ECLI:CZ:NS:2000:22.CDO.2253.2000.1
sp. zn. 22 Cdo 2253/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně Z. Š., proti žalované H. F., o určení neplatnosti darovací smlouvy, vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. 6 C 133/98, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. července 2000, čj. 13 Co 729/2000-152, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň - jih (dále soud prvního stupně) usnesením ze dne 31. května 2000, čj. 6 C 133/98-137, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 13. června 2000, čj. 6 C 133/98-141, nepřipustil změnu návrhu na zahájení řízení jeho rozšířením o neplatnost dohody o vypořádání dědictví po Z. V., schválené rozhodnutím Státního notářství Plzeň -jih ze dne 22. března 1998, sp. zn. D 812/88, a dále rozhodl o návrhu žalobkyně na osvobození od soudních poplatků a záloze na náklady řízení.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni jako soud odvolací shora označeným usnesením odmítl odvolání žalobkyně do výroku, jímž nebyla připuštěna změna návrhu, a ve zbývajících výrocích usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud v případě odmítnutí odvolání postupoval podle §202 odst. 2 písm. f) a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu, a to pokud jím bylo odvolání žalobkyně odmítnuto, podala žalobkyně dovolání z důvodu, že jí v průběhu řízení nesprávným postupem soudu byla odňata možnost jednat před soudem (§237 odst. 1 písm. f/, §241 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.). Navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu v dovoláním napadené části, jakož i usnesení soudu prvního stupně, pokud jím změna návrhu na zahájení řízení nebyla připuštěna.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou, řádně zastoupenou (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o dovolání přípustné (§238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř.), přezkoumal usnesení odvolacího soudu v dovoláním napadené části (§242 odst. 1 a 3 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.
Podle §202 odst. 2 písm. f/ o. s. ř. odvolání není přípustné proti usnesení, jímž byla nebo nebyla připuštěna změna návrhu.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že odvolací soud nepochybil, když odvolání žalobkyně proti usnesení soudu prvního stupně, pokud jím nebyla připuštěna změna návrhu, bez dalšího odmítl. Řízení tedy není postiženo vadou podle §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř., jak žalobkyně namítala v dovolání.
Dovolací soud dále z úřední povinnosti zkoumal, zda v řízení došlo k některé z dalších vad uvedených v §237 odst. 1 o. s. ř., nebo zda řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (dovolací důvody podle §241 odst. 3 písm. a/ a b/ o. s. ř.). Takové další vady žalobkyně nenamítala a ani dovolacím soudem zjištěny nebyly.
Z uvedených důvodů proto dovolací soud dovolání podle §243b odst. 1 o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. října 2000
JUDr. František B a l á k, v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová