ECLI:CZ:NS:2000:22.CDO.344.99.1
sp. zn. 22 Cdo 344/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl ve věci žalobců: A) R. T., a B) F. T., a C) R. S., zastoupených advokátkou, proti žalovaným: 1) obci S. J. n. M., zastoupené advokátkou, a 2) Z. d. L., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 8 C 216/91, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. srpna 1998, čj. 6 Co 1634/98-141, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 25. března 1998, čj. 8 C 216/91-125, zamítl žalobu na určení, že \"dům čp. 16 se stavební parcelou č. 136 o výměře 462 m2, s pozemkem č. 4605/1 - zahrada o výměře 787 m2 v obci S. J. n. M., k. ú. S. J. n. M., dosud zapsaných na LV č. 10001 pro obec a k. ú. S. J. n. M. v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem v Č. B. a pozemku č. 4610 - zahrada o výměře 186 m2 v obci S. J. n. M., k. ú. S. J. n. M. v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem v Č. B., byly ke dni úmrtí F. T. staršího ve spoluvlastnictví F. a R. T.\", a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že ke dni smrti F. T., nar. 17. 11. 1914, manžela žalobkyně A), tj. ke dni 20. 9. 1990, nebyly předmětné nemovitosti v jejich spoluvlastnictví, neboť je platnou kupní smlouvou, sepsanou 11. 1. 1967, převedli na JZD S., právního předchůdce žalovaného 2). Odvolací soud převzal zjištění soudu prvního stupně, že předmětná smlouva v písemné podobě existovala včetně podpisů obou prodávajících. Odvolací soud zdůraznil, že uvedené zjištění logicky vyplývá z obsahu spisu bývalého Státního notářství v Českých Budějovicích sp. zn. N 660/66: státní notář sepsal koncept kupní smlouvy za přítomnosti F. T., poté ji odeslal zemědělskému družstvu k podpisu jak ze strany družstva, tak žalobkyně A), a asi za dva měsíce nato, 21. 3. 1967, zaslal ověřené opisy smlouvy Středisku geodézie v Č. B. Z toho odvolací soud dovodil, že notáři se vrátila kupní smlouva zpět s příslušnými podpisy, tedy i podpisem žalobkyně A). To, že neexistuje originál předmětné kupní smlouvy, ale jen její notářem 21. 3. 1967 ověřený opis, neznamená, že nebyla prodávajícími podepsána, tedy platně uzavřena. Navíc sami žalobci původně tvrdili, když uplatňovali vydání nemovitostí v restitučním řízení, že předmětná kupní smlouva uzavřena byla, ale v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Soud prvního stupně také poukázal na to, že žalobci nezpochybnili podpisy prodávajících na čestném prohlášení a dotazníku, rovněž založené v notářském spise, který uzavření kupní smlouvy předcházel. Pokud bylo zjištěno výpisem z účtu žalobkyně A) a F. T. st., že J. T. zaplatili 1890 Kč za elektrický ohřívač vody, nevyplývá z toho nic, než to, co je v uvedeném výpisu uvedeno. Žádný jiný závěr z toho činiti nelze. Platnou kupní smlouvou nabyté nemovitosti JZD S. s výjimkou pozemku parc. č. 4610 převedlo 21. 6. 1974 bezúplatně na stát. V katastru nemovitostí jsou nyní zapsáni žalovaný 1) jako vlastník domu čp. 16, pozemku parc. č. 136 a zahrady č. 4605, žalovaný 2), který je právním nástupcem JZD S., jako vlastník parc. č. 4610.
Návrhu žalobců na připuštění dovolání odvolací soud nevyhověl. Nepovažoval otázku, „jaký význam má pro hodnocení skutkového stavu a z něho vyvozené právní závěry skutečnost, že došlo ke ztrátě nejvýznamnější listiny bez přičinění toho, kdo má vést ve sporu důkazní břemeno\", za otázku, která by činila jeho rozsudek rozhodnutím zásadního významu. Uvedl, že jde \"v podstatě o hodnocení důkazů, tedy zda za situace, kdy neexistuje originál kupní smlouvy může být tento nahrazen ověřeným opisem státního notářství\".
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Mají zato, že otázka jimi nastolená v návrhu na připuštění dovolání činí rozsudek odvolacího soudu rozhodnutím zásadního významu, takže dovolání je podle §239 odst. 2 o. s. ř. přípustné. Namítají, že obecně lze jistě nahradit originál listiny jejím ověřeným opisem, avšak v daném případě jde o to, že prodávající předmětnou kupní smlouvu nepodepsali. Dále žalobci podrobně rozvádějí, proč nesouhlasí se zjištěním, že předmětná kupní smlouva byla žalobkyní A) a F. T. podepsána:
- žalobkyně A) vypověděla, že smlouvu nepodepsala,
- originál bez zjištěných důvodů nebyl k dispozici,
- podepsaný dotazník a čestné prohlášení nelze vydávat za smlouvu a nebyl řádně vyplněný,
- žalobkyně A) se jednání u státního notáře nezúčastnila, - nezodpovězena je otázka, proč, byl -li F. T. u státního notáře přítomen, byla smlouva k podpisu jeho manželky poštou zasílána dalšímu účastníku smlouvy,
- v místě, kde se nemovitosti nachází, známý boj vlastníků podle vl. nař. 15/1959 Sb.
- doklad o zaplacení oprav nemovitostí těmi, kdo je údajně již nevlastnili,
- nebyl zachován doklad o zaplacení kupní ceny
- žalobci se snažili o restituci nemovitostí, tedy podle platné smlouvy, ale žalobkyně A) nikdy netvrdila, že smlouvu podepsala a její manžel F. T. st., který zemřel, nemohl být k tomu, zda smlouvu podepsal vyslechnut.
Žalobci uzavírají, že jsou sice v důkazní nouzi, ale nemohou předložit smlouvu, kterou prodávající nepodepsali, originál smlouvy neexistuje a \"oni jakoby mají předložit tento neexistující důkaz k doložení jejich tvrzení. Otázka, kterou soudu položili není tedy hodnocením skutkového stavu, ale týká se aplikace práva\". Žalobci navrhli, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenými účastníky řízení, zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §237 odst. l o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení vyjmenovaným. Takové vady žalobci nenamítali a dovolacím soudem nebyly zjištěny.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu v této věci není přípustné ani podle §238 odst. 1 písm. b) a §239 odst. l o. s. ř. Usnesením odvolacího soudu z 2l.ll.l996, čj. 6 Co 2l35/96-74 byl sice zrušen rozsudek soudu prvního stupně z l0.7.l996, čj. 8 C 2l6/9l-57, kterým však bylo rozhodováno v jiné žalobě o určení, že nemovitosti jsou ve vlastnictví žalobců. Odvolací soud také přípustnost dovolání ve výroku svého rozsudku nevyslovil.
Zbývá tedy přípustnost dovolání podle §239 odst. 2 o. s. ř.
Podle tohoto ustanovení, nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
To znamená, že dovolání je přípustné jen pro řešení právních otázek a vad řízení, které mohly mít vliv na správnost rozhodnutí a dovolatel může rozsudek odvolacího soudu napadnout toliko z dovolacích důvodů uvedených v §241 odst. 3 písm. b) a d) o. s. ř. V dovolání nelze proto uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř.). Dovolací soud je vázán skutkovým stavem, z něhož odvolací soud při právním posouzení věci vycházel.
V dané věci to znamená, že z dovolacího přezkumu je vyloučeno skutkové zjištění odvolacího soudu, že předmětná kupní smlouvy byla podepsána žalobkyní A) a jejím manželem F. T.
Dovolací soud je zajedno s odvolacím soudem, že žalobci předkládají jak v návrhu na připuštění dovolání, tak v dovolání samotném k řešení otázku hodnocení důkazů. Domáhají se tedy přezkumu skutkového zjištění odvolacího soudu o existenci originálu předmětné kupní smlouvy včetně podpisů prodávajících, resp. přezkumu správnosti takového skutkového zjištění. Sami uvedli, že \"jde o to, že žalobkyně A) a F. T. st. kupní smlouvu nepodepsali\" a v dovolání také obsáhle argumentují proti opačnému skutkovému zjištění odvolacího soudu.
Z toho vyplývá, že byť žalobci v dovolání uvedli, že se domáhají posouzení právní otázky, která činí rozsudek odvolacího soudu rozhodnutím zásadního právního významu, podle obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.) uplatnili dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř.
Protože tak nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání podle §239 odst. 2 o. s. ř., bylo dovolání jako nepřípustné odmítnuto (§243b odst. 4 a §218 odst. l. písm. c/ o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů řízení vychází ze skutečnosti, že dovolatelé nebyli úspěšní a žalovaným náklady dovolacího řízení, na jejichž úhradu by měli právo, nevznikly (§243b odst. 4, §224 odst. l, §151 odst. 1, §142 odst.l o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. října 2000
JUDr. Marie R e z k o v á
předsedkyně senátu