ECLI:CZ:NS:2000:22.CDO.2098.2000.1
sp. zn. 22 Cdo 2098/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobců: A) J. R., a B) M. F., obou zastoupených advokátem, proti žalované P. P., a. s., zastoupené advokátem, o určení vlastnictví k pozemkům, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 7 C 223/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. února 2000, čj. 23 Co 686/99-75, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na nákladech dovolacího řízení částku 575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 18. září 1997, čj. 7 C 223/96-24, zamítl žalobu na určení, že žalobci jsou každý jednou čtvrtinou spoluvlastníky pozemku parc. č. 3624/30 o výměře 4889 m2, č. 3624/31 o výměře 614 m2, č. 3624/32 o výměře 511 m2, č. 3624/33 o výměře 89 m2, č. 3624/28 o výměře 1.025 m2, č. 3624/29 o výměře 12.216 m2, zapsaných u Katastrálního úřadu v P. na listu vlastnictví č. 5313 pro katastrální území a obec P. Rozhodl také o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že J. P. a M. H., provdaná R., byly spoluvlastnice pozemků parc. č. 3621 a 3624, každá polovinou. Dědictvím po M. R., zemř. 14. 11. 1959, nabyl spoluvlastnický podíl PhDr. J. R. (1/2 předmětných pozemků). Ten zemřel 14. 1. 1985 a spoluvlastnický podíl nabyli dědictvím každý 1/4 žalobci. Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 16. ledna 1995, čj. 7 C 36/94-19, bylo určeno, že kupní smlouva uzavřená 2. 2. 1977, mezi M. R., a S. p. a c., S. K., n. p., o prodeji dílů L, K a J oddělených z pozemku parc. č. 3621 a dílu H, F a G oddělených k pozemku parc. č. 3624 v katastrálním území P., je neplatná, neboť M. R., která smlouvu uzavírala, nebyla nikdy spoluvlastnicí předmětných pozemků - nešlo o M. H., provdanou R., která již v roce 1977 zemřela. V katastru nemovitostí však na listu vlastnictví č. 5313 je jako vlastník pozemků parc. č. 3624/30, č. 3624/31, č. 3624/32, č. 3624/33, č. 3624/28 a č. 3624/29 zapsána žalovaná, která měla nabýt vlastnictví smlouvou uzavřenou 1. 6. 1994 s F. n. m. Žalobci jsou na listu vlastnictví č. 1718 zapsáni jako spoluvlastníci pozemků parc. č. 3621 a 3624 každý 1/4. Soud prvního stupně žalobu na určení zamítl s odůvodněním, že u některých pozemků, které byly předmětem kupní smlouvy z 2. 2. 1977, není žalovaná v katastru nemovitostí jako vlastnice zapsána a další pozemky vzhledem k jejich sloučení s pozemky jinými nelze identifikovat.
V odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně žalobci uvedli, že se jim podařilo získat „geometrický plán z 11. 11. 1976, č. 24671-131-386-76\". Změnili proto žalobu tak, aby bylo určeno, že „jsou spoluvlastníky pozemku stávajícího parc. č. 3624/29 označené jako díl G o výměře 6.610 m2 odděleného z pozemku parc. č. 3624 podle PK a díl J o výměře 9 m2 odděleného z pozemku parc. č. 3621 podle PK a dále části pozemku parc. č. 3624/28 označené jako díl F o výměře 740 m2 odděleného z pozemku parc. č. 3624 podle PK a díl K o výměře 8 m2 odděleného z pozemku parc. č. 3621 podle PK na základě geometrického plánu č. 24671-131-386-76 z 11. 11. 1976, vše zapsáno u katastrálního úřadu v P. na listu vlastnictví č. 5313 pro katastrální území, obec P. a to každý 1/4.\".
Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 3. března 1998, čj. 23 Co 14/98-45, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s odůvodněním, že v řízení vyšly najevo nové skutečnosti, na jejichž základě žalobci prokazují své vlastnické právo k předmětným pozemkům. Odkázal také na změnu žaloby.
Žalobci poté v podání z 20. 8. 1998 uvedli, že obdrželi nový výpis z katastru nemovitostí, ve kterém jsou na listu vlastnictví č. 5819 duplicitně zapsáni jako spoluvlastníci každý z 1/4 a žalovaná jako vlastnice celku pozemků parc. č. 3624/77 o výměře 729 m2, č. 3624/79 o výměře 4.400 m2, č. 3624/33 o výměře 89 m2, č. 3624/78 o výměře 588 m2, č. 3624/80 o výměře 1.502 m2 vše pro katastrální území P. Navrhli, aby byla připuštěna změna žaloby tak, že jsou spoluvlastníky těchto pozemků každý 1/4.
Změnu žaloby soud prvního stupně usnesením při jednání 14. 9. 1998 připustil. Rozsudkem ze dne 30. srpna 1999, čj. 7 C 223/96-61, takto změněné žalobě vyhověl a rozhodl o nákladech řízení. Dovodil stejně jako v předchozím rozsudku, že M. R. nemohla 2. 2. 1977 platně uzavřít kupní smlouvu .
K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem ze dne 1. února 2000, čj. 23 Co 686/99-75, změnil rozsudek soudu prvního stupně jen ve výroku o nákladech řízení. Jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, rozhodl o nákladech odvolacího řízení a nepřipustil proti svému rozsudku dovolání. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním posouzením věci, když neshledal ani pochybení tohoto soudu při rozhodování o připuštění žaloby.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. Považuje za otázku zásadního právního významu „zda je v souladu s §95 a §152 odst. 2 o. s. ř. postup, jímž soud připustí změnu žaloby, jehož předmět je naprosto odlišný od žaloby a jímž soud vůbec nerozhodne o části předmětu řízení\". Namítá, že připuštění změny žaloby učiněné podáním žalobců z 20. 2. 1998 není správné. I kdyby byly dány podmínky pro projednání této žaloby, pak by uvedené podání nebylo změnou žaloby podle §95 o. s. ř., ale částečným zpětvzetím žaloby. Dále uvádí, že rozsudek soudu prvního stupně „trpí přinejmenším tou vadou, že se soud nevypořádal s celým předmětem řízení\", když žalobci v průběhu řízení navrhli třikrát změnu žaloby, opakovaně měnili významným způsobem označení pozemků, jejichž vlastnictví se domáhají a tím se změnila i celková výměra sporných pozemků. Podle žalované ze spisu jednoznačně nevyplývá totožnost pozemků v žalobě a v rozsudku a není tak dána souvislost mezi žalobou původní a změněnou. Navrhla, aby bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno a věc tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Žalobci se vyjadřují tak, že napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam a že jde tedy o dovolání nepřípustné. Jsou přesvědčeni, že podmínky ustanovení §95 o. s. ř. byly v daném případě naplněny. I když na začátku řízení nebyla situace z hlediska vymezení pozemků zcela jasná, po úpravě v katastru nemovitostí, došlo k jejich přesnému označení.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 o. s. ř.) zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným. Takové vady žalovaný nenamítal a dovolacím soudem nebyly zjištěny.
V dané věci, kdy jde o potvrzující rozsudek odvolacího soudu, není dovolání přípustné ani podle §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a §239 odst. 1 a 2 o. s. ř.
Odvolací soud sice zrušil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla žaloba zamítnuta, ale učinil tak proto že žalobci navrhli v odvolacím řízení změnu žaloby. Žádný právní názor odvolací soud ve svém zrušujícím usnesení nevyslovil. Přípustnost dovolání tedy nelze opřít o ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Nevyplývá ani z §239 odst. 2 o. s. ř., neboť odvolací soud ve výroku svého rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil.
Podle ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Aby šlo o takové rozhodnutí, musí být dovolacímu soudu předestřeny právní otázky, jejíž řešení je významné pro správnost napadeného rozsudku. Takovou otázku však žalovaná v dovolání neuvádí. Vznáší obsáhlé námitky ke správnosti usnesení soudu prvního stupně, jímž byla připuštěna změna žaloby, resp. k aplikaci §95 odst. l o. s. ř. Pokud namítá, že „ze spisu nevyplývá jednoznačně totožnost pozemků označených v žalobě a v rozsudku a není tak dána souvislost, mezi žalobou původní a změněnou\", je třeba uvést, že o změněné žalobě jednaly soudy obou stupňů a z dovolání nevyplývá, že žalovaná má námitky ke správnosti rozsudku odvolacího soudu.
Jestliže sama žalovaná otázku aplikace §95 odst. l o. s. ř. se správností rozsudku odvolacího soudu nespojuje, znamená to, že nemůže už z tohoto důvodu jít o posouzení právní otázky, která by činila rozsudek odvolacího soudu rozhodnutím zásadního významu ve smyslu §239 odst. 2 o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že v dané věci není dovolání podle §239 odst. 2 o. s. ř. přípustné. Dovolací soud proto dovolání odmítl (§243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).
Žalobci byli v dovolacím řízení úspěšní, přísluší jim proto náhrada nákladů řízení, které jim vznikly (§243b odst. 4, §224 odst. 1, §151, §142 odst. 1 o. s. ř.). Ty jsou dány odměnou advokáta za jeden úkon 500,- Kč a paušální náhradou hotových výdajů 75,- Kč (§7, §8 odst. 5, §11 písm. k/, §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2000
JUDr. Marie R e z k o v á, v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová