ECLI:CZ:NS:2000:21.CDO.389.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 389/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po D. E., za účasti A) F. L., B) J. R., C) J. R. a D) České republiky - Obvodního úřadu pro Prahu 4 v Praze 4, Táborská č. 350, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 D 357/96, o dovolání F. L. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. září 1999 č.j. 24 Co 234/99-154, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 2.3.1998 č.j. 37 D 357/96-112 určil obecnou cenu majetku zůstavitelky ve výši 1.102.583,50 Kč, výši jejích dluhů částkou 10.325,- Kč a čistou hodnotu dědictví ve výši 1.092.258,50 Kč, schválil dohodu dědiců F. L., J. R. a J. R. o vypořádání dědictví a rozhodl o odměně notářky M. R., kterou pověřil, aby jako soudní komisařka v tomto dědickém řízení provedla potřebné úkony. Podle potvrzení ve spise usnesení nabylo právní moci dnem 2.4.1998.
V řízení předcházejícím vydání tohoto usnesení Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 29.5.1997 č.j. 37 D 357/96-71 přiznal znalci J. V. za podaný znalecký posudek odměnu a \"náhradu nákladů\" ve výši 8.045,- Kč. Podle obsahu spisu bylo uvedené znalečné vyplaceno znalci J. V. dne 10.3.1999 z rozpočtových prostředků soudu.
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 18.5.1998 č.j. 37 D 357/96-125 dědicům uložil, aby znalci J. V. \"uhradili\" přiznané znalečné, a to F. L. ve výši 7.964,60 Kč a J. R. a J. R. ve výši 80,40 Kč. Dospěl k závěru, že znalečné jsou dědici povinni uhradit ve smyslu ustanovení §140 odst.3 o.s.ř. podle poměru svých dědických podílů.
K odvolání dědiců Městský soud v Praze usnesením ze dne 31.8.1998 č.j. 24 Co 228/98-137 usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že pravomocně určené znalečné jsou povinni zaplatit účastníci řízení podle ustanovení §140 odst.1 o.s.ř. podle poměru účastenství na věci a na řízení a že \"bude na místě, aby jednu polovinu nákladů znaleckého posudku znalce V. hradil stát a jednu polovinu závětní dědicové dle výše jimi z dědictví nabytých hodnot\".
Obvodní soud pro Prahu 4 poté usnesením ze dne 5.5.1999 č.j. 37 D 357/96-147 rozhodl, že na úhradu znalečného znalce J. V. jsou mu povinni zaplatit F. L. 3.982,50 Kč, J. R. 36,- Kč, J. R. 4,- Kč a \"český stát zastoupený OSM OÚ Praha 4, Táborská 350\" 4.022,50 Kč a že částka 5.362,- Kč, kterou J. r. zaplatila přímo znalci J. V., jí bude po právní moci usnesení soudem vrácena. Dospěl k závěru, že dědicové jsou povinni znalečné uhradit ve smyslu ustanovení §140 odst.3 o.s.ř. podle poměru svých dědických podílů s tím, že polovinu těchto nákladů nese podle usnesení odvolacího soudu \"český stát zastoupený OSM OÚ Praha 4\".
K odvolání ing. F. L. Městský soud v Praze usnesením ze dne 20.9.1999 č.j. 24 Co 234/99-154 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a vyslovil, že ve výroku o vrácení částky 5.362 Kč J. R. \"zůstává nedotčeno\". Odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně o nákladech znalečného rozhodl v souladu se závazným právním názorem, vyjádřeným v předchozím usnesení odvolacího soudu.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal F. L. dovolání. Namítá, že znalecký posudek byl vypracován na návrh státu, jehož \"zástupce\" zpochybnil zůstavitelčinu závěť. Vzhledem k tomu, že znalecký posudek vyzněl ve prospěch dědiců, měl by jeho náklady platit ten, kdo jeho provedení navrhl a kdo v řízení neúspěšně uplatňoval svá práva. Dovolatel dovozuje, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
V posuzovaném případě dědic F. L. napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení. Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř., protože přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení §238a odst. 1 písm. a), b), c), e) a f) o.s.ř. a protože napadené usnesení není usnesením ve věci samé, mohla by přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu v dané věci vyplývat jen z důvodů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Přípustnost dovolání není v posuzovaném případě z hlediska ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. založena. Žádná z vad uvedených v tomto ustanovení totiž nebyla zjištěna a dovolatel ani netvrdí, že by jí bylo usnesení odvolacího soudu postiženo.
Protože dovolání proti usnesení odvolacího soudu není z hledisek ustanovení §237, §238a a §239 o.s.ř. přípustné, Nejvyšší soud České republiky dovolání F. L. - aniž by se věcí mohl dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl. Ve smyslu ustanovení §243a odst. 1 věty první o.s.ř. dovolací soud o dovolání rozhodl bez jednání.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2000
JUDr. Ljubomír D r á p a l , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová