ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.1976.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 1976/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně J. Š., proti žalovanému R. A. M., o 3.029.050,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 11 C 295/93, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. ledna 2000 č. j. 18 Co 510/99-212, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 26. 3. 1999 č. j. 11 C 295/93-180 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2.390,- Kč, ohledně částky 3.026.660,- Kč žalobu zamítl a uložil žalobkyni, aby zaplatila státu na zálohovaném svědečném částku 1.062,- Kč a žalovanému na nákladech řízení částku 147.223,20 Kč.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 1. 2000 č. j. 18 Co 510/99-212 rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení zálohovaných státem potvrdil a ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky jej změnil tak, že žalovanému se jejich náhrada nepřiznává, stejným způsobem rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a nevyhověl návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání.
Proti tomuto rozsudku, a to do výroků o nákladech řízení před soudem prvního a druhého stupně, podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř a jež zakládá na dovolacích důvodech podle §241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř. Nesouhlasí s tím, že odvolací soud o nákladech řízení rozhodl za použití §150 o.s.ř., a namítá, že v daném případě mělo být aplikováno ustanovení §142 odst. 3 o.s.ř. Podle dovolatele byla příčinou sporu neexistence pohledávky žalobkyně vůči žalovanému a nikoliv nepřehlednost vztahů mezi účastníky, jíž nesprávně zdůvodnil odvolací soud své rozhodnutí. Přitom by to měla být právě žalobkyně, kdo jako advokát s právnickým vzděláním měl případnou nepřehlednost ve vztahu advokát - klient odstraňovat. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud usnesením dovolání žalovaného odmítl a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, neboť podané dovolání nesplňuje zákonné podmínky přípustnosti.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení §236 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Výrok rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení má povahu usnesení (srov. §152 odst. 1 věta prvá, §167 odst. 1 o.s.ř.) i když je součástí rozsudku ve věci samé. Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravuje ustanovení §238a a §239 o.s.ř.
Podle §238a odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo: a/ změněno usnesení soudu prvního stupně: to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích, b/ rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, c/ rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, d/ odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu, e/ odvolání odmítnuto, f/ odvolací řízení zastaveno.
Ustanovení §239 o.s.ř. upravuje případy přípustnosti dovolání proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, a odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, případně účastník učinil včas návrh na vyslovení přípustnosti dovolání, jemuž nebylo vyhověno.
V dané věci nejde o žádný z uvedených důvodů přípustnosti dovolání. Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení není dovolání podle §238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustné a dovolání proti výroku, kterým odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, zákon vůbec nepřipouští. Dovolání nemůže být přípustné ani podle §239 o.s.ř., neboť rozhodnutí o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé.
Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu není v dané věci přípustné ani z důvodů, které zákon vypočítává v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť z obsahu spisu neplyne a ostatně ani dovolatel netvrdí, že by usnesení odvolacího soudu trpělo některou z vad uvedených v tomto ustanovení. Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Ze všech těchto důvodů bylo dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítnuto, aniž se dovolací soud mohl zabývat uplatněnými dovolacími námitkami.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť s ohledem na výsledek dovolacího řízení žalovaný právo na náhradu nákladů nemá a žalobkyně, které právo na náhradu nákladů dovolacího řízení náleží, se jej výslovně (ve svém vyjádření k dovolání) vzdala.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. října 2000
JUDr. Olga P u š k i n o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková