ECLI:CZ:NS:2000:20.CDO.1366.99.1
sp. zn. 20 Cdo 1366/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. K, proti žalovaným 1) Ing. H. N. a 2) Ing. R. B., o vyklizení nebytových prostor, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 121/97, o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. ledna 1998, č. j. 29 Co 441/97-27, takto:
I. Řízení o dovolání druhého žalovaného se zastavuje.
II. Dovolání první žalované se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 6. srpna 1997, č. j. 17 C 121/97-21a, Obvodní soud pro Prahu 10 zamítl návrh žalovaných na zrušení rozsudku pro zmeškání ze dne 30. června 1997, č. j. 17 C 121/97-6, jímž byli společně a nerozdílně zavázáni k vyklizení a odevzdání tam určených nebytových prostor a k náhradě nákladů řízení. K jejich odvolání městský soud v záhlaví citovaným usnesením rozhodnutí obvodního soudu potvrdil.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadli žalovaní, zastoupeni advokátem, včasným dovoláním, jímž odvolacímu soudu vytýkají nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení §241 odst. 3 písm. d) občanského soudního řádu (dále též jen “o. s. ř.”).
Protože podáním došlým Nejvyššímu soudu dne 14. března 2000 vzal druhý žalovaný své dovolání zcela zpět, bylo řízení o jeho dovolání podle ustanovení §243b odst. 4, věty druhé, o. s. ř. zastaveno.
Dovolání první žalované v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238a a §239 o. s. ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však ve věci nejde.
Ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; tyto vady - k nimž je dovolací soud povinen podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout z úřední povinnosti - v dovolání namítány nejsou a z obsahu spisu nevyplývají.
Použitelnost ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. není dána proto, že napadené rozhodnutí není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a nelze je podřadit ani případům vyjmenovaným v odstavci 1 pod písmeny b) - f) tohoto ustanovení.
Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením §239 o. s. ř.; podle jeho prvého odstavce proto, že ji ve výroku svého rozhodnutí odvolací soud výslovně nezaložil, a podle odstavce druhého proto, že jím předpokládaný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání žalovaní nevznesli.
Protože dovolání první žalované není v dané věci přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je - aniž se mohl zabývat otázkou jeho důvodnosti - bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 4 a 5 věty za středníkem a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Z procesního hlediska zavinila první žalovaná odmítnutí dovolání a druhý žalovaný zastavení dovolacího řízení, u žalobce - jenž by měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení - však žádné prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 věty první (co do odmítnutí dovolání užitého per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. května 2000
JUDr. Vladimír K u r k a , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová