ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.1923.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 1923/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Z. I., společnost s ručením omezeným, proti žalovanému F. R., o 16.112,40 Kč s příslušenstvím a o 4.028,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 6 C 244/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 2. prosince 1999 č.j. 15 Co 231/99-72, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.350,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení na účet advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pelhřimově rozsudkem ze dne 18. 12. 1999 č.j. 6 C 244/98-55 poté, co řízení o 8.054,10 Kč s 21% úrokem od 11. 4. 1997 do zaplacení zastavil, zamítl žalobu o zaplacení kupní ceny ve výši 16.112,40 Kč s 21 % úrokem od 11. 4. 1997 do zaplacení a o zaplacení smluvní pokuty ve výši 4.028,10 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 2. 12. 1999 č.j. 15 Co 231/99-72 rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o zamítnutí žaloby a o nákladech řízení potvrdil, rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a zamítl návrh žalobce na připuštění dovolání.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání z důvodu podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. a jeho přípustnost dovozuje z ust. §239 odst. 2 o.s.ř. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci, když dovodil, že mezi účastníky nedošlo k uzavření kupní smlouvy. Namítá, že odvolací soud nesprávně hodnotil výpovědi slyšených svědků B. D., J. R. a J. Š. a že neprovedl důkazy, které žalobce navrhl, zejména výslech svědkyně Dvořákové a znalecký posudek, takže skutková zjištění zůstala neúplná. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém písemném vyjádření k dovolání s poukazem na ust. §238 odst. 2 a §239 odst. 3 o.s.ř. navrhl, aby dovolání žalobce bylo jako nepřípustné odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací ( §10a o.s.ř. ) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že v dané věci dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Podle ust. §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ust.§237 odst. 1 o.s.ř. Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst.1 písm. a/ o.s.ř. ), nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. ). Podle §238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. není dovolání podle odstavce 1 tohoto ustanovení přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,-Kč.
V dané věci žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, přičemž předmětem řízení před soudy obou stupňů byl nárok žalobce na zaplacení kupní ceny ve výši 16.112,40 Kč s příslušenstvím a na zaplacení smluvní pokuty ve výši 4.028,10 Kč. Přípustnost dovolání proti jednotlivým výrokům je třeba posuzovat samostatně, neboť není rozhodující, že o dvou samostatných nárocích žalobce s odlišným skutkovým základem bylo rozhodnuto jedním rozhodnutím. Rozsudkem odvolacího soudu, proti němuž směřuje dovolání, bylo rozhodnuto o peněžitých nárocích žalobce, z nichž žádný nepřevyšuje 20.000,- Kč (k příslušenství uplatněného nároku se nepřihlíží). Z toho důvodu je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §238 odst. 2 o.s.ř. (§239 odst. 3 o.s.ř.).
Přípustnost dovolání v dané věci by mohla být založena toliko z důvodů taxativně uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. ( §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř.). Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže v řízení došlo k vadám uvedeným v ust. §237 odst. 1 o.s.ř., přičemž omezení uvedené v ust. §238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. zde neplatí. Dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ust. §237 odst. 1 o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm.d/ o.s.ř., odmítl podle §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm.c/ o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst.1, §151 odst. 1 a §142 odst.1 o.s.ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem na 1 úkon v částce 1.275.- Kč (vyjádření k dovolání) a v paušální částce náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§7, §11 odst. 1 písm.k/ a §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.)
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. října 2000
JUDr. Olga P u š k i n o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková