ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.2010.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 2010/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců A/ J. J. a B/ V. J., obou zastoupených advokátem, proti žalovaným 1/ J. M. a 2/ V. Š., oběma zastoupeným advokátem, o 349.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 7 C 2092/93, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. září 1995 č.j. 29 Co 198/95-51, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 9.1995 č.j. 29 Co 198/95-51 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 24. 11. 1994 č.j. 7 C 2092/93-36 uložil prvnímu a druhému žalovanému povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně 349.000,- Kč, rozhodl o náhradě nákladů řízení a řízení proti tehdejšímu třetímu žalovanému R. Č. z důvodu zpětvzetí žaloby zastavil. Při svém rozhodnutí vycházel ze zjištění, že dne 28. 10. 1992 uzavřel R. Č. s prvním a druhým žalovaným, kteří jsou provozovateli prodejny ojetých vozidel, smlouvu o obstarání prodeje vozidla, podle které se žalovaní jako obstaratelé zavázali obstarat prodej osobního vozidla zn. Fiat Tipo za prodejní cenu 349.000,- Kč. Předmětný automobil si pak dne 3. 11. 1992 v autobazaru žalovaných za uvedenou kupní cenu koupili žalobci. Dne 8. 10. 1993 při jejich cestě do zahraničí bylo toto vozidlo zajištěno hraniční policií v SRN a bylo jim odňato bez náhrady, neboť šlo o vozidlo odcizené. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaní jako obstaratelé ze smlouvy o obstarání prodeje věci podle ust. §737 a násl. obč. zák. nesou odpovědnost za vady prodané věci, přičemž podstatnou právní vadou prodávaného vozidla je fakt, že pocházelo z trestné činnosti. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil uplatněný nárok jako nárok na náhradu škody z titulu odpovědnosti žalovaných za vady a na náhradě škody, která vznikla žalobcům odebráním auta, jim přiznal částku 349.000,- Kč.
K odvolání prvního a druhého žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 29. 9. 1995 č.j. 29 Co 198/95-51 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení proti třetímu žalovanému zůstal odvoláním nedotčen. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neztotožnil se však s jeho závěrem právním. Dovodil, že obstaratel prodeje věci odpovídá sice podle ust. §741 odst. 1 obč. zák. kupujícímu za to, že prodaná věc má vlastnosti, které obstaratel při prodeji uvedl, avšak to platí jen v případě, že došlo k uzavření platné kupní smlouvy. V daném případě kupní smlouva platně uzavřena nebyla, neboť žalobci nabyli automobil od R. Č., který jeho vlastníkem nebyl a nemohl vlastnictví k němu převádět. Vzhledem k tomu se žalobci nemohou na obstarateli úspěšně domáhat vrácení kupní ceny; navíc okresní soud přehlédl, že žalobci v prekluzivní lhůtě pro vytknutí vad podle §599 odst. 1 obč. zák. žádné vady žalovaným nevytkli, takže z titulu odpovědnosti za vady by žalobci nemohli mít úspěch ani v případě uzavření platné kupní smlouvy, a nejde ani o nárok na náhradu škody, neboť zde nejsou splněny předpoklady odpovědnosti za škodu.
Proti tomuto rozsudku podali žalobci dovolání z důvodu podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že svých nároků proti žalovaným by se mohli domáhat jen v rámci vad, za které žalovaní odpovídají podle §741 odst. 1 obč. zák., a že by tyto nároky mohli uplatnit jen na základě platné kupní smlouvy. Poukazují na to, že uzavření obstaravatelské smlouvy mezi žalovanými a R. Č. založilo odpovědnost žalovaných nejen podle ust. §741 odst. 1 obč. zák., ale že podle ust. §510 obč. zák. není vyloučen ani jejich nárok na náhradu škody. Za nesprávný považují názor odvolacího soudu, že by svá práva vůči autobazaru mohli uplatnit jen v šestiměsíční prekluzivní lhůtě, a to ještě za předpokladu platné kupní smlouvy. Dovozují, že neplatnost kupní smlouvy je právní vadou, která zakládá odpovědnost žalovaných za vady prodané věci i za náhradu škody, když žalovaní v rozporu se svou odpovědností za vady prodali žalobcům věc s právní vadou, a tímto vadným plněním vznikla žalobcům škoda. Protože žalovaní nemohou plnit z titulu uplatnění vad, přichází v úvahu náhrada vzniklé škody. Navrhli zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem podle §241 odst. 1 o. s. ř., a že je podle §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustné, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelé uplatňují jako důvod dovolání, může spočívat v tom, že dovolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Smlouvou o obstarání prodeje věci (§737 a násl. obč. zák.) vznikne objednateli právo, aby obstaratel převzal od něj do prodeje svěřenou věc a učinil potřebná opatření k prodeji.
Obstaratel se tak zavazuje objednateli, že obstará prodej věci svěřené mu objednatelem, tj. že uzavře s třetí osobou kupní smlouvu, a to vlastním jménem na účet objednatele. Ve vztahu k třetím osobám jedná obstaratel vlastním jménem, bez plné moci, tedy nikoliv jako zástupce objednatele. Při plnění smlouvy o obstarání prodeje věci tak dochází uzavřením kupní smlouvy s kupujícím, kterou uzavírá svým jménem obstaratel a nikoli objednatel, - vedle již existujícího závazkového vztahu mezi objednatelem a obstaratelem - ke vzniku dalšího právního vztahu, a to mezi obstaratelem a třetí osobou (kupujícím). Jde tedy o dva smluvní vztahy s odlišným obsahem a odlišnými smluvními stranami. V tomto směru odvolací soud po právní stránce pochybil, když vycházel z toho, že „realizovaná koupě je kupní smlouvou mezi prodávajícím a vlastníkem a kupujícím, kde obstaravatel pouze provedl zprostředkování\". Obstaratel totiž jedná za objednatele na základě tzv. nepřímého zastoupení, kupní smlouvu uzavírá s kupujícím svým jménem na účet zastoupeného (objednatele), a práva a závazky z tohoto právního úkonu vznikají přímo jemu (obstarateli), zatímco mezi objednatelem a kupujícím žádná práva a povinnosti z kupní smlouvy nevznikají. V daném případě vznikl tedy smluvní vztah z kupní smlouvy mezi žalobci na straně jedné a žalovanými na straně druhé.
S odvolacím soudem je třeba souhlasit v tom, že předpokladem odpovědnosti obstaratele vůči kupujícímu podle ustanovení §741 obč. zák. za vady prodané věci je platně uzavřená kupní smlouva, a zcela správně v daném případě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně posoudil kupní smlouvu jako neplatnou, avšak nevyvodil z toho náležité závěry právní. Jestliže se v dané věci žalobci domáhají na žalovaných zaplacení částky 349.000,- Kč, kterou na základě neplatné smlouvy zaplatili druhé smluvní straně jako kupní cenu za prodaný vůz, bylo třeba uplatněný nárok posoudit podle ustanovení §457 obč. zák., které stanoví, že je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.
Ze zákonné dikce vyplývá, že povinnost účastníka vrátit plnění přijaté z neplatné či zrušené smlouvy je podmíněna tím, že druhý účastník rovněž tuto svoji povinnost splní. Povinnost obou stran neplatné kupní smlouvy je tak vzájemně podmíněná a nárok na vrácení kupní ceny z neplatné smlouvy je ze zákona podmíněn vzájemnou povinností vrátit druhému účastníku smlouvy to, co bylo za kupní cenu přijato. Rovněž účastník neplatné smlouvy, který koupil odcizenou věc, je povinen vrátit druhé smluvní straně přijaté plnění a je oprávněn požadovat vrácení kupní ceny oproti své povinnosti vydat věc prodávajícímu. Protože právní úprava na ochranu vlastnického práva (§126 odst. 1 obč. zák.) zakládá vlastníku právo na vydání věci od kohokoliv, kdo ji neprávem zadržuje, kupující z neplatné kupní smlouvy tím, že odcizenou věc vydá nikoliv účastníku smlouvy, nýbrž přímo vlastníku, splní povinnost vydat věc vlastně za prodávajícího, který by po vzájemném vrácení plnění z neplatné smlouvy mezi jejími účastníky byl taktéž povinen věc vlastníku vydat. Kupující tak současně splní i svoji povinnost vyplývající mu ze synallagmatického závazku vůči prodávajícímu (srov. též Cpj 41/87 publikované pod č. 4, ročník 1988 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obdobně to platí za situace, kdy kupující tuto povinnost splní prostřednictvím příslušných státních orgánů, jimž věc vydá, neboť na výsledku procesu, který směřuje k vrácení odcizené věci jejímu vlastníku, se nic nemění; to platí i v případě, kdy takovým státním orgánem je orgán cizího státu, který zajištěné vozidlo odebral za účelem jeho vydání poškozenému.
Z uvedeného vyplývá, že závěr odvolacího soudu, podle kterého by žalobci mohli úspěšně žádat na žalovaných vrácení kupní ceny pouze v případě platné kupní smlouvy, není správný. Jestliže žalobci předmětný automobil vydali orgánu cizího státu, splnili tím i svou restituční povinnost vůči prodávajícímu ve smyslu §457 obč. zák., a nic jim nebrání domáhat se na žalovaných vrácení plnění přijatého na základě neplatné kupní smlouvy.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je uplatněný dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. naplněn.
Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( §243b odst. 1,2 o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§243d odst. 1 o.s.ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů původního a dalšího řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. listopadu 2000
JUDr. Marta Š k á r o v á , v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová