ECLI:CZ:NS:2000:20.CDO.2122.98.1
sp. zn. 20 Cdo 2122/98
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně L. C. a.s., proti žalovaným 1/ V. K., 2/ R. K. a 3/ J. T. o zaplacení 7.597,75 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 8 C 43/97, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29.7.1998, č.j. 22 Co 572/97-30, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zastavil řízení proto, že nebyly odstraněny vady žaloby.
Žalobkyně (zastoupena advokátem) ve včasném dovolání (“dle ustanovení §237 písm. f/ o.s.ř.”) namítá, že v řízení před soudy obou stupňů “došlo k pochybení”, které spatřuje v tom, že řízení bylo zastaveno v celém rozsahu; podle jejího názoru bylo namístě, neshledal-li soud doplňující podání ohledně příslušenství za dostatečné, zastavit řízení pouze v této části.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238a a §239 o.s.ř.
O žádný z důvodů přípustnosti dovolání uvedených v §238a o.s.ř. v dané věci nejde; ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ nepřichází v úvahu proto, že napadené usnesení není usnesením měnícím (nýbrž potvrzujícím), a ustanovení §238a odst. 1 písm. b/, c/, e/ a f/ proto, že je nelze podřadit těm, jež jsou zde (jako usnesení, proti nimž je dovolání přípustné) vyjmenována. Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu usnesení podle písm. d/ je založena výlučně v případě usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu, nikoli v případě, že k zastavení řízení došlo z důvodu jiného (jako je tomu v dané věci).
Podobně nelze přípustnost dovolání dovodit z §239, neboť napadené usnesení není usnesením ve věci samé.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 o.s.ř., jenž ji spojuje s existencí kvalifikovaných vad řízení a rozhodnutí, které způsobují jejich zmatečnost. Jelikož jiné vady tvrzeny nebyly a z obsahu spisu nevyplývají, je pro závěr o přípustnosti dovolání určující, zda je řízení postiženo tou vadou, na niž dovolatel poukazoval, to jest, zda byla účastníku v průběhu řízení nesprávným postupem odňata možnost jednat před soudem (odkaz na §237 písm. f/ odpovídá znění občanského soudního řádu účinnému do 31.12.1985).
Odnětí možnosti jednat před soudem znamená omezení účastníka v realizaci těch procesních práv, která mu procesní předpisy přiznávají; od účinnosti zák. č. 238/1995 Sb. jde o ni již jen tehdy, jestliže se příslušný postup soudu projevil v průběhu řízení (a nikoli při rozhodování), a byl-li tento postup nesprávný (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 27/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Za “postup soudu v průběhu řízení” lze tedy považovat toliko činnost, která vydání konečného rozhodnutí předcházela, nikoliv vlastní rozhodovací akt soudu, jímž byl průběh řízení zhodnocen.
Hodnotící úsudek o splnění předpokladů pro zastavení řízení podle §43 odst. 2 o.s.ř., jenž se promítl přímo do rozhodnutí, za “postup v průběhu řízení” považovat zjevně nelze, pročež neplatí, že řízení posuzovanou vadou vskutku trpí, a dovolání tím není přípustné ani z hlediska ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání, které není přípustné, Nejvyšší soud odmítl (§243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o.s.ř.; žalovaným, kteří by měli nárok na jejich náhradu, ve stadiu dovolacího řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. května 2000
JUDr. Vladimír K u r k a , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová