ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.2070.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 2070/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra České republiky, se sídlem Na Míčankách 2, Praha 10, proti žalovanému K. P., o 15.205,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 3 C 43/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. března 2000 č.j. 28 Co 78/2000-35, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 30. 9. 1999 č.j. 3 C 43/99-21 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 15.205,- Kč s 23 % úrokem od 9. 10. 1998 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 3. 2000 č.j. 28 Co 78/2000-35 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Podáním ze dne 7. 7. 2000, jež bylo adresováno Nejvyššímu soudu Brno a bylo podáno na poštu dne 7. 7. 2000, žalovaný „podal stížnost a žádost o nové projednání odvolacího soudu v Praze ze dne 7. března 2000\", kdy bylo rozhodnuto, že se „jeho odvolání zamítá a potvrzuje se rozsudek prvního stupně ze dne 30. září 1999\". Navrhuje zrušení rozhodnutí odvolacího soudu.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle ustanovení §240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u dovolacího nebo odvolacího soudu.
Jak vyplývá z obsahu spisu, rozsudek odvolacího soudu byl žalobkyni i žalovanému doručen dne 12. 4. 2000, a tohoto dne tedy nabyl právní moci (§159 odst. 1 o.s.ř. ).
Podle ustanovení §57 odst. 2 o.s.ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle ustanovení §57 odst. 3 o.s.ř. lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
V dané věci běžela lhůta k podání dovolání ode dne právní moci rozsudku odvolacího soudu (nebylo vydáno opravné usnesení), tj. od 12. 4. 2000, a skončila dne 12. 5. 2000 (pátek). Je tedy zřejmé, že jednoměsíční lhůta dodržena nebyla, neboť dovolání žalovaného ze dne 7. 7. 2000 bylo podáno až po marném uplynutí zákonné lhůty k dovolání. Proto bylo podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, a §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. odmítnuto, aniž bylo třeba zabývat se otázkou jeho přípustnosti.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, věty první, o.s.ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo ( §142 odst. 1 o.s.ř.) a žalobkyni náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. října 2000
JUDr. Marta Š k á r o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková