ECLI:CZ:NS:2000:20.CDO.1366.98.1
sp. zn. 20 Cdo 1366/98
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně E. T., spol. s r. o., proti žalované S. f. D. a spol., o zaplacení 58.427,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 10 C 178/93, o dovolání původní žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5.2.1998, č.j. 25 Co 21/96-99, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5.2.1998, č.j. 25 Co 21/96-99, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudek soudu prvního stupně v části, v níž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 58.427,- Kč s příslušenstvím a uhradit náklady řízení, odvolací soud zrušil a řízení zastavil, když dospěl k závěru, že žalovaná neměla (a nemá) způsobilost být jeho účastníkem, a tento nedostatek podmínky řízení je neodstranitelný (§104 odst. 1 o.s.ř.). V době zahájení řízení, uvedl odvolací soud, podnikal pod obchodním jménem „K. F. - S. f. D. a spol.\" K. F. jako fyzická osoba, zatímco „S. f. D. a spol.\", jak byla žalovaná v žalobě označena, nebyla ani právnickou osobou ani nešlo o obchodní jméno osoby fyzické, v důsledku čeho tato žalovaná „neexistovala\" a „ani v předchozí době ani později neměla právní subjektivitu\". Z užitého označení též nelze dovodit, mínil odvolací soud, že žalobkyně zamýšlela žalovat jmenovaného F., jelikož se o něm v žalobě nezmiňuje, a rovněž sídlo žalované nesouhlasí s adresou jeho bydliště, stejně jako místa podnikání.
Proti tomuto usnesení podala původní žalobkyně (zastoupena advokátem) včasné dovolání, v němž namítala, že „nepřesnost\", spočívající v chybném označení žalované v žalobě, neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení ve smyslu §104 odst. 1 o.s.ř. není; naopak - podle ustanovení §43 a §104 odst. 2 o.s.ř. - měla být podniknuta opatření, jež by vedla k nápravě. Žalovanou označila dodatkem jejího obchodního jména zapsaného v živnostenském listu, jak se sama v obchodním styku označovala, a ani soud prvního stupně „zmíněný nedostatek nekonstatoval\"; K. F. se ostatně (na straně žalované) řízení před ním účastnil. Žalobkyně proto navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno, a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení s tím, že žalovaným je K. F.
V průběhu dovolacího řízení oznámil správce konkurzní podstaty úpadce - žalobkyně, že došlo k postoupení předmětné pohledávky na obchodní společnost E. T., spol. s r. o., a s ní dovolací soud nadále jednal jako s nástupcem původní žalobkyně, neboť uvedenou právní skutečnost potvrdila, a vstup do řízení ohlásila (procesní sukcese byla uplatněna).
Dovolání je ve smyslu §236 odst. 1 o.s.ř. přípustné, jelikož směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno (§238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), a byl jím uplatněn způsobilý dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., kterým lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Jelikož s výjimkou vad řízení vyjmenovaných v §237 odst. 1 o.s.ř. a jiných vad, pokud mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (jež dovoláním tvrzeny nebyly a z obsahu spisu nevyplývají), je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, je předmětem dovolacího přezkumu posouzení správnosti závěru odvolacího soudu, že žalovaná neměla způsobilost být účastníkem řízení, a pro tento (neodstranitelný) nedostatek podmínky řízení (§104 odst. 1 o.s.ř.) nezbylo, než (po zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně) řízení zastavit.
Posouzení této otázky má logickou vazbu na to, zda obstojí názor (jež směřuje k závěru jinému) vyjádřený v dovolání, že označení, jímž byla žalovaná identifikována v žalobě, zakládalo toliko vadu žaloby, kterou bylo možné naopak odstranit, a to postupy podle §43 o.s.ř. Dovolací přezkum tudíž nemůže pominout právě to východisko, které zahrnuje poměření obou dotčených procesních institutů.
Podmínky, za nichž může jednat ve věci (tzv. podmínky řízení), zkoumá soud ve smyslu ustanovení §103 o.s.ř. kdykoli za řízení. Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§104 odst. 1 o.s.ř.); neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zakládá i skutečnost, že je v žalobě uveden jako účastník subjekt, který k okamžiku zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení neměl (§19 o.s.ř.).
Na rozdíl od toho úvaha o vadě podání (žaloby) se odvíjí od posouzení, zda tento procesní úkon splňuje (či nesplňuje) náležitosti předepsané v ustanovení §42 odst. 4 (§79 odst. l) o.s.ř. Nesprávnost nebo neúplnost žaloby, včetně nesprávnosti nebo neúplnosti označení účastníka, je pak důvodem postupu, který předepisuje ustanovení §43 o.s.ř (neprovede-li její opravu či doplnění sám žalobce); soud vyzve k opravě resp. doplnění žaloby s poučením, jak je provést, a v případě, že se tak nestane, a pro tento nedostatek v řízení nelze pokračovat, řízení zastaví, byl-li účastník o těchto následcích poučen. Označení účastníka je nesprávné typicky tehdy, jestliže některý z jej identifikujících znaků je použit vadně (zkomoleně, s písařskou chybou, vynecháním slova ve víceslovném názvu a pod.), a je neúplné, jestliže některý z těchto znaků v žalobě chybí.
Nedostatek podmínky řízení a vada žaloby jsou navzájem nezaměnitelnými procesními instituty, samostatně upravenými, které mají odlišné důsledky a s nimiž se pojí i rozdílné reakce soudu (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 17/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Platí, že je-li označen účastník správně a úplně, není vadou žaloby skutečnost, že nemá způsobilost být účastníkem řízení; ta naopak způsobuje nedostatek podmínky řízení. Tak je tomu například, jestliže žalovaná fyzická osoba před zahájením řízení zemřela (§7 odst. 2 obč. zák.), nebo v případě, že v žalobě uvedená právnická osoba jakožto subjekt práva dříve zanikla (§20a obč. zák.), resp. dosud nevznikla (§19 odst. 2 obč. zák.). Ustanovení §19 o.s.ř., jež slouží jako vodítko ke zjištění, kdo může být účasten na řízení a kdo nikoli, se ale logicky uplatní jen tehdy, jsou-li jím poměřovány subjekty, objektivně řádně určené; jinak je tomu ovšem v případě, kdy konkrétní subjekt náležitě označen nebyl.
Žalovaná byla uvedena jako „S. f. D. a spol.\", a tento subjekt měl být podle žaloby účastníkem hmotněprávního vztahu vůči původní žalobkyni, která z něj dovozovala v řízení uplatněný nárok; za takto označeného účastníka jednal (účastnil se soudních jednání) Ing. K. F. (jakožto „spolumajitel firmy\"), který posléze udělil plnou moc k zastupování pozdějšímu komerčnímu právníku JUDr. K. K.
Z obsahu spisu není pochyb o tom, že pod uvedeným označením vystupoval subjekt, který reálně existoval; jinou věcí však je, zda toto označení bylo správné.
Podle ustanovení §79 odst. 1 o.s.ř. musí žaloba - mimo jiné - obsahovat jméno a bydliště účastníků, jsou-li fyzickými osobami (lhostejno zda jsou podnikateli či nikoli), resp. obchodní jméno (včetně dodatku označujícího jejich právní formu) nebo název a sídlo, jde-li o osoby právnické. Na tom nic nemění, že obchodní jméno podnikatele - fyzické osoby může podle hmotněprávních předpisů zahrnovat i dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání (§9 odst. 1 obch. zák.); i v hmotněprávních vztazích jej lze užít jen vedle jména a příjmení, a tím spíše platí - v rovině procesní - že k řádné identifikaci účastníka řízení (sám o sobě) tento dodatek použitelný není.
Žaloba byla tudíž od počátku - a zcela zjevně - co do označení žalované vadná. Nepodávala odpověď ani na otázku, zda spor o nárok, vyplývající z obchodněprávního vztahu, je veden proti osobě právnické nebo fyzické; ve vztahu k eventualitě právnické osoby postrádala uvedení dodatku označujícího její právní formu, a pro případ, že měla být žalována osoba fyzická, chybělo její jméno a příjmení. Pro obě možné alternativy žaloba vykazovala znaky (případně jejich absenci), pro které nemohla být hodnocena než jako neúplná (byla-li by žalována právnická osoba) resp. nesprávná (pakliže měla být žalována osoba fyzická).
Jestliže odvolací soud zjistil, že ke dni podání žaloby podnikal K. F., na základě živnostenského oprávnění jako fyzická osoba, a to pod obchodním názvem „ K. F. - S. f. D. a spol.\", stalo se zřejmým, že označení žalované v žalobě (a v řízení před soudem prvního stupně) odpovídalo ustanovením §9 odst. 1 obch. zák. předjímanému dodatku k obchodnímu jménu podnikatele - fyzické osoby, který - jak bylo výše řečeno - k řádnému označení účastníka v občanském soudním řízení sloužit nemohl; na druhé straně byl ale využitelný coby přirozený podklad k jeho individuálnímu určení.
Žalovaná proto byla v žalobě označena vadně, přičemž na základě údajů v žalobě obsažených však bylo zjistitelné, kdo takovým účastníkem být měl.
Ve smyslu podaného výkladu je tedy závěr odvolacího soudu o nezpůsobilosti žalované být účastníkem řízení (§104 odst. 1 o.s.ř.) předčasný, a potažmo nesprávný; naopak měl být - odvolacím řízením, jestliže tak neučinil již soud prvního stupně - vytvořen prostor, aby se uplatnily postupy, odpovídající závěru o vadě žaloby, totiž postupy (výše uvedené) podle §43 o.s.ř.
Právní závěr odvolacího soudu, že žalobkyně se v označení žalované nedopustila nesprávnosti, ale označila „neexistující\" subjekt, který „neměl právní subjektivitu\", a tím způsobila, že řízení trpí neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení podle §l04 odst. l o.s.ř., tudíž neobstojí. Právní posouzení věci správné není, a dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. byl dovoláním uplatněn právem.
V důsledku toho nelze dospět k závěru, že je správné (dovoláním napadené) rozhodnutí, jež na tomto posouzení spočívá, a Nejvyššímu soudu tudíž nezbylo, než je podle §243b odst. l o.s.ř. zrušit, a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243d odst. 1, věta druhá o.s.ř.). Odvolací soud nepřehlédne, že návrh opravy označení žalovaného subjektu již byl (v dovolání) učiněn.
O náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího bude rozhodnuto v novém rozhodnutí ve věci (§243d odst. 1, věta třetí o.s.ř.). Za součást dovolacích nákladů žalobkyně přitom Nejvyšší soud nepokládá zaplacený soudní poplatek z dovolání ve výši 2.340,- Kč (č.l. 106), protože usnesení, proti němuž dovolání žalobkyně směřovalo, je rozhodnutím jen procesní povahy, z něhož se soudní poplatek z dovolání neplatí (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. července 1996, Cpjn 68/95 a Opjn 1/95, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 49/1996, písm. d/).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2000
JUDr. Vladimír K u r k a , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová