ECLI:CZ:NS:2000:20.CDO.2492.2000.1
sp. zn. 20 Cdo 2492/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce K. V., proti žalovanému F. ř. v P., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. září 1998, č. j. 4383/150/1998, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 38 Ca 705/98, o „dovolání\" žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. prosince 1999, č. j. 38 Ca 705/98-25, takto:
I. Řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Shora označené usnesení - jímž městský soud zastavil řízení s odůvodněním, že žaloba směřuje proti rozhodnutí, které nemůže být předmětem přezkoumávání soudu - napadl žalobce podáním označeným jako dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.\") lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V dané věci městský soud rozhodoval o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle hlavy druhé, části páté občanského soudního řádu. Pro rozhodování o těchto žalobách platí ustanovení §250j odst. 4 o. s. ř., podle něhož proti rozhodnutí soudu o žalobě napadající rozhodnutí správního orgánu není přípustný opravný prostředek. Rozhoduje-li soud o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů v jediném stupni, je pojmově vyloučeno uvažovat o odvolacím soudu, a tedy i o dovolání proti jeho rozhodnutí, v důsledku čehož občanský soudní řád přirozeně ani neurčuje funkční příslušnost pro projednání takového opravného prostředku (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. srpna 1995, sp. zn. Cdon 23/95,uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 1996, pod poř. č. 1).
Není-li pak žádného funkčně příslušného soudu k projednání opravného prostředku proti rozhodnutí soudu (§250j odst. 4 o. s. ř.), je založen neodstranitelný nedostatek podmínky řízení - funkční příslušnosti; řízení, které touto vadou trpí, nezbývá než zastavit (§104 odst. 1 o. s. ř.).
Žalobce z procesního hlediska zavinil (podáním opravného prostředku, který je ve věci vyloučen), že řízení bylo zastaveno, žalovanému však žádné prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 věty první, §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků. Za součást nákladů žalobce však nelze pokládat zaplacený soudní poplatek z „dovolání\"; usnesení o zastavení řízení je totiž rozhodnutím pouze procesní povahy, z nějž se soudní poplatek neplatí (srov. stanovisko občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze 4. července 1996, Cpjn 68/95 a Opjn 1/95 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 8, ročník 1996, pod poř. č. 49, písmeno d/ stanoviska), takže uhrazený poplatek (č. l. 38 versa) bude muset být žalobci vrácen.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2000
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová