ECLI:CZ:NS:2000:21.CDO.238.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 238/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného J. F. proti povinnému V. R., pro 37.676,- Kč s příslušenstvím prodejem movitých věcí povinného, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. E 452/98, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 21. června 1999 č.j. 29 Co 379/99-21, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Na návrh oprávněného Okresní soud v Jablonci nad Nisou usnesením ze dne 24. září 1998, č.j. E 452/98-11, nařídil podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 16. září 1996 č.j. 11 C 658/95-64 a vykonatelného platebního rozkazu téhož soudu ze dne 18. listopadu 1996, č.j. 11 C 658/95-69, ve spojení s usnesením ze dne 20. května 1998, č.j. 11 C 658/95-74, výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 37.676,- Kč s příslušenstvím.
Usnesením ze dne 23. března 1999, č.j. E 452/98-17, uložil Okresní soud v Jablonci nad Nisou povinnému podle ustanovení §53 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.\"), pořádkovou pokutu ve výši 5.000,- Kč z důvodu hrubého ztěžování postupu řízení, kterého se povinný dopustil tím, že dne 17. března odmítl vpustit do svého bytu vykonavatele soudu za účelem soupisu movitých věcí.
K odvolání povinného Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 21. června 1999, č.j. 29 Co 379/99-21, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že povinný svým jednáním hrubě ztížil postup soudu ve vykonávacím řízení a uložení pokuty je tak opodstatněné.
Proti usnesení dovolacího soudu podal povinný dovolání, v němž vytýká odvolacímu soudu, že „nepostupoval podle §6 o.s.ř.\", tedy nezajistil, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a skutečnosti mezi účastníky sporné byly spolehlivě zjištěny.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc přezkoumal bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě brání meritornímu rozhodnutí o dovolání povinného nedostatek podmínky dovolacího řízení.
Podle ustanovení §240 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §241 odst. 1 věty první o.s.ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo komerčním právníkem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná. Podle ustanovení §241 odst. 2 věta druhá o.s.ř. nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem nebo komerčním právníkem anebo zaměstnancem (členem) dovolatele s právnickým vzděláním, který za něj jedná.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení (jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj ve smyslu ustanovení §21 odst. 1 o.s.ř. jedná), který se rozhodl dovolání uplatnit, měl právnické vzdělání nebo aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc (advokátem, dříve i komerčním právníkem), jestliže sám nebo jeho zaměstnanec (člen) takového vzdělání nedosáhl.
Z ustanovení §241 o.s.ř. vyplývá, že dovolatel - pokud nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná - musí být nejen při podání dovolání zastoupen advokátem (komerční právníci se stali s účinností od 1.7.1996 advokáty - srov. §57 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii), ale i požadavek, že tento procesní úkon může učinit jen prostřednictvím tohoto zmocněnce. Citované ustanovení představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze vydat rozhodnutí, kterým se řízení končí (rozhodnutí ve věci samé).
Dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu nebylo sepsáno advokátem a dovolatel ani nebyl advokátem zastoupen. Usnesením ze dne 21. září 1999, č.j. E 452/98-28, jej proto soud prvního stupně vyzval mimo jiné k tomu, aby si pro dovolací řízení zvolil svým zástupcem advokáta, který sepíše řádné dovolání a poučil jej, že nevyhoví-li takové výzvě do jednoho měsíce od jejího doručení, bude dovolací řízení zastaveno. Stanovená lhůta uplynula marně dnem 24. října 1999.
Z uvedeného vyplývá, že dovolatel nesplnil zákonem stanovenou podmínku dovolacího řízení a přes výzvu a poučení o důsledcích nečinnosti do dnešního dne tento nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241 odst. 2 věty druhé o.s.ř. neodstranil. Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání povinného - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení §243c a §104 odst. 2 věty třetí o.s.ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §254 odst. 1, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první o.s.ř. a §146 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. za situace, kdy povinný z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno a oprávněnému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 18. října 2000
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková