ECLI:CZ:NS:2000:21.CDO.438.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 438/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné S. c. a p., a.s., proti povinné C., spol. s r.o., pro 6.981,60 Kč s příslušenstvím přikázáním pohledávky z účtu povinné, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp.zn. E 181/97, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. května 1999, č.j. 20 Co 131/99-46, takto:
I. Dovolání povinné se odmítá.
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 575.- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Oprávněná (její procesní předchůdce S. c. a p., štátny podnik, R.) se návrhem ze dne 18.8.1994 domáhala, aby byl nařízen podle „rozhodnutí č. Arb. 17654/91/09 ze dne 26.8.1992\" k uspokojení její pohledávky ve výši 6.981,60 Kč, nákladů předcházejícího řízení ve výši 600,- Kč a nákladů návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí ve výši 598,- Kč, výkon rozhodnutím přikázáním pohledávky z účtu povinné č. 3207-621/0100 u „K. b. B.\".
Okresní soud v Třebíči usnesením ze dne 5.2.1997, č.j. E 181/97-25, nařídil podle „rozsudku Krajského obchodního soudu v Brně, č.j. Arb. 17654/91/09, ze dne 26.8.1992, právní moc dne 14.11.1992\", k uspokojení pohledávky oprávněné v částce 6.981,60 Kč, jakož i nákladů předcházejícího řízení 600,- Kč a nákladů návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí 598,- Kč („138,- Kč soudní poplatek + 460,- Kč právní zastoupení\"), výkon rozhodnutí přikázáním uplatněné pohledávky z účtu povinné u peněžního ústavu „K. b. B.\"; peněžnímu ústavu zároveň přikázal, aby po právní moci tohoto usnesení odepsal uplatněnou pohledávku s příslušenstvím z účtu povinné č. 3207-621/0100 a připsal částku 7.719,60 Kč na účet č. 502-342/0200 u peněžního ústavu „V. a.s. L. M.\" a částku 460,- Kč na účet č. 427 951-788/0800 u peněžního ústavu „Č. s., a.s. F.-M.\".
K odvolání povinné Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12.5.1999, č.j. 20 Co 131/99-46, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Dovodil, že usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí vydal soud prvního stupně na podkladě pravomocného a vykonatelného rozhodnutí, jímž je rozsudek Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 26.8.1992, „č.j. Arb. 17654/91/09\", který nabyl právní moci dne 14.11.1992 a kterým bylo žalovanému „T., k. v., s.p. B.\" uloženo zaplatit žalobci „S. c. a p., š.p. R.\", částku 6.981,60 Kč a náklady řízení 600,- Kč, vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. Protože řízení o výkon rozhodnutí je vedeno proti jinému subjektu, než který byl jako povinný označen ve vykonávaném exekučním titulu, provedl ve věci šetření a poté dospěl k závěru, že povinnost žalovaného (T., k. v., s.p. B.) z vykonávaného rozhodnutí přešla podle ustanovení §256 o.s.ř. na povinnou (C., spol. s r.o.). Vycházel přitom z toho, že rozhodnutím Krajského obchodního soudu v Brně, sp.zn. A XXIX 258, ze dne 22.9.1997, byl proveden výmaz státního podniku T., k. v., s.p. B., z obchodního rejstříku ke dni 15.8.1997 (na základě rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu č. 183/1997 ze dne 30.7.1997 o zrušení státního podniku T., k. v., s.p. se sídlem B. bez likvidace), že podle rozhodnutí vlády České republiky č. 590 ze dne 14.10.1992, jímž byl schválen privatizační projekt, se nabyvatelem privatizované jednotky č. 2001 „T., k. v. B., závod 01 R.\" stala společnost C., spol. s r.o., že mezi F. n. m. Č. r. jako prodávajícím a společností C., spol. s r.o. jako kupujícím byla dne 30.4.1993 uzavřena smlouva o prodeji podniku, a z toho, že podle údajů ve spisu Krajského obchodního soudu v Brně, sp.zn. Arb. 17654/91/09, všechny faktury, které byly předmětem nalézacího řízení a ze kterých vycházel k výkonu navržený rozsudek (exekuční titul), byly vystaveny na T., k. v., s.p., a vztahovaly se tedy k činnosti jeho závodu 01. Protože povinná „privatizovala specielně závod 01 B.\", odvolací soud uzavřel, že „ve smyslu ustanovení §2 zákona č. 92/1991 Sb. se smlouva o koupi závodu 01 B. ze dne 30.4.1993 vztahovala podle jejího čl. III písm. b) i na závazky, které souvisely s činností tohoto závodu\" (exekuční titul byl totiž vydán a stal se pravomocným před koupí závodu 01 povinnou a pohledávka, která se vázala k činnosti tohoto závodu byla pravomocně přisouzena a splatná již v době, kdy povinná závod kupovala).
V dovolání proti usnesení odvolacího soudu povinná odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci co do závěru, že byl prokázán přechod povinnosti z vykonávaného rozhodnutí, tj. z rozsudku Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 26.8.1992, č.j. Arb. 17654/91/09, z tam uvedeného žalovaného „T., k. v., s.p., B.\" na povinnou podle ustanovení §256 o.s.ř. Namítá, že v době rozhodování soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí (5.2.1997) žalovaný T., k. v., s.p., B. ještě existoval (k jeho výmazu z obchodního rejstříku došlo ke dni 15.8.1997), že z privatizačního projektu ani z kupní smlouvy nevyplývá jednoznačně, že povinná převzala tento jeho závazek (faktury z října 1990 byly směřovány na T., k. v., s.p., tj. sídlo podnikového ředitelství pro celkem 5 závodů) a že proto odvolací soud nesprávně dovodil, že vymáhaná pohledávka se vztahovala pouze k činnosti závodu 1 (se sídlem B.), který povinná koupila od F. n. m. ČR k 1. červnu 1993. Povinná navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu a rovněž usnesení soudu prvního stupně zrušil a aby „toto řízení zastavil\".
Oprávněná navrhla, aby dovolání povinné bylo zamítnuto, neboť prokázala mimo jiné písemným sdělením F. n. m. ČR ze dne 5.9.1997, předloženým soudu, že bývalý státní podnik T., k. v. B., jeho závod 1, B., byl privatizován povinnou, která převzala všechny závazky privatizovaného státního podniku.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští.
Oprávněná v průběhu řízení o výkon rozhodnutí (po nařízení výkonu rozhodnutí soudem prvního stupně ve prospěch původního oprávněného) uplatnila procesní nástupnictví na straně oprávněné, což doložila zakladatelskou listinou ze dne 7.9.1995, kterou byla F. n. m. S. r. jako jediným zakladatelem v souvislosti s privatizací podniku „S. c. a p., š.p., R.\" jednorázově založena akciová společnost S. c. a p., a.s. se sídlem R., a podle které zakladatel vložil do společnosti na splacení celého základního jmění nepeněžitý vklad - část majetku sloužícího k provozování podniku „S. c. a p., š.p.\", jakož i všechna práva a závazky (i neznámé), kromě práv podle §16 zákona č. 92/1991 Sb. (Čl. 4 odst. 2, 3 zakládací listiny). Podle výpisu z obchodního rejstříku Okresního soudu v Žilině, oddílu Sa, vložky č. 306/L, společnost S. c. a p., a.s. se sídlem R., vznikla dne 1.10.1995. Oprávněná tak prokázala, že na ni s účinností od 1.10.1995 ze zákona přešla všechna práva a závazky související s privatizovaným majetkem (srov. §15 zákona č. 92/1991 Sb. o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů). Dovolací soud proto jednal s oprávněnou jako s právní a procesní nástupkyní původně označeného oprávněného.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.; to však neplatí, jde-li o dovolání proti rozsudkům, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není (§237 odst. 2 o.s.ř.).
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Podle ustanovení §238a odst. 2 o.s.ř. dovolání podle odstavce 1 písm. a) a b) není přípustné proti usnesením, jimiž bylo rozhodnuto ve věcech upravených zákonem o rodině.
Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.) .
V posuzovaném případě povinná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve věci samé, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno.
Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení §239 odst. 1 i 2 o.s.ř. v dané věci nejsou splněny, protože odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a povinná návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním usnesení odvolacího soudu neučinila. Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. a protože povinná žádnou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. netvrdí a ani z obsahu spisu existence takových vad nevyplývá, dovolací soud dovolání povinné - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly oprávněné v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady, které v rozsahu, v jakém byly potřebné k účelnému bránění jejího práva, spočívají v odměně za jeden poloviční úkon právní služby ve výši 500,- Kč (§11 odst. 2 písm. e), odst. 3, §7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 235/1997 Sb.) a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 75,- Kč (§13 odst. 3 stejné vyhlášky), celkem 575,- Kč. Protože dovolání povinné bylo odmítnuto, soud jí ve smyslu ustanovení §243b odst. 4 věty první, §254 odst. 1, §224 odst. 1, §146 odst. 2 věty první (per analogiam) a §151 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby oprávněné tyto náklady nahradila; podle ustanovení §149 odst. 1 o.s.ř. je povinná povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokátky, která oprávněnou v řízení zastupovala.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. října 2000
JUDr. Mojmír P u t n a, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková