ECLI:CZ:NS:2000:21.CDO.2904.99.1
sp. zn. 21 Cdo 2904/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. V., zastoupenému advokátem, proti žalovaným 1) L., a.s., zastoupené advokátkou, a 2) Č. p. a.s., o odškodnění pracovních úrazů a o pojistné plnění, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 4 C 258/92, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. září 1998, č.j. 8 Co 494/98, 2192/98-121, takto:
I. Řízení o dovolání proti výroku rozsudku krajského soudu, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na vyloučení soudce JUDr. I. P., se zastavuje.
II. Ve výroku, kterým bylo připuštěno zpětvzetí žaloby proti druhé žalované ohledně příslušenství částky 12.000,- Kč, rozsudek soudu prvního stupně byl v této části zrušen a řízení v tomto rozsahu zastaveno, a ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a druhou žalovanou se rozsudek krajského soudu zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.
III. Jinak se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby bylo první žalované uloženo zaplatit mu 7.760,50 Kč (4.567,50 Kč na bolestném a „trvalých následcích\" a 3.193,- Kč na úhradu nákladů vynaložených s léčením) s příslušenstvím a druhému žalovanému, aby bylo uloženo zaplatit mu 21.500,- Kč rovněž s příslušenstvím. Žalobu odůvodňoval zejména tím, že v letech 1984 až 1990 utrpěl postupně pět pracovních úrazů, jejichž odškodnění se domáhá proti první žalované, a vzhledem k tomu, že byl zároveň úrazově pojištěn, náleží mu též za tyto úrazy pojistné plnění od druhé žalované.
Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 7. 11. 1996, č.j. 4 C 258/92-57, rozhodl, že základ žalobního nároku je opodstatněn. K odvolání obou žalovaných Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 13. 3. 1997, č.j. 8 Co 568/97-76, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, když dospěl k závěru, že soud prvního stupně rozhodl ve věci nesprávně obsazen - samosoudcem, přestože předmětem spojeného řízení byly i nároky z pracovních úrazů, o nichž ve smyslu §36a odst. 1 písm. a) o.s.ř. přísluší rozhodovat senátu. Mimo to vytkl soudu prvního stupně, že výroková část jeho rozsudku je nepřesná a odůvodnění zmatečné, nerozlišující specifika každého z nároků.
Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 18. 11. 1997, č.j. 4 C 258/92-83, rozhodl, že první žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 409,- Kč, „co do zbytku, tj. z částky 20.091,- Kč návrh zamítl, návrh, pokud směřuje proti druhému odpůrci, zamítl a odpůrcům nepřiznal náhradu nákladů řízení\". Doplňujícím rozsudkem ze dne 18. 6. 1998, č.j. 4 C 258/92-111, rozhodl, že „co do částky 1.000,- Kč se návrh zamítá\". Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že právo na náhradu škody ze všech pracovních úrazů, vyjma pracovního úrazu ze dne 24. 7. 1990, je promlčeno. Ve vztahu ke druhé žalované dovodil, že není promlčeno pouze plnění z úrazů ze dne 2. 6. 1988 a 24. 7. 1990. Přihlédl rovněž k tomu, že druhá žalovaná poskytla již před rozhodnutím soudu žalobci částky, jež podle názoru soudu jeho nárok plně pokrývají.
K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 17. 9. 1998, č.j. 8 Co 494, 2192/98-121, rozhodl, že předseda senátu JUDr. I. P. není vyloučen z projednávání a rozhodování v této věci, rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího rozsudku v odstavci třetím (ve výroku o zamítnutí návrhu na zaplacení částky 9.500,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 30. 3. 1992 do 14. 7. 1994 a s 16% úrokem od 15. 7. 1994 do zaplacení vůči druhé žalované Č. p., a.s.) potvrdil, připustil zpětvzetí návrhu žalobce vůči druhé žalované ohledně částky 12.000,- Kč s příslušenstvím, rozsudek soudu prvního stupně v této části zrušil a řízení zastavil, dále rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího rozsudku v odstavci čtvrtém, v části nákladů řízení týkajících se druhé žalované změnil tak, že druhá žalovaná Č. p., a.s. Praha nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů; „co do zbytku rozsudek soudu prvního stupně, tj. ve vztahu k první žalované\" zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, „vyjma odstavce prvního výroku o povinnosti první žalované zaplatit žalobci částku 409,- Kč, který zůstal nedotčen\". Vytknul soudu prvního stupně, že si neujasnil, jaký nárok, zejména pak v jaké výši a vůči které ze žalovaných žalobce uplatňuje a že vůči první žalované rozhodl zmatečně, přesahujíc navíc rámec uplatněného nároku. Přiklonil se k závěru soudu prvního stupně, že za situace, kdy druhá žalovaná vznesla námitku promlčení, nelze žalobci promlčené právo přiznat; nepromlčené nároky druhá žalovaná uspokojila. Při rozhodování o návrhu na vyloučení JUDr. I. P. z projednávání a rozhodování této věci dospěl k závěru, že pochybnosti žalobce o nestrannosti uvedeného soudce proto, že byl v minulosti pracovníkem první žalované, jsou liché a neopodstatněné. I když byl JUDr. I. P. do roku 1983 v pracovním poměru u první žalované, nelze podle odvolacího soudu z této skutečnosti dovozovat důvody jeho vyloučení, zvláště za situace, kdy se jedná o dobu před více jak patnácti lety, a pracovní úrazy, jejichž odškodnění se žalobce v této věci domáhá, se ani neudály v době, kdy JUDr. I. P. byl u první žalované v pracovním poměru.
V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobce namítá, že předseda senátu, který ve věci rozhodoval v řízení před soudem prvního stupně, JUDr. I. P. byl pracovníkem první žalované od roku 1975 do roku 1983, tedy asi osm let, a to nikoli v nějaké bezvýznamné funkci, ale též jako bezpečnostní technik a právník. Dnešní vedoucí pracovníci první žalované, včetně nynějšího ředitele podniku, byli už tenkrát ve funkcích technicko-hospodářských pracovníků, s nimiž měl nebo mohl mít přátelské vztahy. Přitom není podle dovolatele podstatné, zda rozhodující soudce byl skutečně podjatý, ale stačí, že lze mít o jeho nepodjatosti pochybnosti a takové pochybnosti zde rozhodně jsou. Skutečnost, že uplynulo 15 let, na tom podle jeho názoru ničeho nemění. Polemizuje dále se skutkovými i právními závěry soudů, jež se vztahují k promlčení jím uplatněných nároků. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu „v jeho druhém a tím i čtvrtém odstavci, ze třetího odstavce výroku aby zrušil dodatek ,s příslušenstvím’, neboť ohledně úroků z částky 12.000,- Kč žalobce návrh zpět nevzal\". Nezruší-li nebo nezmění „Vrchní soud v Praze\" první odstavec rozsudku odvolacího soudu, navrhuje dovolatel i zrušení tohoto výroku. Současně navrhl i zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, aby ji projednal v jiném senátu.
Návrh dovolatele, aby dovolací soud zrušil i výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na vyloučení soudce JUDr. I. P., a to tehdy, \"nezruší-li nebo nezmění Vrchní soud v Praze\" uvedený výrok rozsudku odvolacího soudu, je svým obsahem vlastně úkonem podmíněným podmínkou odkládací (rezolutivní). Dovolatel podmiňuje účinnost svého úkonu (návrhu na zrušení dotčeného výroku) nejistou skutečností (konkrétním způsobem rozhodnutí Vrchního soudu v Praze), o níž v době učinění dovolacího návrhu nebylo jisté, zda nastane, popřípadě kdy nastane. Občanský soudní řád však možnost učinit podmíněný procesní úkon nepřipouští. Proto řízení o dovolání žalobce, pro nedostatek řádného návrhu na zahájení dovolacího řízení, dovolací soud v této části zastavil (§79, §104 odst. 1 a §243c o.s.ř.).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) poté po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání žalobce směřuje z části proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a z části je důvodné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. Dovolání je přípustné též proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé [§238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§238 odst. 1 písm. b) o. s. ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč [§238 odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Dovolání je rovněž přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o. s. ř.), nebo nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o. s. ř.); to neplatí u rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není, u rozsudků ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč (§239 odst. 3 o. s. ř. ve vztahu k §237 odst. 2 a k §238 odst. 2 o. s. ř.).
V posuzovaném případě žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu mimo jiné ve výroku, kterým byl zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrzen; dovoláním dotčeným výrokem přitom bylo rozhodnuto o nároku na peněžité plnění ve výši 9.500,- Kč. Vzhledem k tomu, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, zákon (srov. §238 odst. 2 a §239 odst. 3 o.s.ř.) dovolání v takovém případě nepřipouští, a proto není proti uvedenému výroku dovolání z hlediska ustanovení §238 a §239 o.s.ř. přípustné.
Dovolatel rovněž napadá výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
Rozhodnutí o nákladech řízení má z pohledu formy povahu usnesení (srov. §167 odst. 1 o.s.ř.); povahu usnesení toto rozhodnutí neztrácí ani v případě, jestliže je přičleněno k rozhodnutí o věci samé, u něhož je stanovena forma rozsudku.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběž-ném opatření, o přerušení řízení, o pořád-kové pokutě, o znalečném, o tlumoč-ném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníků nebo jeho odvolání, o nepřipuš-tění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hoto-vých výdajích, o odměně správce dě-dictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští nebo tak, že se zpětvzetí návrhu při-pouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastave-no, popřípadě věc byla postou-pena orgánu, do jehož pravomoci ná-leží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti výroku o nákladech řízení není z hlediska ustanovení §238a o.s.ř. přípustné [srov. ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o.s.ř.].
Naproti tomu dovolání do výroku, jímž bylo připuštěno zpětvzetí návrhu ohledně příslušenství částky 12.000,- Kč, rozsudek soudu prvního stupně byl v tomto rozsahu zrušen a řízení bylo ve stejném rozsahu zastaveno, přípustné je [§238a odst. 1 písm. b) o. s. ř.].
Protože žalobce prohlášením do protokolu při jednání před odvolacím soudem dne 17. 9. 1998 vzal žalobu zpět toliko ohledně částky 12.000,- Kč a nikoli též ohledně příslušenství této částky, odvolací soud nesprávně, v rozporu s ustanovením §208 o. s. ř., rozhodl též o připuštění zpětvzetí návrhu ohledně příslušenství částky 12.000,- Kč, rozsudek soudu prvního stupně v tomto rozsahu zrušil a řízení ve stejném rozsahu zastavil. Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu v tomto rozsahu, jakož i v akcesorickém výroku o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a druhou žalovanou podle ustanovení §243b odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil a podle ustanovení §243b odst. 2 věty první o. s. ř. věc v tomto rozsahu vrátil Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.
Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrzen (jiné výroky rozsudku odvolacího soudu již napadeny nebyly - §242 odst. 1 o.s.ř.), může být za této situace přípustné pouze tehdy, jestliže by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Přípustnost dovolání z hlediska tohoto ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou uvedenou v tomto ustanovení skutečně trpí. S tvrzením dovolatele, že řízení je postiženo vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. g) o.s.ř. dovolací soud nesouhlasí.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. g) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát.
Podle ustanovení §14 odst. 1 o.s.ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věcí, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům, lze mít pochybnost o jejich nepodjatosti.
Námitku podjatosti ve vztahu k soudci JUDr. I. P. vznesl žalobce již ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně s odůvodněním, že tento soudce působil kdysi u první žalované jako její pracovník, dokonce na úseku zabývajícím se pracovně právní problematikou, kterážto skutečnost vzbuzuje pochybnost o jeho nepodjatosti. Touto námitkou se odvolací soud ve svém rozhodnutí zabýval a dospěl k závěru, že předseda senátu JUDr. I. P. není vyloučen z projednávání a rozhodování v této věci.
Pravomocné rozhodnutí o tom, že soudce není vyloučen z projednávání a rozhodování věci sice nebrání dovolacímu soudu posoudit - ve smyslu §237 odst. 1 písm. g) o.s.ř. - tuto otázku jinak (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24.3.1995 sp. zn. 7 Cdo 69/92 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 7, ročník 1997), důvody pro jiný závěr však v tomto řízení shledány nebyly. Dovolatel pouze opakuje námitky, jež uplatnil v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Dovolací soud se však zcela ztotožňuje se závěry, jež učinil již odvolací soud, zejména v tom, že ze samotné skutečnosti, že soudce JUDr. I. P. byl do roku 1983 v pracovním poměru u první žalované, nelze dovozovat, že by bylo možno pochybovat o jeho nepodjatosti. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že úrazy, jejichž odškodnění, případně pojistné plnění na ně navazující, bylo předmětem tohoto řízení, se staly až poté, co soudce JUDr. I. P. ukončil svůj pracovní poměr u první žalované. Z výrazného časového odstupu, po který soudce JUDr. I. P. už není v pracovním poměru u první žalované, kdy vazby k ní přestaly být významné, jakož i ze samotného vyjádření tohoto soudce, lze učinil závěr, že zde nejsou pochybnosti o jeho nepodjatosti.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. g) o.s.ř. postižen. Protože dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by byl postižen jinou vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. a protože dovolání (s výjimkou zrušených výroků) z důvodů uvedených v ustanovení §238 a 239 o.s.ř. přípustné není, je nepochybné, že dovolání směřuje také proti výroku rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 3. října 2000
JUDr. Mojmír P u t n a, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková