ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.2214.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 2214/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce L. R., proti žalované S. - E., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 4 C 1111/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. září 1999 č. j. 19 Co 523/98 - 67, takto:
I . Dovolání žalobce se odmítá.
II . Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vyškově rozsudkem ze dne 15. 1. 1998 č. j. 4 C 1111/96-44 zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila částku 219.300,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Kromě jiných důkazů vyšel i ze znaleckého posudku vypracovaného v předchozím trestním řízení a dospěl k závěru, že žalovaná se podle ustanovení §428 obč. zák. zprostila odpovědnosti za škodu vzniklou žalobci při dopravní nehodě, neboť prokázala, že nehodě nemohla zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, a to s ohledem na jednání žalobce, které bylo v rozporu s pravidly silničního provozu. Dovodil dále, že žalovaná nemůže za škodu ve smyslu §427 odst. 1 obč. zák. odpovídat též proto, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by do mechanismu děje, který má za následek vznik škody, vstoupila třetí, objektivně neodvratitelná síla, jak uvedené ustanovení předpokládá.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 9. 1999 č. j. 19 Co 523/98-67 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně s tím, že odborné vyjádření, které žalobce předložil v odvolacím řízení, závěry znaleckého posudku z předcházejícího trestního řízení právně relevantním způsobem nezpochybňuje; věc posoudil shodně i po stránce právní.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., a odůvodnil je podle §241 odst. 3 písm. a/, b/ a c/ o.s.ř. Namítá, že mu soudy obou stupňů v průběhu řízení nesprávným postupem odňaly možnost jednat před soudem, neboť žalobu na náhradu škody podle ustanovení §427 obč. zák. zamítly s odůvodněním, že žalovaná se odpovědnosti zprostila podle §428 obč. zák., ačkoliv takový závěr nemá oporu v provedeném dokazování. Znalecký posudek vypracovaný v trestním řízení, na němž oba soudy založily svá skutková zjištění, má v řízení o náhradu škody pouze povahu listiny a tedy stejnou důkazní sílu jako žalobcem předkládané odborné vyjádření, jimiž hodlal závěry posudku vyvracet. Protože nebylo vyhověno ani návrhu žalobce, aby byl vypracován nový znalecký posudek, nebyl skutkový stav věci zjištěn úplně a správně. Dovolatel navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. osobou oprávněnou - účastníkem řízení, dospěl po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v tomto ustanovení pod písm. a/ až g/.
Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.).
Podle ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Podle §239 odst. 2 o.s.ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
V posuzovaném případě žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž byla vyslovena přípustnost dovolání ve smyslu §239 odst. 1 o.s.ř. a aniž by žalobce vůbec návrh na vyslovení přípustnosti před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu učinil (§239 odst. 2 o.s.ř.). Nejde ani o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co by jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno (§238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.).
Z hlediska ustanovení §238 a §239 o.s.ř. není tedy v této věci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné. Zbývalo proto posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolatel namítá, že řízení trpí vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. Přípustnost dovolání podle citovaného ustanovení však není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou z vad taxativně v tomto ustanovení uvedených, nýbrž přípustnost nastává jen tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou uvedenou v tomto ustanovení skutečně trpí.
Podle §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem (§237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.) se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O vadu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování. Nejde-li o případ, kdy účastníku byl ustanoven opatrovník, ačkoliv k tomuto opatření nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady, je dovolací důvod podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. dán zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže soud věc projednal v rozporu s ustanovením §101 odst. 2 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka.
Naplnění vady podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. však nespočívá v tom, že soud při hodnocení důkazů přikládal větší důkazní váhu znaleckému posudku vypracovanému v předchozím trestním řízení než odbornému vyjádření předloženému žalobcem nebo že neprovedl důkaz novým znaleckým posudkem, který žalobce k úplnému a správnému zjištění skutkového stavu v posuzované věci navrhoval. Je totiž věcí soudu, které z navrhovaných důkazů budou provedeny (srov. §120 odst. 1 věta druhá o.s.ř.), a uvedené platí i v odvolacím řízení (§211 o.s.ř.). Rozhodne-li soud, že navržené důkazy nebudou provedeny (např. proto, že je považuje za nadbytečné), lze případné pochybení soudu v tomto směru vytýkat dovolacím důvodem podle ustanovení §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., popřípadě dovolacím důvodem podle ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., avšak jen za předpokladu, že dovolání je přípustné. Vadu podle §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. konečně nemůže zakládat ani způsob hodnocení důkazů a skutkové závěry, které na jeho základě soud učiní, protože tyto činnosti spadají do procesu rozhodování a nemohou tedy být postupem soudu v průběhu řízení, jak jej předvídá citované ustanovení.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. postižen. Protože dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by byl postižen jinou vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., a protože dovolání není z hlediska ustanovení §238 ani §239 přípustné, je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl, aniž se mohl věcí dále zabývat z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 8. listopadu 2000
JUDr. Olga P u š k i n o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková