ECLI:CZ:NS:2000:20.CDO.340.2000.1
sp. zn. 20 Cdo 340/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce JUDr. Z. L., správce konkursní podstaty úpadce Z. d. Č. v l.., družstva, proti žalovanému R. N., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 5 C 352/99, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. listopadu 1999, č.j. 5 Co 2547/99 - 38, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. listopadu 1999, č.j. 5 Co 2547/99 - 38, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Strakonicích rozsudkem ze dne 17. června 1999, č.j. 5 C 352/99-12, přivolil k výpovědi z nájmu bytu o velikosti 4+1 s příslušenstvím, v I. poschodí domu čp. 154 v Č., dané dne 17. května 1999 žalovanému žalobcem, jímž tehdy bylo družstvo Z. d. Č. v l.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl včas podaným odvoláním (podaným na poštu k přepravě dne 9. srpna 1999 a došlým soudu 10. srpna 1999) v plném rozsahu žalovaný (srov. č.l. 15, 23-24). Dne 27. října 1999 pak bylo soudu doručeno zpětvzetí žaloby (datované 25. října 1999), které jako zástupce označeného družstva na základě procesní plné moci ze dne 17. května 1999 (č.l. 3) podepsal advokát. Žalovaný poté podáním ze dne 5. listopadu 1999, došlým soudu 9. listopadu 1999, vyslovil se zpětvzetím žaloby souhlas (č.l. 34-36).
Na tomto základě odvolací soud - poukazuje na ustanovení §208 občanského soudního řádu (dále též jen “o. s. ř.”) - ve výroku označeným usnesením zpětvzetí žaloby připustil, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil.
Usnesení odvolacího soudu napadl včas podaným dovoláním JUDr. Z. L. (vybavený právnickým vzděláním), namítaje, že na majetek družstva (původního žalobce) byl usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. září 1999, č.j. 13 K 111/99-29, prohlášen konkurs. Dovolatel uvádí, že podle §14 odst. 1 písm. c/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, má prohlášení konkursu ten účinek, že se přerušují řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty, a usuzuje, že k přerušení řízení tak došlo i v této věci. Jestliže odvolací soud rozhodoval v době, kdy řízení bylo přerušeno, pak porušil zákon. Proto dovolatel požaduje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolání přitom má za přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ a §238a odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval tím, zda zde nejsou překážky, jež brání pokračování dovolacího řízení.
Z obsahu spisu vyplývá, že usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. září 1999, č.j. 13 K 111/99-29, byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka Z. d. Č. v l., družstva (a že tento konkurs nebyl dosud zrušen).
Pro úvahy o účincích takto prohlášeného konkursu a o úkonech, jež byly následně v dovolacím řízení učiněny, je rozhodný výklad zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění zákonů č. 122/1993 Sb., č. 42/1994 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 117/1994 Sb., č. 156/1994 Sb., č. 224/1994 Sb., č. 84/1995 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 151/1997 Sb. a č. 12/1998 Sb. (dále též jen “zákon”).
Jedním z účinků prohlášení konkursu je, že řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, jejichž účastníkem je úpadce, se přerušují, ledaže jde o trestní řízení (v němž však nelze rozhodnout o náhradě škody), o řízení o výživném nezletilých dětí a o řízení o výkon rozhodnutí; s výjimkou řízení o pohledávkách, které je třeba přihlásit v konkursu, lze v řízení pokračovat na návrh správce konkursní podstaty, popřípadě ostatních účastníků řízení a správce konkursní podstaty se stává účastníkem řízení místo úpadce; úpadce může návrh na pokračování v řízení podat jen tehdy, nepodá-li jej správce ve lhůtě určené mu soudem, přičemž v tomto případě úpadce zůstává účastníkem řízení (srov. §14 odst. 1 písm. c/ zákona).
Řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu pak je řízením o nárocích, jež se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty; otázka, zda byt v domě, jehož je úpadce (pronajímatel) vlastníkem, je či bude (může být) právně volný, totiž může ovlivnit i možnost zpeněžení tohoto úpadcova majetku v konkursu. Současně jde o řízení, v němž lze pokračovat na návrh příslušného subjektu. Jelikož žalovaný návrh na pokračování v řízení o této věci vznesl (podáním ze dne 15. března 2000, došlým Nejvyššímu soudu dne 16. března 2000), v dovolacím řízení mohlo být počínaje dnem 16. března 2000 pokračováno, s tím, že účastníkem řízení (žalobcem) se stal ve smyslu §14 odst. 1 písm. c/ zákona místo úpadce správce konkursní podstaty, kterým byl ustanoven právě JUDr. Z. L. (dovolatel).
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b/ o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208 o. s. ř.), a nejde o peněžité plnění nepřevyšující částku 50.000,- Kč (v obchodních věcech) a 20.000,- Kč (v ostatních věcech). Dovolatelem zmíněné ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustnost dovolání v dané věci nezakládá (na věci, kde soud před zrušením rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodoval o přípustnosti zpětvzetí žaloby, se nevztahuje).
Spojuje-li dále dovolatel přípustnost (a současně i důvodnost) dovolání se zmatečností popsanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tedy s tvrzením, že účastník řízení neměl procesní způsobilost a nebyl řádně zastoupen), pak tato jeho argumentace neobstojí. Již ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia uveřejněném pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek totiž Nejvyšší soud formuloval závěr, že úpadce prohlášením konkursu neztrácí způsobilost být účastníkem v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty, ani způsobilost procesní (srov. bod XXIII. stanoviska). Od tohoto závěru nemá důvodu se odchýlit ani v této věci. Lze proto uzavřít, že řízení vadou dle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. postiženo není.
U přípustného dovolání však Nejvyšší soud z úřední povinnosti přihlíží nejen k vadám vyjmenovaným v §237 odst. 1 o. s. ř., nýbrž i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.). Existenci jiné vady řízení svými dovolacími námitkami vystihuje (a dovolací důvod dle §241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř. tak uplatňuje) sám dovolatel.
Vadou, která v posuzované věci mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je okolnost, že odvolací soud pokračoval v řízení i po jeho přerušení.
Přerušení řízení podle ustanovení §14 odst.1 písm. c/ zákona nastává ze zákona a bez zřetele k tomu, zda soud o prohlášení konkursu na majetek účastníka řízení věděl. Po dobu přerušení řízení, t.j. ode dne, kdy nastaly účinky prohlášení konkursu na majetek účastníka řízení, do dne, kdy byl oprávněným subjektem podán návrh na pokračování v řízení, se nekonají jednání a neběží lhůty (srov. §3 odst. 1 zákona a §111 odst. 1 o. s. ř.) a soud v řízení nesmí vydat žádné rozhodnutí ani učinit jiný úkon (srov. bod XXIV. výše cit. stanoviska, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. června 1997, sp. zn. 2 Cdon 434/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 1997, pod číslem 31).
V posuzovaném případě - jak vyplývá z obsahu spisu - odvolací soud rozhodl o připuštění zpětvzetí žaloby, zrušení rozsudku soudu prvního stupně a o zastavení řízení, ačkoliv předmětem řízení byla věc týkající se majetku patřícího do konkursní podstaty úpadce (původního žalobce), a ačkoliv řízení ve věci bylo již dnem 24. září 1999 přerušeno a do dne vydání napadeného usnesení odvolacího soudu nebyl žádným z oprávněných subjektů podán návrh na pokračování v řízení. Došlo tak k tomu, že odvolací soud pokračoval v řízení a vydal ve věci rozhodnutí v době, kdy tak učinit nemohl a nesměl. Navíc odvolací soud přehlédl, že podle ustanovení §14 odst. 1 písm. h/ zákona zanikají dnem prohlášení konkursu též úpadcovy plné moci (s výjimkou plných mocí udělených pro konkursní řízení, které zanikají až dnem právní mocí usnesení o prohlášení konkursu), takže procesní plná moc ze dne 17. května 1999 již JUDr. J. Š. ke zpětvzetí žaloby v říjnu 1999 neopravňovala.
Lze tedy uzavřít, že dovolací důvod dle §241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř. byl uplatněn právem, neboť řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nejvyšší soud tudíž, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1, 2 a 5 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. května 2000
JUDr. Zdeněk K r č m á ř , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová