ECLI:CZ:NS:2000:20.CDO.1575.98.1
sp. zn. 20 Cdo 1575/98
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně B., spol. s r.o. proti žalované J. K., o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 286/94, o dovolání žalobkyně a obchodní společnosti Č. c., a.s., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. března 1997, č.j. 51 Co 487/96 - 41, takto:
I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. března 1997, č.j 51 Co 487/96 - 41, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
II. Žalovaná je povinna zaplatit obchodní společnosti Č. c., a.s., na náhradě nákladů řízení částku 275,--Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce této obchodní společnosti JUDr. M. N.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 13. února 1995, č.j. 5 C 286/94 - 16, rozhodl o povinnosti žalované vyklidit a vyklizený žalobkyni (tehdy obchodní společnosti P., akciová společnost) odevzdat služební byt o velikosti 2+1, v prvním patře domu čp. 1165 ve V. ulici v P., a to do třiceti dnů od zajištění náhradního bytu.
Odvolání, které jako žalobkyně dne 25. srpna 1998 podala obchodní společnost C. B. P., a.s., identifikační číslo ..., Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. března 1997, č.j. 51 Co 487/96 - 41, odmítl dle §218 odst. 1 písm. b/ občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.") jako podané osobou neoprávněnou. Podle soudu se odvolatelka nestala procesní nástupkyní původní žalobkyně ve sporu, jelikož dle kupní smlouvy uzavřené s původní žalobkyní dne 15. června 1995 se vlastnicí nemovitosti, v níž se byt nalézá, stala společnost B., spol. s r.o. (dále též jen "společnost s ručením omezeným"). Právní účinky vkladu (povoleného rozhodnutím Katastrálního úřadu P. ze dne 17. srpna 1995) nastaly dne 21. června 1995. Práva a povinnosti, jež jsou předmětem sporu, tedy přešly ještě před podáním odvolání na společnost s ručením omezeným (která však procesní nástupnictví neuplatnila), takže odvolatelka, jíž nesvědčila singulární sukcese, se nestala účastnicí řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podaly společnost s ručením omezeným i společnost C. B. P., a.s., identifikační číslo ... (obě zastoupené advokátem), včasné dovolání, namítajíce, že odvolací soud postupoval a rozhodl nesprávně, jestliže odvolání odmítl, ačkoliv žalující strana ještě před zahájením odvolacího řízení učinila úkon k přistoupení respektive záměně účastníka podle §92 o. s. ř. V postupu odvolacího soudu spatřují dovolatelky vadu řízení ve smyslu §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. (čímž vystihují dovolací důvod dle §241 odst. 3 písm. a/ o. s. ř., jímž lze soudu vytýkat, že v řízení došlo k vadám uvedeným v §237 o. s. ř.), a požadují, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Jelikož společnost C. B. P., a.s., zanikla (podle údajů z obchodního rejstříku vedeného Krajským obchodním soudem v Praze, oddílu B, vložek č. 843 a č. 5412) ke dni 30. dubnu 1998 sloučením s obchodní společností Č. c., a.s. (dále též jen "akciová společnost"), jednal Nejvyšší soud jako s dovolatelkou (namísto původní dovolatelky C. B. P., a.s.) nadále s touto akciovou společností.
Dovolání je přípustné podle §238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. a je i důvodné.
Dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti pouze vady vyjmenované v §237 odst. 1 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti) a - je-li dovolání přípustné - jiné vady řízení, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je oprávněn rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden, přičemž je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§242 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Jelikož jiné zmatečnostní vady dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu nevyplývají, zabýval se Nejvyšší soud tím, zda řízení trpí vadou, na niž poukazují dovolatelky.
Ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. spojuje zmatečnost řízení se skutečností, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je přitom takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu tohoto ustanovení jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále též jen "R 27/1998" a "R 49/1998").
Ze spisu se podává, že žalobu podala dne 9. srpna 1994 obchodní společnost P. akciová společnost (srov. č.l. 1-3), a vůči této žalobkyni soud prvního stupně věc i rozhodl. K odvolání podanému společností C. B. P., a.s., identifikační číslo ... (č.l. 18-20), bylo připojeno "oznámení o právním nástupnictví" (č.l. 21-22), doložené usnesením rejstříkového soudu a výpisem z obchodního rejstříku (č.l. 23-25), v němž odvolatelka soudu oznamovala, že původní žalobkyně a společnost C. B. P., a.s., identifikační číslo ..., byly na základě rozhodnutí jejich valných hromad ze dne 19. dubna 1995 a 25. dubna 1995 a valné hromady společnosti K. c. a.s., identifikační číslo ..., zrušeny bez likvidace a sloučeny do společnosti K. c. a.s., identifikační číslo ..., jež s účinností od 1. července 1995 změnila své obchodní jméno na C. B. P., a.s. Spisovému materiálu odpovídají též zjištění, jež o obsahu kupní smlouvy ze dne 15. června 1995 a účincích vkladu vlastnického práva podle této smlouvy do katastru nemovitostí učinil v napadeném usnesení odvolací soud.
Podle ustanovení §107 odst. 1 o. s. ř. jestliže účastník ztratí způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda má řízení zastavit nebo přerušit, anebo zda v něm může pokračovat.
V soudní praxi není sporu o tom, že k procesnímu nástupnictví dochází tehdy, jestliže práva nebo povinnosti účastníka řízení přešla po zahájení soudního řízení na jiného v důsledku některého z případů universální sukcese (srov. výše cit. §107 odst. 1 o. s. ř.); uvedené platí bez ohledu na to, zda k universální sukcesi došlo v souvislosti se zánikem účastníka (ztratil-li účastník způsobilost být účastníkem řízení) nebo zda universální sukcese nastala, aniž účastník přestal být způsobilý mít práva a povinnosti (např. při vyslovení trestu propadnutí majetku podle §51 a §52 tr. zák.). Závěr o tom, že universální sukcesor nastupuje do řízení jako jeho účastník na místo jeho předchůdce, vyplývá z toho, že sukcesor spolu s předmětem sukcese nabyl všechna (tedy i procesní) práva svého právního předchůdce. Sukcesor totiž nabyl práva v tom stavu, v jakém byla, a s vlastnostmi, které měla, v době sukcese; k těmto vlastnostem patří i to, že byla předmětem probíhajícího řízení (předmětem sporu). Universální sukcese práva proto má nejen hmotněprávní důsledky; v oblasti procesního práva má za následek procesní nástupnictví a soud je povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti, aniž byla některým z účastníků uplatněna.
Také v případě, že v průběhu občanského soudního řízení dojde k tzv. singulární sukcesi, přecházejí na sukcesora (bez zřetele k tomu, že tento institut není v občanském soudním řádu upraven výslovně) i práva a povinnosti dosavadního subjektu (dosavadního účastníka řízení) s uplatňováním nebo bráněním postoupených práv spojená, včetně práv a povinností procesních. Jde o přímé procesní nástupnictví, takže ke změně v osobě účastníka řízení dochází, aniž by o ní soud rozhodoval. Jedinou podmínkou tu je, aby singulární sukcese byla u soudu uplatněna. Od universální sukcese se singulární sukcese liší jen tím, že při ní na nabyvatele přecházejí jen jednotlivá práva a povinnosti vymezené předmětem sukcese. Z hlediska přechodu práv a povinností universální sukcese vyjadřuje (ve srovnání se sukcesí singulární) jen rozsah přechodu, nikoliv jeho kvalitu (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 1996, sp. zn. 2 Cdon 554/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 1997, pod číslem 11, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. září 1997, sp. zn. 2 Cdon 1495/96, uveřejněný v témže časopise, č. 10, ročník 1997, pod číslem 82). Institut singulární sukcese přitom nelze směšovat s institutem záměny účastníků ve smyslu §92 odst. 2 o. s. ř., jenž se může uplatnit jen pro případy odstranění nedostatku věcné legitimace účastníka řízení, který tu byl již v době zahájení řízení (k sukcesi došlo před zahájením řízení) - shodně srov. opět v předchozí větě cit. rozhodnutí Nejvyššího soudu. Odvolací soud tedy nepochybil, jestliže za popsaného stavu nerozhodoval o záměně či přistoupení účastníka na straně žalující, a dovolatelky se mýlí, tvrdí-li opak. Ostatně, ustanovení §216 o. s. ř. užití ustanovení §92 o. s. ř. v odvolacím řízení výslovně vylučuje.
Pro výsledek dovolacího řízení je rozhodné posouzení střetu universální a singulární sukcese, ke kterému v řízení došlo.
Procesní nástupnictví ohlášené společností C. B. P., a.s., identifikační číslo ..., je projevem universální sukcese, přičemž účinky přechodu procesních práv a povinností podle něj měly - bez dalšího - nastat dne 1. července 1995; k tomuto dni byla totiž původní žalobkyně (dle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. června 1995, sp. zn. Firm 28381/5, Rg. B 505/13 - srov. č.l. 23) vymazána bez likvidace z obchodního rejstříku s tím, že jejím právním nástupcem se stala společnost C. B. P., a.s., identifikační číslo ...
Procesní nástupnictví společnosti s ručením omezeným, vycházející z označené kupní smlouvy, je oproti tomu prosaditelné jen prostřednictvím institutu singulární sukcese. Tato singulární sukcese však - jak dokládá spisový materiál - byla v řízení uplatněna až u jednání před odvolacím soudem, konaného dne 19. března 1997 (srov. protokol o jednání před odvolacím soudem z č.l. 37). Dokud singulární sukcese v řízení uplatněna nebyla, mohl a měl soud jednat jako s účastnicí řízení s původní žalobkyní a po jejím zániku s její právní nástupkyní z titulu universální sukcese, a to bez zřetele k tomu, že v rozhodné době tyto subjekty objektivně nebyly ve sporu aktivně věcně legitimovány (že vlastnictví nemovitosti, v níž je umístěn byt, o jehož vyklizení jde, bylo převedeno na jinou osobu).
Lze tedy uzavřít, že bylo-li procesní nástupnictví společnosti s ručením omezeným v řízení ohlášeno až dne 19. března 1997 (byť účinky převodu vlastnického práva nastaly již 21. června 1995), nebylo možné v době, jež ohlášení předcházela, upřít postavení účastnice řízení (žalobkyně) původní žalobkyni P. akciové společnosti (až do 30. června 1995) a posléze ani její právní nástupkyni z titulu universální sukcese, to jest společnosti C. B. P., a.s., identifikační číslo ... (pro dobu od 1. července 1995 do 18. března 1997).
S odvoláním společnosti C. B. P., a.s., identifikační číslo ..., ze srpna 1995 (srov. č.l. 18-20) tedy mělo být naloženo jako s odvoláním účastnice řízení (žalobkyně). Vzhledem k výše popsaným účinkům singulární sukcese pak od 19. března 1997 měla být za subjekt, který beze zbytku nahradil v postavení odvolatelky společnost C. B. P., a.s., identifikační číslo ..., považována společnost B., spol. s r.o.
Této společnosti s ručením omezeným pak odvolací soud - vycházeje z jiných principů - svým nesprávným postupem v průběhu odvolacího řízení vskutku odňal možnost před soudem jednat, jelikož ji za účastnici odvolacího řízení neměl; v záhlaví napadeného rozhodnutí označil jako žalobkyni společnost P., akciová společnost, jež v té době již byla vymazána z obchodního rejstříku, a jako odvolatelku označil společnost C. B. P., a.s.
Vadou uvedenou v §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. však řízení není postiženo ve vztahu k akciové společnosti. Rozhodnutí soudu (v něm projevený hodnotící úsudek, že společnost C. B. P., a.s., není k odvolání oprávněna, totiž není nesprávným postupem soudu "v průběhu řízení" (srov. opět výše cit. R 27/1998 a R 49/1998).
Ačkoliv tato dovolatelka přestala být účastnicí odvolacího řízení k 19. březnu 1997, její legitimace k podání dovolání (srov. §240 odst. 1 o. s. ř.) vyplývá z faktu, že odvolací soud právě ve vztahu k ní o odvolání rozhodl (byť odvolání neshledal přípustným, měl ji - pro dobu od 19. března 1997 nesprávně - za odvolatelku). Tím ovšem zatížil odvolací řízení vůči této osobě vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí soudu ve věci, a k níž dovolací soud přihlíží - jak rozvedeno výše - u přípustného dovolání z úřední povinnosti.
Lze tudíž uzavřít, že ohledně společnosti s ručením omezeným byl dovolací důvod dle §241 odst. 3 písm. a/ o. s. ř. uplatněn právem a pro jinou vadou řízení nelze mít usnesení odvolacího soudu za správné ani ve vztahu k akciové společnosti. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.) napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1, 2 a 5 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovanou, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí o. s. ř.).
Ve vztahu k akciové společnosti má rozhodnutí dovolacího soudu povahu rozhodnutí, jímž se řízení končí (se zřetelem k výše formulovaným závěrům s ní již nebude jako s účastnicí řízení nadále jednáno). Tato dovolatelka byla s dovoláním úspěšná, takže jí vzniklo ve smyslu §ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. (per analogiam) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Tyto náklady přitom podle obsahu spisu sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (dovolání). Při určení výše odměny dovolací soud vyšel - v intencích §9 odst. 1 vyhlášky - z tarifní hodnoty ve výši 1.000,-Kč. Tomu podle §7 vyhlášky odpovídá mimosmluvní odměna ve výši 500,-Kč. Jelikož však šlo o úkon v řízení o dovolání proti rozhodnutí, které není rozhodnutím o věci samé, dospěl dovolací soud (za použití §11 odst. 2 písm. c/ a odst. 3 vyhlášky) k závěru, že akciové společnosti přísluší mimosmluvní odměna za popsaný úkon v rozsahu jedné poloviny to jest částkou 250,-Kč, snížená o dalších dvacet procent (v intencích §12 odst. 4 vyhlášky šlo o společný úkon při zastupování obou dovolatelek), to jest na částku 200,-Kč. Spolu s paušální částkou na náhradě hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky), tedy Nejvyšší soud přiznal akciové společnosti k tíži žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení celkem 275,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí.
V Brně 30. listopadu 2000
JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová