Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.11.2000, sp. zn. 24 Cdo 2222/2000 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2000:24.CDO.2222.2000.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2000:24.CDO.2222.2000.1
sp. zn. 24 Cdo 2222/2000 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce V. Š. proti žalovanému 1/ České republice – Městskému úřadu Sobotka se sídlem v Sobotce, Boleslavská 440, 2/ Městu S., o zaplacení nájemného a odstranění stavby, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 4 C 62/98, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23.6.2000, čj. 21 Co 278/2000 – 166, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Okresní soud v Jičíně usnesením ze dne 13.4.2000, čj. 4 C 62/98-155, zamítl návrh žalobce na vydání předběžného opatření, aby žalovaným bylo zakázáno činit blíže vymezené právní a věcné úkony týkající se pozemku č. 1196/2 v katastrálním území S. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně tím, že nebyla doložena obava, že by výkon rozhodnutí ve věci samé mohl být ohrožen, a nebyl tedy dán zákonný podklad k nařízení předběžného opatření podle ustanovení §76 odst. 1 písm.e), f) o.s.ř. Krajský soud v Hradci Králové shora uvedeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně, s jehož právním závěrem se ztotožnil. Námitku žalobce o narušení rovnosti účastníků v civilním řízení odvolací soud nesdílí. Rovněž nevyhověl žádosti žalobce, aby bylo proti jeho rozhodnutí připuštěno dovolání, neboť usnesení odvolacího soudu v souzené věci nepovažoval za rozhodnutí otázce zásadního významu. Žalobce napadl usnesení odvolacího soudu včas podaným dovoláním, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §238a odst. 1 písm. e) o.s.ř. a §239 odst.2 o.s.ř. Dovolává se důvodů uvedených v ustanovení §241 odst. 3 písm c) a d) o.s.ř., „ a to v zásadní otázce, pro kterou hrozí porušení zásady rovného právního postavení účastníků tohoto sporu a tím i čl. 37 odst.3 Listiny základních práv a svobod.\" Poukazuje na jednání žalovaných ve vztahu k předmětnému pozemku, zejména na jejich podání z 21.4.1999, jímž zahájili bez vědomí žalobce správní řízení o zřízení věcného břemene chůze a jízdy pro části parcely č. 1169, k.ú. S., kterou tvoří předmětný pozemek. Dovozuje, že tímto jednáním žalovaní zneužili svého postavení správního úřadu a pravomocí z toho plynoucích. V předběžném opatření, omezujícím dispozice žalovaných s předmětným pozemkem, spatřuje ochranu před zneužitím výsad, plynoucích z právního postavení žalovaných a zajištění rovného postavení stran. Navrhl zrušení usnesení soudu odvolacího i soudu prvního stupně a vrácení věci k novému řízení a rozhodnutí. Věcnému přezkoumání dovolání předchází zkoumání jeho přípustnosti.. Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže řízení bylo postiženo některou z vad, uvedených v tomto ustanovení. Takovou vadu dovolatel nenamítal a dovolací soud ji z obsahu spisu nezjistil. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je jinak upravena v ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o.s.ř. Podle něj je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně, výslovně však je stanoveno, že to neplatí v případě, že jde mj. o usnesení o předběžném opatření. V daném případě jde právě o usnesení o předběžném opatření, a navíc jde o usnesení potvrzující, nikoli měnící, usnesení soudu prvního stupně. Napadené rozhodnutí nelze podřadit ani pod ostatní případy vyjmenované v §238a odst. 1 písm. b) až f) o.s.ř. Podmínky stanovené v §239 odst. 1 a 3 o.s.ř. daná věc rovněž nesplňuje, neboť usnesení o předběžném opatření není usnesením ve věci samé. Z toho důvodu je bez významu, že odvolací soud k návrhu žalobce vyslovil nepřípustnost dovolání, stejně jako dovolání žalobce, jenž předpokládá, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( srov. §239 odst. 2 o.s.ř.). Dovolací soud dospěl proto k závěru, že dovolání není přípustné, a proto je podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto spolu s ostatními náklady řízení v rozhodnutí ve věci samé. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 22. listopadu 2000 JUDr. Ema B a r e š o v á, v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/22/2000
Spisová značka:24 Cdo 2222/2000
ECLI:ECLI:CZ:NS:2000:24.CDO.2222.2000.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18