ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.1176.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 1176/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Z. I., společnost s ručením omezeným, proti žalované J. V. o zaplacení 18.646,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 21 C 133/97, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. září 1999 č.j. 29 Co 316/99 - 51, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu částku 18. 646,60 Kč s 19% úrokem z prodlení od 26.2.1996 do zaplacení s odůvodněním, že 27.11.1993 uzavřel s žalovanou kupní smlouvu č. 651093 ohledně sady nádobí D-105 JUNIOR v ceně 999,- DM, přičemž žalovaná jako kupující se zavázala zaplatit kupní cenu splatnou v Kč dle kurzovního lístku ČNB ve 24 měsíčních plátkách, které byly sjednány od 25. 3. 1994 do 25. 2. 1996 vždy každého 25. dne v měsíci. Vzhledem k tomu, že žalovaná na kupní cenu ničeho nezaplatila, požadoval žalobce zaplacení celé kupní ceny.
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 13.3.1998 č.j. 21 C 133/97 - 15 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 18. 646,60 Kč v měsíčních splátkách po 2.000,- Kč splatných vždy do každého 30. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek na účet žalobce, žalobu o zaplacení 19 % úroku z prodlení ze žalované částky za dobu od 26. 2.1996 do zaplacení zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že o zaplacení částky 18. 646,60 Kč rozhodl dle ustanovení §153a odst. 1 obč. zák. rozsudkem pro uznání, neboť žalovaná v tomto rozsahu žalobu uznala; příslušenství pohledávky žalobci nebylo přiznáno, neboť podle názoru soudu žalobce neposkytl žalované dostatečnou součinnost, svá stanoviska k věci neustále měnil a žalovanou udržoval v nejistotě, takže přiznání úroků z prodlení by bylo v rozporu s ust. §520 obč. zák.
K odvolání žalobce se věcí zabýval Městský soud v Praze, který usnesením ze dne 9.10.1998 č.j. 16 Co 376/98 - 27 rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o příslušenství pohledávky a o nákladech řízení pro nepřezkoumatelnost a nedostatek důvodů podle ust. §221 odst. 1 písm.c/ o.s.ř. zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Obvodní soud pro Prahu 4 po doplnění řízení znovu rozhodl rozsudkem ze dne 5. 2. 1999 č.j. 21 C 133/97 - 34 tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 19% úrok z prodlení z částky 18.646,60 Kč od 26. 2. 1996 do zaplacení, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení Na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalované dostatečnou součinnost pro splnění dluhu a že nebyly dány podmínky pro aplikaci ust. §520 obč. zák., když bylo prokázáno, že žalovaná se s plněním svého dluhu ocitla v prodlení.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14.9.1999 č.j. 29 Co 316/99 - 51 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho závěrem, že v projednávané věci nejsou dány podmínky pro aplikaci ustanovení §520 obč. zák., neboť žalovaná svoji připravenost ke splnění dluhu neprokázala, a z provedených důkazů naopak vyplynulo, že kupní cenu nebyla ochotna zaplatit s tím, že od smlouvy odstupuje.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. a podává jej z důvodů uvedených v ustanovení §241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř., tedy že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka nesouhlasí se závěry soudů obou stupňů a namítá, že o příslušenství pohledávky rozhodovaly již pouze na základě jejího uznání základu nároku žalobce a že vůbec nezkoumaly, zda mezi stranami byla kupní smlouva vůbec uzavřena a jaký byl její obsah, zda smlouva (pokud vznikla) později nezanikla, zda žalovaná byla v prodlení a od kterého data. Navrhla zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci (§242 o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání v daném případě směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je přípustné, jestliže rozhodnutí trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak, než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.).
Podle §239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud vyslovil ve výroku svého rozsudku, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
Podle §239 odst. 2 o.s.ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu není podle ustanovení §239 o.s.ř. přípustné, neboť odvolací soud nevyslovil ve výroku svého rozsudku přípustnost tohoto mimořádného opravného prostředku (§239 odst. 1 o.s.ř.) a ze spisu nevyplývá, že by žalovaná navrhla vyslovení přípustnosti dovolání před vyhlášením potvrzujícího rozsudku ve smyslu §239 odst. 2 o.s.ř..
Přípustnost dovolání v dané věci nelze dovozovat ani z ustanovení §238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.. Přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení nenastává je proto, že byl dřívější rozsudek soudu prvního stupně zrušen; dovolání je podle ustanovení §238 odst. 1 písm b/ o.s.ř. přípustné jen tehdy, jestliže soud prvního stupně v rozsudku, který byl odvolacím soudem potvrzen, rozhodl jinak, než ve svém dřívějším (zrušeném) rozsudku proto, že byl vázán právním názorem soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (tj. právním názorem obsaženým ve zrušovacím rozhodnutí). Zákon zde má na mysli situaci, kdy nezávislé rozhodnutí věci soudem prvního stupně bylo vyloučeno nebo omezeno tím, že tento právní názor soudu byl jedině a výhradně určující pro rozhodnutí ve věci. Právní názor odvolacího soudu tedy musí mít na rozhodnutí ve věci takový vliv, že soud prvního stupně nemůže uplatnit své názory při rozhodování ve věci samé. O takový případ se však v dané věci nejedná.
Jak vyplývá z obsahu spisu, byl rozsudek soudu prvního stupně ze dne 13. 3.1998 č.j. 21 C 133/97 - 15 ve výroku o příslušenství pohledávky zrušen usnesením odvolacího soudu podle §221 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť pro nedostatek důvodů byl nepřezkoumatelný, a dále proto, že ke zjištění skutkového stavu věci bylo třeba provést další důkazy, které nemohly být provedeny v odvolacím řízení. Pokyny k provedení dokazování nelze považovat z hlediska ust. §238 odst. 1 písm.b/ o.s.ř. za právní názor odvolacího soudu. Důvodem zrušení předchozího rozsudku soudu prvního stupně byl tedy nedostatek skutkových zjištění a nepřezkoumatelnost. Přípustnost dovolání ve smyslu ust. §238 odst. 1 písm.b/ o.s.ř. nelze proto proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu dovodit.
Protože dovolatelka netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu, resp. řízení, které mu předcházelo, trpělo některou z vad taxativně uvedených v §237 odst. 1 o.s.ř., dovolací soud - aniž se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4, věty první §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. dovolání jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst.1, §151 odst.1 a §142 odst.1 o.s.ř., neboť žalovaná neměla v dovolacím řízení úspěch a žalobci náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. května 2000
JUDr. Olga P u š k i n o v á , v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová