ECLI:CZ:NS:2000:24.CDO.2518.99.1
sp. zn. 24 Cdo 2518/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce M. J., proti žalovanému Z. d. L. n. D. v likvidaci, o určení povinnosti uznat náhradu a vydání náhrady, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp.zn. 7 C 52/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9.2.1999, čj. 23 Co 5/98-59, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech dovolacího řízení 3.400 Kč k rukám jeho právní zástupkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové shora uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 8.10.1997, čj. 7 C 52/97-35, jímž byl zamítnut návrh žalobce ( uplatněný u soudu žalobou dne 15.1.1997) „na určení, že žalovaný je povinen uznat žalobci a vypočítat restituční náhradu za výměru 3,57 ha v celkové výši 102.701,05 Kč\", a dále byl zamítnut návrh, aby žalovaný byl uznán povinným vydat žalobci vodovod v hodnotě 43.620 Kč a zaplatit mu 59.081,05 Kč spolu s úroky z prodlení.
Oba soudy dospěly k závěru, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na určovacím výroku, a žalobě na plnění nelze vyhovět s ohledem na uplatněnou a oprávněnou námitku promlčení.
Proti rozsudku odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 15.3.1999, podal žalobce včas dovolání, které sepsal sám. Odvolání odůvodnil ustanovením §237 o.s.ř., což obsahově vymezil tím, že v této věci bylo již dříve zahájeno řízení na základě žaloby z 15.5.1995, které se týkalo náhrady živého a mrtvého inventáře, a které není doposud pravomocně skončeno. V něm byl původně uplatněn i nárok na náhradu živého a mrtvého inventáře z výměry 3,5736 ha, na doporučení okresního soudu byla na tuto část nároku podána individuální žaloba, čímž došlo k tomu, že žaloba byla podána po marném uplynutí promlčecí lhůty. Okresní soud v Havlíčkově Brodě dle jeho názoru pochybil v tom, že měl obě žaloby sloučit dle ustanovení §112 o.s.ř., neboť se jednalo o věci, které spolu skutkově souvisely a týkaly se týchž účastníků. Podání další žaloby bylo nadbytečné, výše nároku se po podání předchozí žaloby ze dne 15.5.1995 stejně měnila v závislosti na tom, jak žalovaný vydával či nevydával věci. Dle názoru dovolatele se jedná o věc, která je „ totožná a nedílná\" s věcí, která je vedena u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod čj. 5 C 408/95, a protože tato věc není dosud skončena, lze obě věci sloučit v jednu.
Právní zástupce žalobce JUDr. L. M., dodatečně doplnil dovolání tak, že na jeho obsah odkazuje. Je rovněž přesvědčen, že nedošlo k promlčení požadovaného nároku, ten byl jako celek uplatněn včas. Pokud došlo dodatečně k oddělení části nároku žalobce do samostatné žaloby, dělo se tak dle pokynu soudu a nemohlo dojít k obnovení běhu promlčecí lhůty. Z toho důvodu jsou oba rozsudky obou soudů nesprávné. Přípustnost dovolání nezdůvodnil. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil k novému projednání s doporučením spojení obou žalovaných věcí.
Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání uvádí, že dovolání není přípustné podle ustanovení §238 nebo §239 o.s.ř. Dle jeho názoru žalobce nenamítal, že by byl dán některý z důvodů přípustnosti dovolání dle §237 odst. 1 o.s.ř., a ze spisu se žádná z vad v tomto ustanovení nepodává. Navrhl proto, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Dovolací soud poté, kdy byla odstraněna vada písemného dovolání podaného samotným žalobcem, tj. jeho dovolání bylo potvrzeno a doplněno jeho právním zástupcem - advokátem, se zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Žalovaný má pravdu v tom, že v dané věci nelze přípustnost dovolání dovodit z ustanovení §238 nebo §239 o.s.ř., protože odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který byl jeho prvním rozsudkem v této věci, odvolací soud dovolání proti svému rozsudku nepřipustil, a žalobce přípustnost dovolání nenavrhl. Žalobce však v dovolání uplatnil jeho přípustnost dle ustanovení §237 o.s.ř. a namítal, že v této věci bylo již zahájeno řízení u soudu na základě dříve podané žaloby ve věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp.zn. 5 C 408/95. Tím uplatnil vadu řízení ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm.d) o.s.ř. Pokud by tato vada byla dána, bylo by dovolání podle tohoto ustanovení přípustné.
Z obsahu spisu, do nějž jsou připojeny i další spisy týkající se návrhů žalobce, vyplývá, že žalobce se ve věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp.zn. 5 C 408/95 domáhal náhrady za živý a mrtvý inventář vypočtené podle vládního nařízení č. 20/1992 Sb. podle normativů na 21.17 ha půdy . V písemném vyjádření z 11.11.1996 uvedl, že žalovaný neuznává nároky na náhradu vypočtené z další půdy o výměře 3,57 ha, kterou jeho otec měl pronajatu, a že teprve pokud jednání s žalovaným o tomto nároku nebude mít úspěch, bude vymáhat jeho přiznání soudní cestou.
Dovolací soud za této situace neshledal, že by v řízení došlo k vadě, kterou by bylo možno podřadit pod ustanovení §237 odst. 1 písm.d) o.s.ř. Pokud se žalobce přesto domnívá, že svůj návrh uplatnil ve věci, jež dosud není skončena, může toto stanovisko využít v uvedeném řízení. Další okolnost, kterou žalobce uplatňuje, totiž že soud nespojil obě žaloby v jednu, není vadou podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.; jde nanejvýš o tzv. jinou vadu ve smyslu ustanovení §241 odst. 3 písm.b) o.s.ř., která - i kdyby byla uplatněna důvodně- sama o sobě přípustnost dovolání nezakládá.
S ohledem na shora uvedené proto dovolací soud musel dospět k závěru, že dovolání není přípustné a podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm.c) o.s.ř. je odmítl.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. Žalovanému, který měl v dovolacím řízení úspěch, přiznal soud náhradu nákladů právního zastoupení za sepis vyjádření k dovolání, tedy jeden úkon právní pomoci ve výši 3.325 Kč podle hodnoty věci, a 75 Kč paušální náhrady, podle vyhlášky č. 177/96 Sb.,
o odměnách advokátů za poskytování právních služeb ( advokátní tarif).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. října 2000
JUDr. Ema B a r e š o v á, v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová