ECLI:CZ:NS:2000:21.CDO.501.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 501/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení Česká Lípa, se sídlem v České Lípě, Bezručova ul. č. 3015, proti povinné M. K., pro 985.912,- Kč prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. E 325/99, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 9. listopadu 1999, č.j. 35 Co 231/99-11, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Na návrh oprávněné Okresní soud v České Lípě usnesením ze dne 12. 7. 1999, č.j. E 325/99-3, nařídil podle vykonatelného „platebního výměru OSSZ Česká Lípa z 13. 7. 1998 č.j. 956/98„ k uspokojení pohledávky oprávněné v částce 985.912,- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinné.
K odvolání povinné Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 9. listopadu 1999, č.j. 35 Co 231/99-11, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z „ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.„. V dovolání namítá věcnou nesprávnost výkazu nedoplatků č.j. 956/98 vedeného na její jméno s tím, že pohledávka obsažená v tomto výkazu je v podstatné části totožná s pohledávkou obsaženou ve výkazu nedoplatků č.j. 193/97 vedeném na jméno zemřelého manžela povinné, M. K.; existují tak dva tituly na zaplacení shodných pohledávek. Je přesvědčena, že Okresní správa sociálního zabezpečení změnila vykonatelný výkaz nedoplatků č.j. 193/97 na č.j. 956/98 pouhou změnou jména a příjmení při zachování ostatních identifikačních znaků – variabilního symbolu plátce, identifikačního čísla, čímž neoprávněně překonala zásadu dědického řízení, podle níž povinnost hradit dluhy zůstavitele je omezena cenou zanechaného majetku„. Dovolatelka nebezpečí plynoucí ze zmíněné záměny podcenila, což však neomlouvá odvolací soud, že se při svém rozhodování její námitkou o existenci shodných výkazů nedoplatků za shodné období na shodné nedoplatky na sociálním zabezpečení, které dlužil zemřelý manžel dovolatelky, nezabýval. „Ačkoliv je výkaz nedoplatků č.j. 956/98 formálně označen bezvadně, trpí vadou právní – přechodem povinností ze zůstavitele na dovolatelku bez právního důvodu„. Dovolatelka navrhla zrušení jak usnesení odvolacího soudu, tak i usnesení soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), a po přezkoumání věci bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř..
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
d) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo o jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za provedené úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
e) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
f) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
g) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
h) odvolání odmítnuto,
i) odvolací řízení zastaveno.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.). Dovolání však není podle §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. přípustné proti usnesením, jimiž bylo rozhodnuto ve věcech upravených zákonem o rodině (239 odst. 3 o.s.ř.).
V posuzovaném případě povinná napadla dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byl nařízen výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí. Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř., a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení §238a odst. 1 písm. a/, b/, c/, e/ a f/ o.s.ř., mohla by přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení §239 o.s.ř., nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř. v dané věci nejsou splněny, protože odvolací soud ve výroku svého usnesení přípustnost dovolání nevyslovil. Uvažovat přípustnost dovolání v intencích ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. je vyloučeno již proto, že dovolatelka neučinila návrh na vyslovení přípustnosti dovolání.
Přípustnost dovolání není v posuzovaném případě založena ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Povinná sice v dovolání na toto ustanovení výslovně odkazuje, neuvádí však, kterou vadou způsobující zmatečnost by mělo být řízení o výkon rozhodnutí postiženo; veškerou argumentaci upíná ke zpochybnění správnosti nalézacího řízení a rozhodnutí v něm vydaném (pro nařízení výkonu rozhodnutí však stačí, že rozhodnutí, které je jeho podkladem, je formálně a materiálně vykonatelné – jeho věcnou správností se v tomto řízení již nelze zabývat). Ze spisu pak žádná z vad taxativně uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. nebyla zjištěna.
Protože dovolání proti usnesení odvolacího soudu není z hledisek ustanovení §237, §238a a §239 o.s.ř. přípustné, Nejvyšší soud České republiky dovolání povinné - aniž by se věcí mohl dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl; ve smyslu ustanovení §243a odst. 1 věty první o.s.ř. rozhodl bez jednání.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 28. listopadu 2000
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová