ECLI:CZ:NS:2000:21.CDO.143.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 143/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce L. V., proti žalované Ř. d. s., o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 7 C 1194/93, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. července 1999, č.j. 10 Co 529/99-141, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Děčíně usnesením ze dne 14. června 1999, č.j. 7 C 1194/93 zastavil pro nezaplacení soudního poplatku řízení o dovolání navrhovatele (§3 zákona č. 549/1991 Sb. ve znění zákona č. 36/1995 Sb. o soudního poplatcích - dále jen poplatkový zákon).
K odvolání navrhovatele Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 22. července 1999, č.j. 10 Co 529/99-141 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že navrhovatel jako poplatník (ustanovení §2 odst. 1 písm. a/ poplatkového zákona) nesplnil poplatkovou povinnost vzniklou mu podáním návrhu na provedení poplatného úkonu (§4 písm. a poplatkového zákona), přestože k tomu byl soudem prvního stupně vyzván a poučen o možnosti zastavení dovolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř a v němž s odkazem na ustanovení §241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř. vytýká odvolacímu soudu, že pominul skutečnost, že soud prvního stupně zastavil řízení, aniž byl dodržen postup stanovený ustanovením §9 odst. 1 písm. a/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatních.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc přezkoumal bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě brání meritornímu rozhodnutí o dovolání navrhovatele nedostatek podmínky dovolacího řízení.
Podle ustanovení §240 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §241 odst. 1 věty první o.s.ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo komerčním právníkem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná. Podle ustanovení §241 odst. 2 věta druhá o.s.ř. nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem nebo komerčním právníkem anebo zaměstnancem (členem) dovolatele s právnickým vzděláním, který za něj jedná.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení (jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj ve smyslu ustanovení §21 odst. 1 o.s.ř. jedná), který se rozhodl dovolání uplatnit, měl právnické vzdělání nebo aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc (advokátem, dříve i komerčním právníkem), jestliže sám nebo jeho zaměstnanec (člen) takového vzdělání nedosáhl.
Z ustanovení §241 o.s.ř. vyplývá, že dovolatel - pokud nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná - musí být nejen při podání dovolání zastoupen advokátem (komerční právníci se stali s účinností od 1.7.1996 advokáty - srov. §57 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii), ale i požadavek, že tento procesní úkon může učinit jen prostřednictvím tohoto zmocněnce. Citované ustanovení představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze vydat rozhodnutí, kterým se řízení končí (rozhodnutí ve věci samé).
V posuzovaném případě podal žalobce dovolání proti usnesení odvolacího soudu, přičemž dovolání nebylo sepsáno advokátem a žalobce ani plnou mocí nedoložil, že je advokátem zastoupen. Usnesením ze dne 3. listopadu 1999, č.j. 7 C 1194/93-146, jej proto soud prvního stupně vyzval mimo jiné k tomu, aby si pro dovolací řízení zvolil svým zástupcem advokáta, který sepíše řádné dovolání. Poučil jej, že nevyhoví-li této výzvě do tří dnů od jejího doručení, bude dovolací řízení zastaveno. Stanovená lhůta marně uplynula dnem 16. prosince 1999.
Z uvedeného vyplývá, že dovolatel nesplnil zákonem stanovenou podmínku dovolacího řízení a přes výzvu a poučení o důsledcích nečinnosti do dnešního dne tento nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241 odst. 2 věty druhé o.s.ř. neodstranil. Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání žalobce - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení §243c a §104 odst. 2 věty třetí o.s.ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř. a §146 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. za situace, kdy dovolatel z procesního hlediska zavinil, že řízení bylo zastaveno a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 18. října 2000
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková