli v blízkosti na policejní hlídkové jízdě, byli rádiem upozorněni na pohyb osob, které přicházely z lesa směrem od české hranice, a bylo jim nařízeno jet do T. Poté, co do automobilu nastoupily čekající osoby, se svědek M. rozhodl, že vozidlo zastaví a zkontroluje. Postavil se tedy uprostřed silnice a svědkyně Z. ho osvětlovala halogenním svítidlem, odsouzený právě projížděl se svým vozem rychlostí 15 km/hod., ve vzdálenosti asi 20 m zpozoroval svědka M., který byl oblečen do uniformy ochrany spolkové hranice a levou rukou dával znamení k zastavení. Odsouzený přesto zrychlil asi na 40-50 km/hod. a najížděl přímo na něj. Když se obžalovaný nacházel s vozem několik metrů od svědka, tento vystřelil do vzduchu varovný výstřel a uskočil stranou, přičemž se pokoušel dostat se z nebezpečného prostoru pryč, osobní vůz ho přitom zasáhl na kotníku levé nohy. Posléze byli odsouzený a ostatní cestující zatčeni. Svědek M. utrpěl bolestivý otlak a lehký otok na levém kotníku, toto poranění muselo být ambulantně ošetřeno a mělo za následek služební nezpůsobilost po dobu pěti dnů. Za tuto trestnou činnost byl M. P. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let.
Dne 12. října 2000 pod sp. zn. 666/2000-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že obviněný je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (§171a tr. zák. - překročení státní hranice a §155 tr. zák. - útok na veřejného činitele). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Jde o odsouzení k výraznému trestu odnětí svobody za závažnou trestnou činnost, jejíž postihování vyžaduje mezinárodní spolupráci. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. října 2000
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch