ECLI:CZ:NS:2000:11.TCU.72.2000.1
sp. zn. 11 Tcu 72/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal žádost Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky o povolení průvozu občana Slovenské republiky M. K., t. č. na území Spolkové republiky Německo, který má být vydán Spolkovou republikou Německo k trestnímu stíhání do Slovenské republiky na základě zatýkacího rozkazu Okresního soudu ve Vranově nad Topľou ze dne 19. července 1999 sp. zn. 2 Ntv 14/99, a rozhodl v neveřejném zasedání podle §383c tr. ř., čl. 30 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech (uveřejněna pod č. 209/1993 Sb.) a čl. 21 Evropské úmluvy o vydávání (uveřejněna pod č. 549/1992 Sb.) takto:
Povoluje se průvoz vydávané osoby M. K., územím České republiky k trestnímu stíhání do Slovenské republiky pro trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) a zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 trestního zákona Slovenské republiky, jichž se měl dopustit tím, že
- v přesně nezjištěném dni v květnu 1992 jako účtující číšník ve vinárně na RO D., středisko P., která byla v té době ve správě Obecního úřadu H., okr. V., neodvedl tržbu v částce 22 985,60 Sk, ale tuto použil na uspokojení svých denních potřeb, čímž tímto Obecnímu úřadu H. způsobil škodu v uvedené výšce,
- v přesně nezjištěný den v lednu 1993 při setkání s P. V. tomuto nabídl, že mu zařídí proclení a státní poznávací značku na osobní motorové vozidlo dovezené z Německa za částku 25 000 Sk, kteroužto částku mu P. V. i dal, avšak žádné proclení a státní poznávací značku na osobní motorové vozidlo nezařídil, peníze použil pro svoji potřebu, čímž mu způsobil škodu v uvedené výši,
- v přesně nezjištěný den v srpnu 1995 na RO D., při setkání s M. H. pod záminkou, že mu zprostředkuje koupi levné videokamery, vylákal od něj částku 10 000 Sk, přičemž koupi videokamery nezprostředkoval, peníze použil pro svoji potřebu, čímž M. I. způsobil škodu ve výši 10 000 Sk,
- dne 29. listopadu 1994 v U., Česká republika, pod záminkou splátky svého dluhu, vylákal od D. R. částku 5000 Kč, přitom se jí písemně zavázal, že peníze vrátí do 1. prosince 1994, i když při převzetí peněz věděl, že se tak nestane a použije je pro vlastní potřebu,
- v přesně nezjištěný den v době od 15. ledna 1995 do 31. ledna 1995 v U., Česká republika, podvodným způsobem vylákal od J. Š. částku 32 000 Kč s tím, že mu zabezpečí úvěr na rozhlasové vysílání, což však neudělal a peníze použil pro vlastní potřebu,
-ve dnech 2. února 1995 a 3. února 1995 v P. pod záminkou, že potřebuje zabezpečit finanční pomoc pro svého známého, vylákal od K. Z. celkovou částku 30 000 Kč, přičemž se mu písemně zavázal, že peníze vrátí do 10. února 1995, i když při přebírání peněz věděl, že se tak nestane a použije je pro svoji potřebu,
- v přesně nezjištěné době okolo 27. března 1995 v B., Česká republika, pod záminkou zajištění nákupu zboží, vylákal od H. S. částku 1 000 000 Kč, tyto peníze použil pro vlastní potřebu a doposud je poškozené nevrátil,
- v období od 28. srpna 1994 do 5. září 1994 v B., Česká republika, byl ubytován v hotelu B., kde využíval poskytnuté hotelové služby, avšak náklady na jejich poskytování a za ubytování neuhradil, čímž tímto způsobem firmě B. způsobil škodu ve výši 21 806 Kč,
- v období od 19. srpna 1994 do 20. listopadu 1994 v B., Česká republika, na základě smlouvy o zapůjčení vozidla uzavřené s firmou R. užíval osobní motorové vozidlo zn. Škoda Favorit, SPZ BN 69-14, avšak náklady za užívání a půjčovné neuhradil, čímž tak firmě R. způsobil škodu ve výši 54 870 Kč.
Po dobu průvozu bude vydávaná osoba držena ve vazbě.
Odůvodnění:
Ministerstvo spravedlnosti Slovenské republiky požádalo na základě čl. 21 Evropské úmluvy o vydávání o povolení průvozu slovenského státního občana M. K. územím České republiky. Průvoz se má uskutečnit v rámci vydání obviněného ze Spolkové republiky Německo do Slovenské republiky k trestnímu stíhání pro trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) a zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 trestního zákona Slovenské republiky, jichž se měl dopustit jednáním popsaným ve výroku tohoto usnesení. Na obviněného byl Okresním soudem ve Vranově nad Topľou dne 19. července 1999 sp. zn. 2 Ntv 14/99 vydán zatýkací rozkaz.
Nejvyšší soud České republiky projednal žádost Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky z hlediska splnění právních podmínek citovaných mezinárodních smluv. Zjistil, že v posuzovaném případě jde o vydání k trestnímu stíhání pro trestné činy, které z hlediska právních řádů Slovenské republiky i České republiky splňují podmínky pro povolení průvozu ve smyslu čl. 21 Evropské úmluvy o vydávání, ve znění výhrady České republiky. Trestní stíhání není promlčeno ani podle právního řádu České republiky, ani podle právního řádu Slovenské republiky. Osoba, o jejíž vydání jde, není občanem České republiky.
Právní překážkou povolení průvozu není ani ta skutečnost, že průvoz se týká trestných činů, které měly být spáchány také na území České republiky. Podle čl. 7 odst. 1 Evropské úmluvy o vydávání může dožádaná strana odmítnout vydání osoby žádané pro trestný čin, který se považuje podle jejího právního řádu za spáchaný na jejím území. S ohledem na výhradu České republiky, podle níž se průvoz osob územím České republiky povolí jen za podmínek, za kterých se dává souhlas s vydáním, se citovaný čl. 7 odst. 1 vztahuje i na povolení průvozu. Toto ustanovení však nestanoví odmítnutí průvozu jako povinnost dožádané strany. Proto využití možnosti odmítnout povolit průvoz s odkazem na čl. 7 odst. 1 Evropské úmluvy o vydávání nepřísluší Nejvyššímu soudu. Poté, co Nejvyšší soud v řízení konaném podle §383c tr. ř. neshledal žádných právních překážek a rozhodl o povolení průvozu ve smyslu jeho přípustnosti, je případné využití této možnosti v kompetenci ministra spravedlnosti (srov. č. 24/1996 Sb. rozh. a stan. tr.).
Z výše uvedeného vyplývá, že v posuzované věci nebyly zjištěny žádné právní překážky, které by bránily povolení průvozu obviněného M. K. za účelem trestního stíhání ve Slovenské republice, a proto Nejvyšší soud České republiky žádosti Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky vyhověl. Zároveň rozhodl o nutném opatření omezujícím osobní svobodu vydávané osoby v době průvozu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. října 2000
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík