ECLI:CZ:NS:2000:22.CDO.2420.2000.1
sp. zn. 22 Cdo 2420/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně M. Č. - H. proti žalovanému M. Č., o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 23 C 102/90, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. dubna 1997, čj. 23 Co 107/97-153, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 9. prosince 1996, čj. 23 C 102/90-133, přikázal nemovitosti patřící do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků, a to rodinný domek čp. 154 v P., P. 11, a pozemek parcelní č. 1113, kat. úz. M., zapsané na LV č. 375 u Katastrálního úřadu v P., v hodnotě 1.707.470,- Kč, do výlučného vlastnictví žalobkyně, které uložil, aby žalovanému na vyrovnání podílů zaplatila částku 853.735,- Kč. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného shora označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením věci.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodů, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241 odst. 3 písm. c/ a d/ o. s. ř.). Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, je dovolání přípustné za naplnění předpokladů uvedených v §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. anebo v §239 odst. 1 a 2 o. s. ř.
Podle §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ v této věci nejde, neboť odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, aniž by tomuto rozhodnutí předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu.
Podle §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. To se v dané věci nestalo.
Podle §239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání přípustné tehdy, nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Ani tato situace v řízení nenastala, neboť návrh na připuštění dovolání nebyl učiněn.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu je dovolání přípustné též tehdy, trpí-li řízení některou z vad taxativně vyjmenovaných v §237 odst. 1 o.s . ř. V dovolání žalovaný takové vady sám výslovně nenamítá a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z vad uvedených v §237 odst. 1 o. s. ř. došlo.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl.
Žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §150 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť v dovolacím řízení úspěšné žalobkyni náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. listopadu 2000
JUDr. František B a l á k
předseda senátu