ECLI:CZ:NS:2000:21.CDO.300.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 300/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Ú. p. K., proti povinnému B. K., za účasti manželky povinného J. K., pro 560.000 Kč s příslušenstvím prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 37 E 848/95, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. října 1999 č.j. 13 Co 1244/99-18, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Na návrh oprávněného Okresní soud v Karviné usnesením ze dne 20. 9. 1999 č.j. 37 C 848/95-13 nařídil podle vykonatelného platebního rozkazu Okresního soudu v Karviné ze dne 29. 4. 1994 č.j. Ro 1403/94-1 k vymožení pohledávky ve výši 560.000,-Kč s 3% úrokem z prodlení od 28. 11. 1993 do zaplacení, nákladů předchozího řízení ve výši 5.380,- Kč, jakož i nákladů výkonu rozhodnutí ve výši 2.720,- Kč, výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí povinného, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem v K. na listu vlastnictví č. 1979 pro obec Č. T., katastrální území Č T., a to pozemku p. č. 1645/1 o výměře 144 m2 – zastavěná plocha, objektu bydlení čp. 761 na p.č. 1645/1, pozemku p.č. 1646/1 o výměře 172 m2 – zahrada, pozemku p.č. a 1646/2 o výměře 82 m2 – zahrada, s jejich součástmi a příslušenstvím; současně povinnému zakázal, aby tyto nemovitosti převedl na někoho jiného nebo je zatížil a s připomenutím odpovědnosti za případně vzniklou škodu mu uložil, aby do patnácti dnů od doručení usnesení oznámil, zda a kdo má k nemovitostem předkupní právo..
K odvolání povinného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 10. 1999 č.j. 13 Co 1244/99-18 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný - „využívaje práva daného mu v poučení napadeného usnesení„ – dovolání. Namítá v něm, že dosavadní řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když soud prvního stupně nerespektoval částečné zpětvzetí návrhu na výkon rozhodnutí a nařídil výkon rozhodnutí k vydobytí celé částky přiznané oprávněnému subjektu exekučním titulem. Odvolací soud nápravu této vady nezjednal. Vezme-li se v úvahu, že dluh byl z valné části, a to částkou 525.000,- Kč, za povinného třetí osobou (Ing. I. C., s nímž povinný v minulosti podnikal a s nímž byl společně a nerozdílně zavázán dlužnou částku 560.000,- Kč zaplatit) uhrazen, je namístě zvažovat vhodnost navrženého způsobu výkonu rozhodnutí, neboť mezi výší pohledávky oprávněného a cenou předmětu, z něhož má být uspokojení této pohledávky dosaženo, nastal nepoměr. Povinný navrhl, aby dovolací soud zrušil jak usnesení odvolacího soudu, tak jemu předcházející usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami taxativně uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměněn notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměněn správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
V posuzovaném případě povinný napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byl nařízen výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí. Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. a protože přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení §238a odst. 1 písm. a), b), c) e) a f) o.s.ř., mohla by přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení §239 o.s.ř., nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř. v dané věci nejsou splněny, neboť odvolací soud ve výroku svého potvrzujícího usnesení přípustnost dovolání nevyslovil. Uvedl-li odvolací soud v části svého usnesení obsahující poučení (nad rámec vyplývající z ustanovení §169 odst. 1 o.s.ř.), že „proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu lze za předpokladů §§237 až 239 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. v novelizovaném znění, podat dovolání k Nejvyššímu soudu, a to do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni, šlo jen o obecné upozornění na podmínky přípustnosti dovolání upravené občanským soudním řádem, které přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř. nezakládá.
Dovolání v této věci nemůže být přípustné ani podle ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř., a to již z toho důvodu, že dovolatel – jak vyplývá z obsahu spisu – neučinil před vydáním usnesení odvolacího soudu návrh na vyslovení přípustnosti dovolání.
Přípustnost dovolání není v posuzovaném případě založena ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Žádná z vad uvedených v tomto ustanovení nebyla zjištěna a dovolatel ani netvrdí, že by jí bylo usnesení odvolacího soudu postiženo.
Protože dovolání proti usnesení odvolacího soudu není z hledisek ustanovení §237, §238a a §239 o.s.ř. přípustné, Nejvyšší soud České republiky – aniž by se věcí mohl dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. toto dovolání odmítl. Ve smyslu ustanovení §243a odst. 1 věty první o.s.ř. dovolací soud o dovolání rozhodl bez jednání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení §243b odst. 4, §254 odst. 1, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř., když povinný nebyl v tomto řízení úspěšný a procesně úspěšnému oprávněnému žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. října 2000
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková