ECLI:CZ:NS:2000:20.CDO.1023.2000.1
sp. zn. 20 Cdo 1023/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně J. K. proti žalovanému M. b. p. T., s. p. v l., o vydání nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 13 C 132/92, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. prosince 1999, č. j. 10 Co 878/99-109, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. prosince 1999, č. j. 10 Co 878/99-109, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku uvedeným usnesením zastavil ve smyslu §43 odst. 2 ve spojení s §211 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn a doplňků (dále též jen “o.s.ř.”), řízení o odvolání žalobkyně proti rozsudku ze dne 29. září 1999, č. j. 13 C 132/92 - 96, kterým Okresní soud v Teplicích zamítl žalobu o vydání specifikovaných nemovitostí a rozhodl o nákladech řízení. Své rozhodnutí odvolací soud odůvodnil tím, že odvolání nesplňovalo náležitosti stanovené v §205 odst. 1 o.s.ř., neboť v něm nebylo uvedeno, v jakém rozsahu se rozsudek soudu prvního stupně napadá a čeho se odvolatelka domáhá; žalobkyni přitom byla určena lhůta k doplnění odvolání a dostalo se jí i poučení o následcích její nečinnosti.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně (zastoupená advokátkou) včasným dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ a §238a odst. 1 písm. f/ o.s.ř. Byť výslovně neohlásila některý z dovolacích důvodů uvedených v §241 odst. 3 o.s.ř., kritizuje postup soudu prvního stupně, který - v rozporu s ustanovením §43 o.s.ř. - jí dopisem určil jen lhůtu k odůvodnění odvolání, aniž ji poučil o tom, jak je třeba opravu nebo doplnění odvolání provést. Odvolání, které skutečně postrádalo odůvodnění i odvolací návrh, se zavázala doplnit do jednoho měsíce, což také učinila (zdůvodnění odvolání došlo soudu prvního stupně dne 3. prosince 1999, tj. v době, kdy již spis byl předložen odvolacímu soudu). Proto navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření “požádal o potvrzení rozsudku” soudu prvního stupně, maje jej za pravomocný.
Dovolání je ve smyslu §236 odst. 1 o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odvolací řízení zastaveno (§238a odst. 1 písm. f/ o.s.ř.), a je i důvodné.
Dovolatelkou uplatněné argumenty nejsou způsobilé založit závěr o existenci vady řízení podle §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., která by způsobovala zmatečnost napadeného rozhodnutí. Odnětím možnosti jednat před soudem ve smyslu citovaného ustanovení se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu dává občanský soudní řád, avšak jen tehdy, šlo- li o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu určeného procesními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení, nikoli při rozhodování (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. června 1996, sp. zn. 2 Cdon 539/96, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, č. 4, pořadové číslo 27, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 953/96, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, č. 6, pořadové číslo 49). ”Postupem soudu v průběhu řízení” v uvedeném smyslu tedy není hodnotící úsudek odvolacího soudu, že odvolání není projednatelné, projevený ve výroku napadeného usnesení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. listopadu 1997, sp. zn. 2 Cdon 887/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 1998, pod pořadovým číslem 42).
Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout i k (jiným) vadám řízení, pokud mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.). Výtku z existence takové vady dovolatelka ostatně vznesla a námitkou, že soud prvního stupně při odstraňování obsahových nedostatků dovolání nepostupoval řádně, uplatnila dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.
Ustanovení §209 o.s.ř. ukládá předsedovi senátu soudu prvního stupně postarat se o odstranění vad odvolání. Soud prvního stupně přitom postupuje podle §43 o.s.ř.; formou usnesení, proti němuž není odvolání přípustné (srov. §202 odst. 2 písm. d/ o.s.ř.), vyzve odvolatele, aby nesprávné nebo neúplné odvolání ve stanovené lhůtě (§55 o.s.ř.) opravil nebo doplnil, a současně ho poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést, včetně toho, jaké následky nastanou, nebudou-li vady odvolání odstraněny. Zastavení (odvolacího) řízení ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 o.s.ř. nelze spojovat s vadou žaloby (byť objektivně existující), na kterou soud neupozornil (resp. upozornil na vady jiné), nebo ve vztahu ke které nepodal konkrétní poučení o způsobu jejího odstranění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. ledna 1997, sp. zn. 2 Cdon 308/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, ročník 1997, č. 12, pořadové číslo 91); přitom se musí jednat o takovou vadu, jejíž neodstranění brání v pokračování odvolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. října 1998, sp. zn. 21 Cdo 60/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1999, č. 6, pořadové číslo 36).
Z obsahu spisu plyne, že žalobkyně (v zastoupení advokátky) podala blanketní odvolání datované dnem 4. listopadu 1999, v němž pouze sdělila, který rozsudek napadá (s tím, že do jednoho měsíce odvolání zdůvodní). Přípisem ze dne 16. listopadu 1999 soud prvního stupně sdělil zástupkyni žalobkyně, že “lhůta k odůvodnění odvolání se stanoví do 26. 11. 1999, poté bude spis předložen KS v Ústí n. Labem, který může řízení pro vady odvolání zastavit”. Odvolací soud napadeným usnesením rozhodl o zastavení odvolacího řízení v den, kdy mu soud prvního stupně předložil podání žalobkyně obsahující zdůvodnění odvolání.
Přípisem soud prvního stupně tedy pouze určil lhůtu k “odůvodnění odvolání” (k čemuž se sama žalobkyně zavázala ve lhůtě delší), odvolatelku však k doplnění blanketního odvolání řádně nevyzval; nepoučil ji, o které náležitosti je třeba podání doplnit, přestože s nimi spojil současně zastavení řízení. Pokud odvolací soud za této situace odvolací řízení zastavil, zatížil řízení vadou ve smyslu §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.
Tento závěr má za následek nesprávnost napadeného rozhodnutí; Nejvyšší soud je proto zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1, věta za středníkem, odst. 2, věta první, o.s.ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. května 2000
JUDr. Vladimír K u r k a , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková