ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.2643.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 2643/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Z. I., společnost s ručením omezeným, proti žalovanému R. F., o 134.156,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 13 C 1196/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 7. března 2000 č. j. 29 Co 109/2000 - 38, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.200,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení na účet advokátky.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 5. 11. 1999 č. j. 13 C 1196/97 - 21 uložil žalovanému zaplatit žalobci 134.156,30 Kč se 17 % úrokem z částky 32.465,95 Kč od 11. 11. 1996 do zaplacení, s 19 % úrokem z částky 52.090,15 Kč od 11. 11. 1996 do zaplacení, s 21 % úrokem z částky 25.317,- Kč od 11. 11. 1996 do zaplacení, se 17 % úrokem z částky 7.213,91 Kč od 11. 12. 1996 do zaplacení, s 19 % úrokem z částky 11.517,60 Kč od 11. 12. 1996 do zaplacení a s 21 % úrokem z částky 5.551,69 Kč od 11. 12. 1996 do zaplacení, žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení dalšího úroku ve výši 4 % z částky 32.465,95 od 11. 11. 1996 do zaplacení, úroku ve výši 2 % z částky 52.090,15 Kč od 11. 11. 1996 do zaplacení, úroku ve výši 4 % z částky 7.213,91 Kč od 11. 12. 1996 do zaplacení a úroku ve výši 2 % z částky 11.517,60 Kč od 11. 12. 1996 do zaplacení zamítl, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že požadavek žalobce na zaplacení kupní ceny ve výši 5.858,- DEM a kupní ceny ve výši 1.295,- DEM za nádobí specifikované v kupních smlouvách účastníků ze dne 5. 12. 1994 a ze dne 10. 12. 1994 je důvodný, neboť žalovaný na kupní ceny žádnou z dohodnutých splátek nezaplatil, a v řízení nebylo - ani výpověďmi slyšených svědků - prokázáno, že by žalovaný předmětné kupní smlouvy uzavřel v tísni za nápadně nevýhodných podmínek.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 7. 3. 2000 č. j. 29 Co 109/2000 - 38 rozsudek okresního soudu ve vyhovujícím výroku potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho závěrem, že žalovaný neprokázal, že by k uzavření kupních smluv byl donucen, a ze stejného důvodu nepřisvědčil ani tvrzení žalovaného, že smlouvy uzavřel v opilosti, tedy ve stavu, jež by ho činil k těmto úkonům neschopným (§38 obč. zák.).
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodů podle ust. §241 odst. 3 písm. a/, b/ a c/ o.s.ř., přičemž přípustnost tohoto mimořádného opravného prostředku dovozuje z ust.§237 odst. 1 písm.f/ o.s.ř., neboť má za to, že nesprávným postupem odvolacího soudu mu byla v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem. Poukazuje na to, že již v odporu proti vydanému platebnímu rozkazu, a posléze i v odvolání, namítal, že kupní smlouvy uzavřel ve stavu ovlivněném předchozím požíváním alkoholu, a tedy ve stavu přechodné duševní poruchy; proto jde podle jeho názoru o právní úkony ve smyslu ust. §38 obč. zák. absolutně neplatné, neboť ve střízlivém stavu by kupní smlouvy na nádobí za více než 130.000,- Kč neuzavřel. S ohledem na tyto skutečnosti, kterými se však soud prvního stupně z hlediska ust. §38 obč. zák. nezabýval, v odvolání navrhoval, aby „svědecky bylo ustáleno množství jím vypitého alkoholu a aby se znalec vyjádřil k otázce, jaký vliv mohlo mít toto množství na jeho volní projevy\". Jestliže odvolací soud neprovedl ve věci další dokazování, je jeho rozsudek nesprávný, neboť byl vydán na základě neúplně zjištěného skutkového stavu věci, navíc je nepřezkoumatelný a zmatečný a řízení je tak postiženo vadou uvedenou v ust. §237 odst. 1 písm.f/ o.s.ř. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém písemném vyjádření k dovolání uvedl, že jeho přípustnost není z hlediska ust. §237 odst. 1 písm.f/ o.s.ř. dána; proto - pokud by dovolací soud neshledal jinou vadu řízení podle §237 odst. 1 o.s.ř. - navrhl, aby dovolání bylo jako nedůvodné zamítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( §10a o.s.ř.), po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem ( §241 odst. 1 o.s.ř.), v zákonné lhůtě ( §240 odst. 1 o.s.ř.), dospěl po přezkoumání věci ve smyslu §242 o.s.ř. k závěru, že v dané věci dovolání směřuje pro rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( §236 odst. 1 o.s.ř.).
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje občanský soudní řád v ustanoveních §237, §238 a §239.
Z hlediska ustanovení §238 a §239 o.s.ř. není v této věci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, přípustné; ustanovení §238 odst. 1 písm.a/ o.s.ř. nepřichází v úvahu, protože rozsudek odvolacího soudu není rozsudkem měnícím, a ustanovení §238 odst. 1 písm.b/ o.s.ř. proto, že ve věci nebyl soudem prvního stupně vydán rozsudek, který by byl zrušen. Podobně nelze přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu dovodit ani z ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř., a z hlediska ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. chybí již samotný návrh účastníka (na vyslovení přípustnosti dovolání), jemuž by odvolací soud nevyhověl.
Protože však je přípustné dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu z důvodů uvedených v ust. §237 odst. 1 o.s.ř. a dovolatel výslovně uplatňuje jeden z těchto důvodů, zabýval se dovolací soud otázkou přípustnosti dovolání nejprve z hlediska ust. §237 odst. 1 písm.f/ o.s.ř. Přitom přípustnost dovolání z hlediska ust. §237 odst. 1 o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou z vad taxativně v tomto ustanovení uvedených, nýbrž přípustnost nastává jen tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou uvedenou v tomto ustanovení skutečně trpí.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm.f/ o.s.ř. je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu řízení ve smyslu cit. ustanovení však jde jen tehdy, jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení (a nikoli při rozhodování) a byl-li tento postup nesprávný. Tak je tomu zejména, jestliže účastník nebyl řádně přibrán do řízení (§94 odst. 2 o.s.ř.), účastníku byl ustanoven opatrovník, ačkoli podmínky podle ustanovení §29 odst. 2 o.s.ř. nebyly splněny, soud projednal věc v rozporu s ustanovením §101 odst. 2 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka, nebo jestliže odvolací soud k projednání odvolání (nesprávně) nenařídil jednání.
V posuzovaném případě se o takovou situaci nejedná. Z obsahu spisu vyplývá, že soudy obou stupňů věc projednaly za přítomnosti žalovaného, popř. jeho zástupce, že žalovaný byl vyslechnut jako účastník řízení, že mu (jeho zástupci) bylo umožněno činit přednesy a navrhovat důkazy a že se mohl vyjádřit k dokazování i k právní stránce věci. V tom, že odvolací soud neprovedl všechny důkazy, které žalovaný navrhl, nelze spatřovat postup, kterým by mu byla odňata možnost jednat před soudem. Je totiž věcí soudu, které z navrhovaných důkazů budou provedeny (srov. §120 odst. 1, věta druhá o.s.ř.), a uvedené platí i v odvolacím řízení (§211 o.s.ř.). Rozhodne-li soud, že navržené důkazy nebudou provedeny (např. proto, že jsou pro věc nerozhodné), lze případné pochybení soudu v tomto směru vytýkat - za předpokladu, že dovolání je přípustné - dovolacím důvodem podle ustanovení §241 odst. 3 písm.b/ o.s.ř., popř. dovolacím důvodem podle ust. §241 odst. 3 písm.d/ o.s.ř., nemůže se však jednat o postup, kterým by účastníku byla odňata možnost jednat před soudem.
Dovolací důvod podle §237 odst. 1 písm.f/ o.s.ř. není tedy dán a vzhledem k tomu, že dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z dalších vad vyjmenovaných v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle §243b odst. 4 věta první a §218 odst. 1 písm.c/ o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust.§243b odst. 4 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věta první a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které spočívají v odměně za zastoupení advokátem za 1 úkon v částce 4.125,- Kč (vyjádření k dovolání) a v paušální částce náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§7, §11 odst. 1 písm.k/ a §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. listopadu 2000
JUDr. Olga P u š k i n o v á , v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová