ECLI:CZ:NS:2000:21.CDO.840.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 840/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky - Úřadu práce K., proti povinné O. K., pro 11.133,- Kč srážkami z příjmu povinné, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 38 E 516/98, o dovolání povinné proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 26. května 1998, č.j. 38 E 516/98-4, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. července 1998, č.j. 13 Co 842/98-10, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení okresního soudu se zastavuje.
II. Dovolání povinné se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Na návrh oprávněné Okresní soud v Karviné usnesením ze dne 26. 5. 1998, č. j. 38 E 516/98-4, nařídil podle „vykonatelného rozhodnutí ÚP K., č.j. TK 398/96/2, ze dne 18. 6. 1997\" k uspokojení pohledávky oprávněné v částce 11.133,- Kč výkon rozhodnutí srážkami z nároku na důchodové dávky, které přísluší povinné proti plátci „ČSSZ P.\".
K odvolání povinné Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 7. 1998, č. j. 13 Co 842/98-10, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí, tj. existence vykonatelného rozhodnutí, návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, jakož i tvrzení oprávněné, že povinná uloženou povinnost neplní.
Proti usnesení odvolacího soudu a proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 5. 1998, sp. zn. 38 E 516/98, podala povinná dovolání, v němž namítá, že napadeným rozhodnutím jí byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, že napadená rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, jež nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvody dovolání spatřovala mimo jiné v tom, že „nebyl proveden výslech u soudu\" a že „nebylo provedeno dokazování oprávněné před soudem\". Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu a usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 5. 1998, sp. zn. 38 E 516/98, zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Karviné k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §236 odst. 1 o.s.ř.).
Usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 5. 1998, č. j. 38 E 516/98-4, není rozhodnutím odvolacího soudu. Jde o rozhodnutí soudu prvního stupně a již z toho důvodu je jeho přezkum dovolacím soudem vyloučen; občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání podaného proti takovému rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. §10a o.s.ř.).
Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání povinné proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 5. 1998, č. j. 38 E 516/98-4, zastavil (§104 odst. 1 o.s.ř.).
Nejvyšší soud České republiky poté po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst.1 o.s.ř.; to však neplatí, jde-li o dovolání proti rozsudkům, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběž-ném opatření, o přerušení řízení, o pořád-kové pokutě, o znaleč-ném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soud-ních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dě-dictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpět-vzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastave-no, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci ná-leží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Podle ustanovení §238a odst. 2 o.s.ř. dovolání podle §238a odst. 1 písm. a) a b) není přípustné proti usnesením, jimiž bylo rozhodnuto ve věcech upravených záko-nem o rodině.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu ve vě-ci samé, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno, jest-liže odvolací soud ve výroku roz-hodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu; nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení pří-pustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhláše-ním (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 1 a 2). Dovolání však není podle §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. přípustné proti usnese-ním, jimiž bylo rozhodnuto ve věcech uprave-ných zákonem o rodině (§239 odst. 3 o.s.ř.).
Povinná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo usne-sení soudu prvního stupně potvrzeno.
S námitkou dovolatelky, že jí postupem odvolacího soudu byla jako účastníku řízení odňata možnost jednat před soudem, tedy že je rozhodnutí odvolacího soudu postiženo vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. dovolací soud nesouhlasí.
Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí postup soudu, jímž zne-možnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává (např. právo účastnit se jednání, či-nit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O vadu ve smyslu ustanove-ní §237 odst. 1 písm.f) o.s.ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování. Nejde-li o případy, kdy účastník nebyl přibrán do řízení (§94 o.s.ř.) nebo kdy účastníku byl ustanoven opatrovník, ačkoliv k tomuto opatření nebyly splněny zákonem sta-novené předpoklady, je dovo-lací důvod podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. dán zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže soud věc projednal v rozporu s ustanovením §101 odst. 2 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka.
V posuzovaném případě se o takovou situaci nejedná. K rozhodnutí soudu prvního stupně o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebylo potřebné nařídit jednání (srov. §253 o.s.ř.); odvolací soud pak byl rovněž oprávněn projednat odvolání proti usnesení soudu prvního stupně a rozhodnout o něm bez nařízení jednání [srov. §214 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]. Na uvedeném závěru nemění nic ani skutečnost, že v případě, že by soudy prováděly ve věci dokazování, je nutné jednání nařídit, neboť v projednávané věci dokazování prováděno nebylo.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není vadou uvedenou v ustanovení §237 odst.1 písm. f) o.s.ř. postiženo. Protože dovolatelka netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by bylo postiženo jinou vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. a protože dovolání podle ustanovení §238a a 239 o.s.ř. není v této věci přípustné, je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinné - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §254 odst. 1, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť povinná s ohledem na výsledek v řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a oprávněné v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 16. října 2000
JUDr. Mojmír P u t n a, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková