ECLI:CZ:NS:2000:20.CDO.112.2000.1
sp. zn. 20 Cdo 112/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce P. H. proti žalované T. P. a.s., o zaplacení 69.577,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 8 C 392/97, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. září 1999, č.j. 11 Co 387/99-29, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. září 1999, č.j. 11 Co 387/99-29, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze shora označeným usnesením - s odkazem na ustanovení §104 odst. 2 ve spojení s §211 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.\") - zastavil řízení o odvolání žalované proti rozsudku pro zmeškání ze dne 21. dubna 1999, č.j. 8 C 392/97-15, jímž ji Obvodní soud pro Prahu 4 zavázal k úhradě částky 69.577,- Kč s příslušenstvím a k náhradě nákladů řízení žalobci. Protože žalovaná podání učiněné telefaxem ve lhůtě stanovené v §42 odst. 3 o.s.ř. doplnila pouze fotokopií, nikoliv předložením originálu, považoval odvolací soud odvolání za (věcně) neprojednatelné; současně vyslovil, že k němu nemůže přihlížet.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná (zastoupena advokátem) včasným dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ a §238a odst. 1 písm. f/ o.s.ř. Námitkou, že odvolací soud nepřihlédl k originálu faxového podání, pokládaje ho jen za fotokopii, uplatňuje žalovaná dovolací důvod uvedený v §241 odst. 3 písm. a/ (§237 odst. 1 písm. f/) o.s.ř. Argumentem nesprávného posouzení formy podání pak uplatnila dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.
Dovolání je podle ustanovení §238a odst. 1 písm. f/ o.s.ř. přípustné a je i důvodné.
K vadám uvedeným v §237 odst. 1 o.s.ř. (tzv. zmatečnostem) a - je-li dovolání přípustné - k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.), dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Dovolací soud se nejdříve zabýval tím, zda řízení je postiženo vadou podle §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. Uvedené ustanovení spojuje zmatečnost řízení se skutečností, že účastníku byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
V rozhodnutích uveřejněných pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v mnoha rozhodnutích dalších Nejvyšší soud opakovaně vysvětlil, že po změnách, jichž s účinností od 1. ledna 1996 doznalo ustanovení §237 písm. f/ o.s.ř. (tím, že za slovo „byla\" byla vložena slova „v průběhu řízení nesprávným\"), je za \"postup soudu v průběhu řízení\" možno považovat jen činnost, která vydání konečného soudního rozhodnutí předchází, nikoli vlastní rozhodovací akt soudu, který má za úkol průběh řízení zhodnotit. Rozhodnutím odvolacího soudu o zastavení odvolacího řízení (v něm projeveným hodnotícím úsudkem, že odvolání žalované není po formální stránce schopné věcného projednání, nepředložila-li originál telefaxového podání) tedy zmatečnost podle §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. založit nelze (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 26. listopadu 1997, sp. zn. 2 Cdon 887/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 1998, pod číslem 42) a potud je dovolání, jež k jinému „postupu soudu v průběhu řízení\" uplatněné argumenty nepřipíná, zjevně neopodstatněné.
Námitka dovolatelky, že odvolací soud přehlédl skutečnost řádného doplnění telefaxového podání jeho originálem, je však podřaditelná dovolacímu důvodu podle ustanovení §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., jímž lze vytýkat postižení řízení jinou vadou (než vadami vyjmenovanými v §237 odst. 1 o.s.ř.), která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle ustanovení §42 odst. 3, věty první a druhé, o.s.ř. je třeba podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telegraficky písemně doplnit nejpozději do tří dnů, je-li písemné podání učiněno telefaxem, je třeba v téže lhůtě jej doplnit předložením jeho originálu; k těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží.
Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná učinila dne 14. června 1999 (v pondělí) podání, datované dnem 11. června 1999, označené jako „odvolání žalovaného proti rozsudku pro zmeškání\" telefaxem. Zásilka obsahující originál podání byla odevzdána poště P. (R 006639) za účelem doručení soudu prvního stupně téhož dne, co byla odeslána telefaxová zpráva, tj. dne 14. června 1999, a soudu prvního stupně došla dne 15. června 1999. Není tedy žádný důvod k pochybnostem o tom, že originál telefaxového podání - podepsaný zástupcem žalované - byl v zákonem stanovené lhůtě soudu předložen (obě listiny jsou navzájem identické). Pokud odvolací soud k originálu telefaxového podání ve smyslu §42 odst. 3 o.s.ř. nepřihlédl, zatížil řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.).
Nejvyšší soud proto napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1, 2, 5 o.s.ř.); v něm v první řadě posoudí, zda podání ze dne 11. června 1999 - se zřetelem k jeho obsahu - je odvoláním proti rozsudku soudu prvního stupně nebo návrhem na zrušení rozsudku pro zmeškání (§153b odst. 4 o.s.ř.), o němž přísluší rozhodnout soudu prvního stupně.
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. listopadu 2000
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová