ECLI:CZ:NS:2000:24.CDO.2432.2000.1
sp. zn. 24 Cdo 2432/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. M., proti žalovanému Z. d. P., o náhradu živého a mrtvého inventáře, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp.zn. 3 C 12/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5.6.2000, čj. 20 Co 589/98-116, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 21.5.1998, čj. 3 C 12/97-94, zamítl Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou návrh žalobce na zaplacení 621.024 Kč jako náhrady za živý a mrtvý inventář podle
§20 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen " zákon o půdě "). V odvolacím řízení byl tento rozsudek potvrzen Krajským soudem v Hradci Králové. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se jeho právními závěry. Podle nich nebyl žalobce původním vlastníkem inventáře, ale další oprávněnou osobou ( §4 odst. 2 zákona o půdě) k části jedné ideální poloviny inventáře, jejímž vlastníkem byl jeho otec.
Rozsudek odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 17.7.2000, napadl žalobce včas podaným dovoláním. Vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci, jakož i to, že odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud totiž dle jeho názoru nesprávně hodnotil smlouvu, kterou byly žalobci za života jeho otce postoupeny nemovitosti. Dovozuje, že v rámci postupní smlouvy byl převeden i zemědělský inventář, takže byl jeho původním vlastníkem.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Dovolací soud shledal, že po formální stránce dovolání splňuje náležitosti stanovené v §241 odst. 2 o.s.ř., že uplatněné dovolací důvody lze podřadit pod důvody uvedené v ustanovení §241 odst. 3 písm. c) a d) o.s.ř., dospěl však k závěru, že dovolání nelze věcně projednat. Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. je totiž dovolání přípustné jen v případech, stanovených zákonem. Přípustnost dovolání je upravena v ustanoveních §237 odst. 1 až §239 odst. 2 o.s.ř.
Vady řízení ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., které vždy zakládají přípustnost dovolání, nebyly dovolacím soudem zjištěny, a dovolatel je ani neuplatňoval. Přípustnost dovolání nelze dovodit z ustanovení §238 odst. 1 písm a) nebo písm. b) o.s.ř., protože napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, který v této věci rozhodoval poprvé. Odvolací soud přípustnost dovolání proti svému rozsudku nevyslovil (§239 odst. 1 o.s.ř.). Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř., protože žalobce vyslovení přípustnosti dovolání v průběhu odvolacího řízení nenavrhl.
Nezbylo proto než dovolání odmítnout jako nepřípustné ( §243b odst. 4, §218 odst.1 písm.c) o.s.ř.).
Povinnost nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení nebyla žalobci uložena, ač žalovaný měl ve věci úspěch, protože prokazatelné náklady tohoto řízení žalovanému nevznikly ( §243b odst. 4, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. listopadu 2000
JUDr. Ema B a r e š o v á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková