ECLI:CZ:NS:2000:24.CDO.2745.99.1
sp. zn. 24 Cdo 2745/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. T. proti žalovaným 1/ B. P., 2/ M. P., 3/ M. P., 4/ L. P., 5/ D. P., zastoupenému 3. žalovanou, o přechod vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp.zn. 3 C 235/92, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21.6.1999, čj. 14 Co 551/98 – 188, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň - sever rozsudkem ze dne 21.5.1998, čj. 3 C 235/92- 161, zamítl návrh žalobce na určení, že bezpodílové spoluvlastnictví 1. a 2. žalovaných a vlastnické právo 3.,4. a 5. žalovaných k domu čp. 21 se stavební parcelou č. 1/2 v katastrálním území T., přechází na žalobce, když dospěl k závěru, že nebyly naplněny podmínky pro postup podle ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě\"). Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 21. 6. 1999, čj. 14 Co 551/98-188, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a současně zamítl návrh na připuštění dalšího účastníka na straně žalobce a z toho vyplývající změnu návrhu na zahájení řízení. Dále rozhodl o nákladech řízení, a zamítl návrh na připuštění dovolání proti svému rozsudku. Rovněž odvolací soud dospěl k závěru, že nebyly naplněny podmínky stanovené v §8 odst. 1 zákona o půdě, neboť žalovaní 1. a 2., kteří nemovitost získali a posléze ji převedli na další žalované, ji nenabyli v rozporu s tehdy platnými předpisy, nebo za cenu nižší než cenu odpovídající tehdy platným cenovým předpisům, nebo na základě protiprávního zvýhodnění nabyvatelů. Zamítnutí návrhu na připuštění dalšího účastníka odvolací soud odůvodnil ustanovením §216 odst. 1. o.s.ř., podle něhož ustanovení §92 o přistoupení dalšího účastníka do řízení pro odvolací řízení neplatí. Odvolací soud neshledal důvod pro připuštění dovolání proti svému rozsudku, neboť návrh žalobce na připuštění dovolání směřoval k výkladu §3 a §6 zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, zatímco posouzení nároku žalobce se řídilo zákonem o půdě.
Proti rozsudku odvolacího soudu, jenž nabyl právní moci dne 3. 8. 1999, podal žalobce dovolání, které opřel o dovolací důvody vyjádřené v §241 odst. 3 písm. b/, c/ a d/ o.s.ř. Přípustnost dovolání dovozuje z toho, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( §239 odst. 2 o.s.ř.). Na výzvu Nejvyššího soudu žalobce doložil, že má právnické vzdělání, a upřesnil, jaká právní otázka zásadního významu, obsažená v rozsudku odvolacího soudu, má být v dovolacím řízení přezkoumána. Jde o
- nesprávný procesní postup odvolacího soudu v souvislosti s připuštěním dalšího účastníka do řízení,
- okolnost, že odvolací soud nepřihlédl k námitkám žalobce, opírajícím se o ustanovení §1 odst. 3 zákona č. 46/1948 Sb.,
- to, že kupní smlouva mezi nabyvateli a JZD T. nebyla podepsána ekonomem družstva a že nabyvatelé nevyplnili v Dotazníku a čestném prohlášení rubriku o svém vlastnictví k dalšímu domu, přičemž odvolací soud neprovedl v tomto směru žádný důkaz,
- posouzení odvolacího soudu, podle něhož nebylo v rozporu s tehdy platnými předpisy, jestliže si žalovaní před uzavřením kupní smlouvy nevyžádali změnu územního rozhodnutí podle §11 odst. 2 písm. d) zákona č. 84/1958 Sb., a vyhl. č. 153/1959 Sb. Ú.l., ani souhlas ONV P. sever k užívání bytu k jiným účelům než bydlení,
- to, že odvolací soud nebral zřetel na rozpor ve výměře pozemku, a nepřihlédl k tomu, že došlo k chybnému ocenění nemovitosti v rozporu s vyhl. č. 43/1969 Sb.,
- skutečnost, že nabyvatelé nemovitosti získali dva domy, což bylo v rozporu se zásadou rovnoprávnosti občanů dle tehdy platné Ústavy,
- okolnost, že v rozporu s účelem zákona o půdě se ponechává žalovaným dům k rekreačním účelům.
Žalobce v dovolání žádá, \"aby jeho návrhu ... na vyslovení přípustnosti dovolání Nejvyšším soudem ČR v Brně podle §239 odst. 2 o.s.ř. v platném znění bylo vyhověno\" a navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně navrhuje odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Dovolání splňuje náležitosti stanovené v §241 odst. 2 o.s.ř. Dovolací soud proto zkoumal, zda jsou dány podmínky pro jeho věcné vyřízení, zejména zda je dovolání přípustné. Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné jen v případech stanovených zákonem. Přípustnost dovolání je upravena v ustanoveních §237 odst. 1 o.s.ř. až §239 odst. 2 o.s.ř. Vady řízení ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., které vždy zakládají přípustnost dovolání, nebyly dovolacím soudem zjištěny, ani dovolatelem uplatněny. Přípustnost dovolání nelze dovodit z ustanovení §238 odst. 1 písm.a) o.s.ř., protože rozsudek odvolacího soudu byl rozsudkem potvrzujícím, nikoli měnícím rozsudek soudu prvního stupně. Rovněž nelze přípustnost dovolání dovodit z ustanovení §238 odst. 1 písm.b) o.s.ř. Soud prvního stupně sice rozhodoval ve věci již podruhé, když jeho první rozsudek byl odvolacím soudem zrušen, v obou případech však rozhodl stejně, tj. zamítnutím návrhu. Odvolací soud nevyslovil přípustnost dovolání proti svému rozsudku podle ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř. Zbývá proto posoudit, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř., když žalobce navrhl v průběhu řízení před odvolacím soudem, aby dovolání bylo připuštěno. Za této procesní situace by dovolání bylo podle ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. přípustné, kdyby dovolací soud shledal, že rozhodnutí odvolacího soudu má, a z hlediska důvodů uvedených v dovolání, po právní stránce zásadní význam. Jde o dovolací důvody, týkající se právního posouzení věci odvolacím soudem, uplatněné ve lhůtě k podání dovolání; k důvodům uplatněným později nemůže dovolací soud přihlížet ( §242 odst. 4 o.s.ř. a contr.)
Dovolací soud posoudil proto důvody uvedené dovolatelem z hledisek shora uvedených. Nemohl se zabývat těmi, které se netýkaly právních závěrů odvolacího soudu (tedy dovolacích důvodů podle ustanovení §241 odst. 3 písm.d) o.s.ř.), tj. tvrzeními dovolatele, jež se týkala procesního postupu soudu, jakož i skutkových zjištění soudu. Mezi ně je třeba zařadit úvahy dovolatele o správnosti zjištění rozsahu převáděných nemovitostí a situování jejich jednotlivých částí, údajů obsažených ve znaleckém posudku, z něhož soud vyšel při zjištění souladu kupní ceny s cenami dle cenového předpisu. Dovolací soud dále nepovažoval za rozhodující pro danou věc okolnosti, za nichž došlo k odejmutí vlastnictví k předmětným nemovitostem rodičům žalobce. I když tyto okolnosti jsou důležité při posouzení věci z hlediska ustanovení §8 odst. 1 zákona o půdě, je tomu tak jen z hlediska aktivní věcné legitimace žalobce, kterou soudy měly za prokázanou. Pro vyslovení přechodu vlastnického práva fyzických osob na žalobce jako oprávněnou osobu, však je nutné splnění dalších podmínek uvedených v ustanovení §8 odst. 1 zákona o půdě, tj. naplnění některé ze zákonem popsaných skutkových okolností, které se týkají nabytí nemovitostí fyzickou osobou - současným vlastníkem. Pokud není prokázána některá z těchto skutkových okolností, k čemuž v dané věci dospěl odvolací soud, nelze podle ustanovení §8 odst. 1 zákona o půdě vyslovit přechod vlastnického práva na oprávněnou osobu.
Právních závěrů odvolacího soudu, které vedly k zamítnutí žaloby, se týkají následující důvody uplatněné dovolatelem, směřující k závěru, že nabyvatelé získali předmětné nemovitostí je získali v rozporu s právními předpisy:
- smlouva, kterou byly nemovitosti převedeny, nebyla podepsána ekonomem družstva,
- nabytím nemovitostí získali žalovaní druhý objekt bydlení ( druhý rodinný domek),
- žalovaní porušili zákon č. 84/1958 Sb., když nepožádali následně o změnu územního rozhodnutí pro přestavbu domu, který tvořil součást zemědělského půdního fondu, na rekreační chalupu, ani o souhlas s jiným užíváním bytu než s bydlením,
- kupní cena byla stanovena v rozporu s cenovými předpisy, přičemž posudek o jejich ceně byl starší jednoho roku.
Rozhodnutí soudu má zásadní právní význam, jestliže právní problematika řešená v rozhodnutí odvolacího soudu je soudy rozhodována nejednotně, nebo jde o problematiku, která dosud nebyla dovolacím soudem řešena, případně jde o problematiku, která byla řešena v rozporu s běžnou judikaturou.
Dovolacím důvodem, který poukazuje na rozpor s právními předpisy při nabytí nemovitosti, a spočívajícím v tom, že smlouvu o jejich převodu nepodepsal za převodce- jednotné zemědělské družstvo - jeho ekonom, se dovolací soud již zabýval. V rozsudku ze dne 26.8.1998, čj. 2 Cdon 1781/97-286, vyslovil závěr, že podle vzorových stanov jednotných zemědělských družstev, podle nichž jednotlivá družstva zpracovávala svoje stanovy, podepisoval ekonom družstva smlouvy finančního charakteru, tj. smlouvy o převzetí finančních práv nebo závazků. Jimi je třeba rozumět vztahy, které spadaly pod normy upravující oblast vztahů finančně právních. U smluv o převodu budov bývalých zemědělských usedlostí však převažovala hlediska správy družstevního majetku, u nichž nebyl spolupodpis ekonoma vyžadován. Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy v souladu s tímto právním názorem Nejvyššího soudu.
Rovněž právní názor odvolacího soudu, podle něhož okolnost, že nabyvatelé předmětných nemovitostí měli již svůj vlastní domek v P., nepředstavovala rozpor s právními předpisy, odpovídá běžné judikatuře.
Pro posouzení věci není směrodatná ani okolnost, že nabyvatelé domku nepožádali o změnu územního rozhodnutí o charakteru domu na bydlení na dům rekreační. Dovolací soud již vícekrát rozhodl, že pro posouzení okolností vedoucích k závěru o naplnění některé ze skutkových podstat uvedených v ustanovení §8 odst. 1 zákona o půdě, jsou směrodatné jen ty z nich, k nimž došlo v době nabytí nemovitostí, resp. k takovému nabytí vedly, nikoli okolnosti, k nimž došlo ( nebo mělo dojít ) později. Takto rozhodl dovolací soud např. v rozsudku ze dne 25.11.1998, sp.zn. 2 Cdon 1992/97. Navíc možnost vlastníků požádat o změnu charakteru stavby podle stavebního zákona (nešlo ovšem o územní rozhodnutí), nelze posuzovat jako porušení právních předpisů, protože provedení této změny nemělo obligatorní charakter.
Odvolací soud se správně vyrovnal i s námitkami žalobce, které směřovaly do zjištění souladu kupní ceny s cenou zjištěnou dle cenových předpisů.
Ze všech shora uvedených důvodů neshledal dovolací soud, že by rozhodnutí odvolacího soudu mělo z důvodů, uvedených v dovolání, zásadní právní význam, a dospěl proto k závěru, že dovolání není přípustné ani podle ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. V důsledku toho musel pak dovolání odmítnout ( §243b odst. 4, §218 odst. 1 písm.c) o.s.ř.).
Z uvedeného důvodu nevyhověl ani návrhu na vyslovení odkladu vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu.
Výrok o nákladech řízení vychází z toho, že žalovaným, kteří by s ohledem na výsledek dovolacího řízení měli nárok na jeho náhradu, náklady tohoto řízení nevznikly ( §243b odst. 4, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o.s.ř.)..
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22.listopadu 2000
JUDr. Ema B a r e š o v á, v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová