ECLI:CZ:NS:2000:21.CDO.1392.99.1
sp. zn. 21 Cdo 1392/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Mgr. Z. V., proti žalované K. P. J. V., o neplatnost výpovědi, o určení, že pracovní poměr trvá, a o 8.150,- Kč, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 12 C 305/95, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 24. května 1996 č.j. 12 C 305/95-123 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. listopadu 1998 č.j. 15 Co 413/96-154, takto:
I. Řízení o dovolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 24. května 1996 č.j. 12 C 305/95-123 se zastavuje.
II. Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. listopadu 1998 č.j. 15 Co 413/96-154 se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala (žalobou změněnou se souhlasem soudu), aby bylo určeno, že výpověď podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zák. práce, kterou jí dala žalovaná dopisem ze dne 25.10.1995, je neplatná a že pracovní poměr trvá, a aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí na náhradě mzdy 8.150,- Kč. Žalobu odůvodnila zejména tím, že jí výpověď nebyla řádně doručena, že důvod výpovědi (nadbytečnost) nebyl nejen řádně skutkově vymezen, ale nebyl ani dán, protože žalovaná přibrala začátkem školního roku 1995/96 další mladou učitelku houslí a ponechala v práci důchodce, čímž “se rozdělil počet vyučovacích hodin ještě mezi tyto dva další pedagogy”.
Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 24.5.1996 č.j. 12 C 305/95-123 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna “nahradit Českému státu na účet Okresního soudu v Kroměříži” 500,- Kč. Dospěl k závěru, že výpověď byla žalobkyni řádně doručena a že v daném případě je výpovědní důvod skutkově vymezen tak, že jej není možno zaměnit s jiným důvodem. Protože “v době, kdy byla žalobkyni dávána výpověď, již bylo o organizační změně rozhodnuto a z této změny vyplývala nemožnost žalované žalobkyni dále zaměstnávat”, soud prvního stupně dovodil, že výpověď byla dána platně.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 18.11.1998 č.j. 15 Co 413/96-154 rozsudek soudu prvního stupně “v napadených výrocích ohledně určení neplatnosti výpovědi a určení, že pracovní poměr trvá”, potvrdil, odvolací řízení “o návrhu na náhradu mzdy” zastavil, ve výroku o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ve věci samé dospěl k závěru, že “z rozhodnutí, jímž je vyslovena neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, vyplývá další trvání pracovního poměru”, a proto v daném případě “nemůže být dán naléhavý právní zájem na určovací žalobě, že pracovní poměr trvá”. Dovodil dále, že výpověď byla žalobkyni doručena řádně ve smyslu ustanovení §266a odst.3 zák. práce, přisvědčil soudu prvního stupně, že “výpovědní důvod v dané věci byl řádně skutkově vymezen”, a že výpovědní důvod byl v okamžiku výpovědi dán, neboť žalovaná rozhodla o organizační změně “v souvislosti se snížením počtu vyučovacích hodin v oboru houslí”, a jestliže ředitel žalované určil jako nadbytečnou žalobkyni, soudu nepřísluší výběr nadbytečného zaměstnance přezkoumávat.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu “a taktéž i rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 24. května 1996 č.j. 12 C 305/95-123” podala žalobkyně dovolání z důvodů uvedených v ustanovení §241 odst. 3 písm. b), c) a d) o.s.ř. Namítala, že “soudy obou instancí vycházejí ze zjištění, že jí byla dána výpověď z důvodu nadbytečnosti za účelem zvýšení efektivnosti práce, ač to není podloženo skutečností”. Dovolatelka má za to, že řízení u soudů je postiženo vadou, spočívající v tom, že jí “byla odňata možnost prokázat navrženými důkazy nesprávnost a nezákonnost jednání ředitele žalované a jeho motiv, že soud nesprávně hodnotil důvod výpovědi, který vlastně spočíval v tom, že žalobkyně nepodlehla nátlakovému postupu, že nepodepsala novou pracovní smlouvu na její úkor, a ve prospěch nových pracovníků a že bylo porušeno nejméně právní ustanovení zákonných předpisů §§46, 44, 61, 74 písm d), 129 a 242 o neplatnosti právního úkonu aj.”. Navrhla, aby dovolací soud oba napadené rozsudky zrušil a aby věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §236 odst. 1 o.s.ř.).
Rozsudek rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 24. května 1996 č.j. 12 C 305/95-123 v této věci není rozhodnutím odvolacího soudu. Jde o rozhodnutí soudu prvního stupně a již z tohoto důvodu je jeho přezkum dovolacím soudem vyloučen; občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání podaného proti takovémuto rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. §10a o.s.ř.).
Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení. Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 24. května 1996 č.j. 12 C 305/95-123 podle ustanovení §243c a §104 odst. 1 o.s.ř. zastavil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.), zabývaje se dále dovoláním žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu, po zjištění, že dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., projednal věc bez jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a) o.s.ř.). Dovolání je přípustné také proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak, než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b) o.s.ř.).
Dovolání je rovněž přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
V posuzovaném případě žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen.
Z hlediska ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. není již proto dovolání přípustné, neboť změna rozsudku soudu prvního stupně (navíc ve prospěch žalobkyně) pouze v akcesorickém výroku o nákladech řízení, nezakládá přípustnost dovolání do rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé. Přípustnost dovolání není dána ani podle ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o.s.ř., a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil. Protože odvolací soud nevyslovil přípustnost dovolání proti svému rozsudku, není dovolání přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nenavrhla, aby dovolání bylo odvolacím soudem připuštěno, nemůže být dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné ani z hlediska ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. Za situace, kdy dovolatelka netvrdí, a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., bylo dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítnuto.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, věty první o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 25. května 2000
JUDr. Zdeněk N o v o t n ý , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová