ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.2036.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 2036/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Z. I., společnost s ručením omezeným, proti žalované J. B., o zaplacení 14.990,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. 3 C 167/97, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. července 1999 č. j. 10 Co 33/99 - 60, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň - sever rozsudkem ze dne 13. 10. 1998 č. j. 3 C 167/97 - 40 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 14.990,20 Kč s 21% úrokem z prodlení od 11. 8. 1996 do zaplacení a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalované Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 22. 7. 1999 č. j. 10 Co 33/99 - 60 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, v němž soudům obou stupňů vytýká, že jejich rozhodnutí vycházejí ze skutkových zjištění, která nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a že spočívají na nesprávném právním posouzení věci. Podle názoru dovolatelky je rozhodnutí odvolacího soudu dále postiženo i jinými vadami, jejichž existenci spatřuje v neúplnosti skutkových zjištění, když nebyl proveden žalovanou navržený důkaz výslechem očního lékaře a důkaz konfrontací mezi dealerkou žalobce a žalovanou. Dále namítá, že předsedkyně senátu odvolacího soudu nepřečetla při jednání tohoto soudu dne 22. 7. 1999 obsah odvolání žalované ze dne 20. 12. 1998, že vyhlášený rozsudek řádně nezdůvodnila, a že odvolacím soudem nebylo přihlédnuto k námitce žalované o promlčení nároku. Kromě toho má žalovaná za to, že jí před soudy obou stupňů bylo znemožněno realizovat její procesní práva, čímž jí soud nesprávným postupem odňal možnosti jednat před soudem. Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby byla věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací ( §10a o.s.ř.) po přezkoumání věci ( §242 odst. 1 a 3 o.s.ř.) dospěl k závěru, že v dané věci dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Podle ust. §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn ( §238 odst. 1 písm.a/ o.s.ř.), nebo jímž byl potvrzen rozsudek, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( §238 odst. 1 písm.b/ o.s.ř.). Podle §238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. není dovolání podle odstavce 1 tohoto ustanovení přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč.
Podle §239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupě potvrzeno, jestliže odvolací soud vyslovil ve výroku svého potvrzujícího rozsudku, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu.
Podle §239 odst. 2 o.s.ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Podle ust. §239 odst. 3 o.s.ř. platí ust. §237 odst. 2, §238 odst. 2 a §238a odst. 2 obdobně.
V dané věci žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 14.990,20 Kč s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena již samotným ustanovením §238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (§239 odst. 3 o.s.ř.).
Zbývalo posoudit otázku přípustnosti dovolání z hlediska ust. §237 odst. 1 o.s.ř., tedy zda v řízení došlo k vadám uvedeným v tomto ustanovení, neboť omezení uvedené v ust. §238 odst. 2 písm.a/ o.s.ř. zde neplatí. Přípustnost dovolání podle citovaného ustanovení není však založena již tím, že dovolatelka tvrdí, že řízení je postiženo některou z vad taxativně v tomto ustanovení uvedených, nýbrž přípustnost nastává jen tehdy, jestliže řízení vadou v tomto ustanovení skutečně trpí.
Dovolatelka výslovně uplatňuje dovolací důvod dle ust. §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem (§237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.) se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O vadu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování.
Naplnění vady podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. nespočívá však v tom, že soud neprovedl důkazy, které žalovaná ke zjištění skutkového stavu věci navrhovala. Je totiž věcí soudu, které z navrhovaných důkazů budou provedeny (srov. §120 odst. 1 věta druhá o.s.ř.), a uvedené platí i v odvolacím řízení (§211 o.s.ř.). Rozhodne-li soud, že navržené důkazy nebudou provedeny (např. proto, že jsou pro věc nerozhodné), lze případné pochybení soudu v tomto směru vytýkat dovolacím důvodem podle ustanovení §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., popřípadě dovolacím důvodem podle ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., avšak jen za předpokladu, že dovolání je přípustné.
Pokud pak dovolatelka dále namítá, že předsedkyně senátu odvolacího soudu nepřečetla při jednání tohoto soudu konaném dne 22. 7. 1999 obsah odvolání žalované a řádně nezdůvodnila vyhlášený rozsudek, nelze ani tuto její námitku považovat za důvodnou.
Podle ustanovení §156 odst. 1 o.s.ř. rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně; vyhlašuje jej předseda senátu jménem republiky. Uvede přitom výrok rozsudku spolu s odůvodněním a poučením o odvolání a o možnosti výkonu rozhodnutí. Vyhlášení rozsudku je třeba uvést v protokolu o jednání. Protokol musí obsahovat plné znění výroku rozsudku a údaje o tom, že rozsudek byl odůvodněn a že bylo poskytnuto poučení o odvolání a o možnosti exekuce.
V daném případě z obsahu protokolu o jednání konaném před odvolacím soudem dne 22. 7. 1999 vyplývá, že byl rozsudek veřejně vyhlášen, odůvodněn a bylo dáno poučení o nepřípustnosti práva odvolání. Stejně tak se z protokolu podává, že obsah odvolání žalované byl předsedkyní senátu po zahájení jednání přečten.
Ve skutečnosti, že odvolací soud při svém rozhodnutí nepřihlédl k námitce promlčení nároku, nelze rovněž spatřovat vadu řízení podle §237 odst. 1 písm.f/ o.s.ř., neboť promlčení je institut hmotného práva, a je tedy pojmově vyloučeno - a to i za stavu, že by odvolací soud nepovažoval námitku promlčení za důvodnou - aby tím bylo porušeno procesní právo, přiznané účastníku řízení občanským soudním řádem.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. postižen. Protože dovolatelka netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen jinou vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., a protože dovolání není z hlediska ustanovení §238 ani §239 odst. 2 o.s.ř. přípustné, je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů podle §241 odst. 3 písm.b/,c/,a d/ o.s.ř., odmítl podle §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm.c/ o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá žalovaná právo na náhradu svých nákladů řízení a žalobci v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. října 2000
JUDr. Olga P u š k i n o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková