ECLI:CZ:NS:2000:23.CDO.1470.2000.1
sp. zn. 23 Cdo 1470/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně L. K., proti žalovanému K., státnímu podniku, o uzavření dohody o vydání nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 9 C 302/97, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. března 2000, č.j. 24 Co 693/98-192, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. března 2000, č.j. 24 Co 693/98-192, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně jako manželka původního vlastníka stavebních parcel č. 454 s domem č.p. 380, č. 455 s domem č.p. 381, č. 520/1 s domem č.p. 417, č. 520/2 s domem č.p. 418 a č. 897, 898, 899 a 904, zapsaných v katastru nemovitostí pro obec a katastrální území H., se s odkazem na zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 87/1991 Sb.\"), resp. jeho novelu provedenou zákonem č. 116/1994 Sb., domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost uzavřít s ní dohodu o vydání těchto nemovitostí. Uváděla, že sporné nemovitosti byly coby „židovský majetek\" v době nesvobody (smlouvou ze dne 27. 7. 1939) převedeny na německého majitele, který po ukončení druhé světové války spáchal sebevraždu. Protože manžel žalobkyně, K. M., zemřel v německé vyšetřovací vazbě, uplatnila žalobkyně po svém návratu z koncentračního tábora dědické a restituční nároky. Dědické řízení zůstalo nedokončeno, restituční nárok jí byl zamítnut a sporné nemovitosti byly jako německý majetek konfiskovány podle dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. výměrem ONV V. sp. zn. 566/N/2.II.49.
Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 31. 5. 1996, č.j. 9 C 1362/94 - 97, žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při rozhodování ve věci samé vyšel ze závěru, že vyhovění žalobě brání nenaplnění podmínky prohlášení převodu majetku trhovou smlouvou ze dne 27. 7. 1939 na B. G. (později G.) za neplatný podle dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. a zákona č. 128/1946 Sb., jak to předpokládá ustanovení §3 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb. Dovodil, že byla-li žaloba na určení neplatnosti uvedeného převodu rozhodnutím soudu zamítnuta při vázanosti soudu rozhodnutím správních orgánů o otázce státní spolehlivosti jejího zemřelého manžela coby otázce předběžné, je soud tímto soudním rozhodnutím vázán bez ohledu na případné chyby předchozího soudního řízení, a nelze dospět k závěru, že by nárok nebyl uspokojen z důvodů politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody. Kromě toho poukázal na zastavěnost pozemkových parcel č. 897, 898, 899 a 904 stavbami, zřízenými až po převzetí těchto pozemků státem, coby překážku bránící jejich vydání.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 30. 4. 1997, č.j. 24 Co 442/96 - 109, (v pořadí první) rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení; zároveň připustil dovolání proti svému rozsudku. Ztotožňuje se se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, uzavřel, že nebyl-li převod vlastnického práva k nemovitostem z K. M. na B. G. (G.) na základě trhové smlouvy ze dne 27. 7. 1939, byť byla uzavřena z důvodu rasové perzekuce, prohlášen za neplatný podle dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. a zákona č. 128/1946 Sb., nelze považovat žalobkyni za oprávněnou osobu ve smyslu §3 zákona č. 87/1991 Sb. Dobová rozhodnutí Lidového soudu ve V., pobočky H., ze dne 16. 6. 1953 č.j. Nc V 152/50-96 a Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 9. 1953 č.j. 6 Co 180/53-105 nelze totiž v nynějším řízení přezkoumávat, soud z nich musí vycházet a je jimi vázán. Správným pak odvolací soud shledal rovněž závěr soudu prvního stupně o nemožnosti vydat pozemkové parcely č. 897, 898, 899 a 904 pro jejich zastavěnost.
K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 14. 11. 1997, č.j. 2 Cdon 1217/97-124, rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovodil, že převod vlastnického práva k předmětným nemovitostem byl prohlášen za neplatný ex lege a nebylo zapotřebí prohlášení jeho neplatnosti rozhodnutím soudu; otázka státní spolehlivosti původního vlastníka byla z hlediska ustanovení §1 odst. 1 dekretu č. 5/1945 Sb. a §1 zákona č. 128/1946 Sb. ve znění zákona č. 79/1948 Sb. irelevantní. Žalobkyně tak může být oprávněnou osobou dle §3 odst. 4 písm. c) zákona č. 87/1991 Sb. ve znění zákona č. 116/1994 Sb., ovšem pouze za předpokladu, že k převodu vlastnického práva k nemovitostem prohlášenému za neplatný ex lege došlo z důvodů rasové perzekuce a dále za předpokladu, že nárok na vydání nemovitostí podle dekretu č. 5/1945 Sb. a zákona č. 128/1946 Sb. nebyl po 25. únoru 1948 uspokojen z důvodů uvedených v §2 odst. 1 písm. c) zákona č. 87/1991 Sb. ve znění pozdějších novelizací. Splněním posléze uvedeného předpokladu se soudy dosud nezabývaly.
Okresní soud v Trutnově poté (v pořadí druhým) rozsudkem ze dne 15. 5. 1998, č.j. 9 C 302/97-163, žalobě zčásti vyhověl, když stanovil žalovanému povinnost uzavřít s žalobkyní dohodu o vydání domu č.p. 380 se stavební parcelou č. 454, domu č.p. 381 se stavební parcelou č. 455, domu č.p. 417 se stavební parcelou č. 520/1 a domu č.p. 418 se stavební parcelou č. 520/2, zapsaných v katastru nemovitostí pro obec a katastrální území H. na LV č. 925 u Katastrálního úřadu v T.; žalobu na uzavření dohody o vydání stavebních parcel č. 897, 898, 899 a 904, zapsaných v katastru nemovitostí pro obec a katastrální území H. na LV č. 925 u Katastrálního úřadu v T., zamítl.
K odvolání žalovaného proti vyhovujícímu výroku rozsudku soudu prvního stupně a proti výroku o nákladech řízení Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 16. 3. 2000, č.j. 24 Co 693/98-192, rozsudek soudu prvního stupně v části, jíž bylo vyhověno žalobě na vydání domu č.p. 380 se stavebním pozemkem č. 454 a domu č.p. 381 se stavebním pozemkem č. 455, zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že namítá-li žalovaný v odvolání nemožnost vydání domu č.p. 380 se stavebním pozemkem č. 454 a domu č.p. 381 se stavebním pozemkem č. 455 z důvodu zásadní přestavby domů a zastavěnosti uvedených parcel novými stavbami (§8 odst. 1 a 3 zákona č. 87/1991 Sb.), je v řízení v tomto smyslu třeba podstatným způsobem doplnit dokazování.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž navrhuje usnesení odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. f) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.\"). Naplnění vady uvedené v ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. spatřuje dovolatel především ve skutečnosti, že odvolací soud nesprávně posoudil rozsah odvolání. To směřoval žalovaný - vedle výroku o nákladech řízení - výslovně do celého výroku č. I. rozsudku soudu prvního stupně, tzn. do výroku, jímž byl uznán povinným uzavřít se žalobkyní dohodu o vydání domu č.p. 380 se stavební parcelou č. 454, domu č.p. 381 se stavební parcelou č. 455, domu č.p. 417 se stavební parcelou č. 520/1 a domu č.p. 418 se stavební parcelou č. 520/2, všech zapsaných v katastru nemovitostí pro obec a katastrální území H. na LV č. 925 u Katastrálního úřadu v T., a nikoliv pouze do části tohoto výroku, týkající se vydání domu č.p. 380 se stavební parcelou č. 454 a domu č.p. 381 se stavební parcelou č. 455, jak usoudil odvolací soud. Vedle toho dovolatel namítá, že odvolací soud rozhodl o odvolání žalovaného bez nařízení jednání, ačkoliv se ve skutečnosti nejednalo o případ uvedený v ustanovení §214 odst. 2 o.s.ř., a v tom, že soud o odvolání rozhodl usnesením, ačkoliv měl rozhodovat rozsudkem, protože určitou část rozsudku soudu prvního stupně zřejmě potvrdil, ačkoliv potvrzující výrok v rozhodnutí chybí.
Žalobkyně s dovoláním žalovaného nesouhlasí a navrhuje jeho odmítnutí. Připomíná délku trvání soudního sporu a vyjadřuje přesvědčení, že veškeré právní otázky v dané věci již vyřešil Nejvyšší soud České republiky, takže žalovaný stále stejnými námitkami zpochybňuje závěry tohoto rozhodnutí a dovoláním se snaží pouze řízení prodlužovat.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) - po zjištění, že dovolání splňuje obsahové i formální náležitosti vyžadované zákonem, bylo podáno včas a k tomu legitimovaným subjektem (žalovaným) řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1a 2 o.s.ř.) - se zabýval nejprve přípustností dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je vždy přípustné, pokud řízení trpí některou z vad taxativně stanovených v §237 odst. 1 o.s.ř. (s výjimkou případů uvedených ve druhém odstavci cit. ustanovení), k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout, i kdyby v dovolání uplatněny nebyly (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.). Existenci takové vady (konkrétně vady uvedené v ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.) žalovaný v dovolání namítá.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává. O vadu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy).
Podle ustanovení §212 odst. 1 o.s.ř. projedná odvolací soud věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí. V určitých taxativně vymezených případech tímto rozsahem odvolacího přezkumu vázán není; ty však v dané právní věci nenastaly.
V projednávané věci podal žalovaný odvolání výslovně do výroku č. I., jímž soud prvního stupně stanovil žalovanému povinnost uzavřít s žalobkyní dohodu o vydání domu č.p. 380 se stavební parcelou č. 454, domu č.p. 381 se stavební parcelou č. 455, domu č.p. 417 se stavební parcelou č. 520/1 a domu č.p. 418 se stavební parcelou č. 520/2, všech zapsaných v katastru nemovitostí pro obec a katastrální území H. na LV č. 925 u Katastrálního úřadu v T., a do výroku č. III., jímž rozhodl o nákladech řízení. V odvolání brojil především proti závěru dovozujícímu, že žalobkyně je ve smyslu ustanovení §3 odst. 4 písm. c) zákona č. 87/1991 Sb., ve znění zákona č. 116/1994 Sb., osobou oprávněnou požadovat vydání sporných nemovitostí, dále pak vytýká soudu prvního stupně, že při rozhodování ve věci pominul, že domy čp. 380 a 381 nelze vydat, protože v důsledku zásadní přestavby ztratily svůj původní stavebně technický charakter a že na pozemcích č. 380 a 381 se nacházejí stavby, které byly zřízeny až po odnětí pozemků státem.
Jestliže odvolací soud - vycházeje z nesprávného názoru, že odvoláním byl napaden rozsudek soudu prvního stupně pouze v části výroku č. I. týkající se povinnosti uzavřít dohodu o vydání domu č.p. 380 se stavební parcelou č. 454 a domu č.p. 381 se stavební parcelou č. 455 - podrobil odvolacímu přezkumu jen tuto část výroku č. I. a pouze o ní rozhodl, pak tímto postupem zatížil řízení vadou podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř.
Ostatní případné vady rozhodnutí odvolacího soudu, na něž dovolatel upozorňuje, mohou být pouze důsledkem výše popsaného pochybení soudu souvisejícího s chybným posouzením rozsahu odvolacího přezkumu.
Protože usnesení odvolacího soudu je postiženo vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř., Nejvyšší soud České republiky jej zrušil (§243b odst. 1 část věty za středníkem) a věc vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení (§243 odst. 2 o.s.ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud též o náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. listopadu 2000
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení : Ivana Svobodová