ECLI:CZ:NS:2000:11.TCU.80.2000.1
sp. zn. 11 Tcu 80/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. října 2000 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky F. M. rozsudkem Zemského soudu Mnichov I ze dne 2. dubna 1998 sp. zn. 1 Ks 122 Js 4237/95, ve spojení s usnesením Spolkového soudního dvora ze dne 6. října 1998 sp. zn. 1 StR 497/98, Spolková republika Německo, a to pro pokus trestného činu vraždy ve spolupachatelství podle §211, §22, §23, §25 odst. 2 německého trestního zákoníku k trestu odnětí svobody na doživotí.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu Mnichov I ze dne 2. dubna 1998 sp. zn. 1 Ks 122 Js 4237/95, ve spojení s usnesením Spolkového soudního dvora ze dne 6. října 1998 sp. zn. 1 StR 497/98, Spolková republika Německo, byl F. M. uznán vinným pokusem trestného činu vraždy ve spolupachatelství podle §211, §22, §23, §25 odst. 2 německého trestního zákoníku, a to na základě zjištění, že dne 10. března 1995 společně s další osobou si vyhlédli v okrajové části M. obchod s hodinami a klenoty klenotníka D. T. a rozhodli se, že klenotníka nacházejícího se v obchodě usmrtí poloautomatickou samonabíjecí pistolí patřící F. M., vybavenou tlumičem zvuku, kalibru 7,65, zn. Sauer & Sohn a to tak, že F. M. zůstane v obchodě a bude dávat pozor, zatímco se spolupachatel postará o prodavače, a podle takto dohodnutého plánu předal F. M. svému komplicovi nabitou pistoli s tlumičem, a tento spolupachatel vytáhl pistoli, namířil ji proti D. T. a vedl ho s namířenou zbraní do prostoru dílny, aby ho tam usmrtil. V zadní místnosti okamžitě vystřelil z krátké vzdálenosti střelu do hlavy oběti (maximálně ve vzdálenosti dvou až tří metrů), aby ji usmrtil. Střela pronikla cca 2 cm pod levým okem a 4,5 cm za uchem vzadu opět vystoupila. Smrti klenotníka zabránilo rychlé lékařské ošetření a nebýt tohoto zásahu, byl by se poraněný udusil vlastní krví. Za tento trestný čin byl F. M. odsouzen k trestu odnětí svobody na doživotí.
Dne 26. října 2000 pod sp. zn. 5964/99-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že obviněný je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky /§8 odst. 1 tr. zák., §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. - pokus trestného činu vraždy/. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. F. M. se dopustil ve spolupachatelství na území Spolkové republiky Německo velice závažného násilného trestného činu, jehož následkem měla být smrt poškozeného. Poškozený přitom utrpěl velmi těžké zranění. Je třeba poukázat i na to, že mělo jít o předem připravovaný a promyšlený čin spáchaný za použití střelné zbraně a v součinnosti s další osobou. Byl mu také uložen nejpřísnější trest, a to trest doživotí. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2000
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík