ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.46.99.1
sp. zn. 25 Cdo 46/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Z. I., společnost s ručením omezeným, proti žalovanému M. Š., o zaplacení 33.533,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 13 C 142/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka Olomouc ze dne 1. 9. 1998 č. j. 12 Co 353/98 - 63, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.675,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení na účet advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 5. 2. 1998 č. j. 13 C 142/97 - 46 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 33.533,- Kč s 19% úrokem z prodlení od 16. 3. 1996 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že dne 19. 3. 1994 uzavřeli účastníci pod č. 811085 kupní smlouvu ohledně sady nádobí D - 120 U. v celkové ceně 1.798,- DEM, která byla splatná v Kč dle kurzovního lístku ČNB podle kurzu valuta - prodej v den placení „zálohy\", a to ve 24 měsíčních splátkách od 15. 4. 1994 do 15. 3. 1996. Účastníci si dále ujednali, že „v případě porušení smluvních povinností kupujícím je kupující povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 25 % smluvní ceny zboží dle §544 OZ\". Žalovaný na úhradu kupní ceny ničeho nezaplatil a dopisem ze dne 29. 3. 1994 žalobci sdělil, že od smlouvy odstupuje. Tuto smlouvu posoudil okresní soud jako platně uzavřenou smlouvu kupní ve smyslu ust. §588 obč. zákoníku; protože v ní pro kupujícího nebyla dohodnuta možnost od ní jednostranně odstoupit a toto právo nevyplývá v daném případě ani ze zákona, dovodil, že dopisem žalovaného ze dne 29. 3. 1994 ke zrušení smlouvy nedošlo, a požadavek žalobce na zaplacení kupní ceny zboží je proto důvodný.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě - pobočka Olomouc rozsudkem ze dne 1. 9. 1998 č. j. 12 Co 353/98 - 63 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a zamítl návrh žalovaného na připuštění dovolání. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu a shodně s ním dovodil, že smlouva účastníků z 19. 3. 1994 neobsahuje žádné výslovné ujednání o možnosti žalovaného od smlouvy odstoupit. Námitku žalovaného o neplatnosti smlouvy z důvodu neurčitosti a nesrozumitelnosti ujednání o místě plnění považoval odvolací soud za nedůvodnou, neboť obsahuje-li smlouva účastníků výslovnou dohodu o podmínkách převzetí zboží, podle níž „v okruhu do 70 km od výdejních skladů firmy Z. si na základě písemné výzvy kupující převezme zboží osobně v příslušném výdejním skladu dle místa plnění ve smlouvě na str. 1\", pak je zřejmé, že místem plnění je místo vyjádřené identifikačním číslem reprezentantky žalobce, které je shodné s označením místa plnění, jež je uvedeno v kupní smlouvě; kromě toho krajský soud dovodil, že ani případná nesrozumitelnost tohoto ujednání by sama o sobě nemohla neplatnost smlouvy způsobit. Stejně tak není důvodem neplatnosti smlouvy chybějící souhlas manželky žalovaného s jejím uzavřením (§145 odst. 1 obč. zák., §40a obč. zák.). Otázku určitosti, a tedy platnosti, ujednání o smluvní pokutě považoval odvolací soud za irelevantní, když předmětem řízení je požadavek žalobce na zaplacení kupní ceny a nikoliv smluvní pokuty. Své rozhodnutí nepovažoval krajský soud po právní stránce za zásadního významu ve vztahu k řešení otázky „platnosti smlouvy v návaznosti na neurčité místo plnění\", neboť tato skutečnost nemá podle jeho názoru obecnou závaznost a vychází ze skutkových zjištění posuzované věci.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včas dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §239 odst. 2 o.s.ř. a podává jej z důvodu uvedeného v ust. §241 odst. 3 písm.d/ o.s.ř., tedy pro nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že odvolací soud se nezabýval otázkou platnosti uzavřené kupní smlouvy, a trvá na tom, že smlouva je v ujednání o místě plnění neurčitá a nesrozumitelná, když jako místo plnění je uvedeno O., CBD 2690, z čehož není zřejmé, ve kterém konkrétním místě má být plněno. Neurčitost smlouvy spatřuje dovolatel i v ujednání o smluvní pokutě, neboť je-li cena stanovena v DEM a je-li splatná v Kč podle kurzu platného v den splátky, pak není zřejmé, jakou částku představuje smluvní pokuta ve výši 25% smluvní ceny zboží, která se od kupní ceny odvozuje. Dále namítá, že z mandátní smlouvy uzavřené mezi žalobcem jako mandantem a paní K. jako mandatářem nevyplývá, že by jmenovaná byla zmocněna též k podepisování kupních smluv o prodeji nádobí Z., nýbrž pouze to, že byla zmocněna jednat jménem žalobce při projednávání, sepisování a uzavírání těchto smluv, z čehož rovněž dovozuje neplatnost uzavřené smlouvy. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém písemném vyjádření k dovolání uvedl, že námitky dovolatele nejsou správné, a proto navrhl, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto, případně jako nedůvodné zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací ( §10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě podle §240 odst. 1 o.s.ř., osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem ( §241 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle ust. §242 o.s.ř. a dospěl k závěru, že v dané věci směřuje dovolání proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( §236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je přípustné, jestliže rozhodnutí trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm.a/ o.s.ř.), nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak, než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( §238 odst. 1 písm.b/ o.s.ř.).
Podle §239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud vyslovil ve výroku svého rozsudku, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
Podle §239 odst. 2 o.s.ř. nevyhoví-li odvolací soudu návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
V posuzovaném případě přípustnost dovolání nezakládá ust. §238 odst. 1 ani ust. §239 odst. 1 o.s.ř. a - kromě důvodů podle §237 odst. 1 o.s.ř. - lze přípustnost dovolání posuzovat toliko podle §239 odst. 2 o.s.ř., neboť žalovaný podal návrh odvolacímu soudu na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl zamítnut, a proti rozsudku odvolacího soudu podal včas dovolání.
Předpokladem přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. je závěr dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí, popř. některá z právních otázek v něm řešených, jež jsou napadeny dovoláním, má po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání podle §239 odst.2 o.s.ř. není založena již tím že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkových zjištění (skutkové podstaty), jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Při aplikaci práva jde tudíž o to, zda byl použit správný právní předpis a zda byl také správně vyložen.
Dovolání může být podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
O rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu jde nejen tehdy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, která v projednávané věci měla pro rozhodnutí ve věci zásadní význam (tedy nejde o posouzení takové právní otázky, které pro rozhodnutí soudu nebylo určující). Rozhodnutí odvolacího soudu musí současně mít po právní stránce zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (mající obecný dopad na případy obdobné povahy). Rozhodnutí odvolacího soudu má z tohoto pohledu zásadní význam zpravidla tehdy, jestliže řeší takovou právní otázku, která judikaturou vyšších soudů (tj. dovolacího soudu a odvolacích soudů) nebyla vyřešena nebo jejíž výklad se v judikatuře těchto soudů dosud neustálil (vyšší soudy při svém rozhodování řeší takovou otázku rozdílně, takže nelze hovořit o ustálené judikatuře), nebo jestliže odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak, než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1339/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 13, ročník 1997, pod číslem 101).
Vzhledem k tomu, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku odvolacího soudu po právní stránce, je také dovolací přezkum otevřen - za splnění předpokladů shora uvedených - jen pro posouzení těch právních otázek, pro něž byl návrh na připuštění dovolání učiněn a pro které je dovolání podáno.
Jak vyplývá z obsahu spisu, navrhl žalovaný v odvolacím řízení připuštění dovolání pro posouzení otázky mající podle jeho názoru zásadní právní význam, a to otázky „platnosti smlouvy v návaznosti na neurčité místo plnění\".
Podle ust. §567 odst. 1 obč. zák. dluh se plní na místě určeném dohodou účastníků. Není-li místo plnění takto určeno, je jím bydliště nebo sídlo dlužníka.
Z cit. ustanovení tedy vyplývá, že pokud místo plnění není přímo určeno v dohodě účastníků nebo nevyplývá ze samotné povahy závazku, který lze splnit jen na určeném místě (např. oprava domu, úklid bytu), pak platí podle cit. ust. §567 odst. 1 věty druhé obč. zák., že místem plnění je dlužníkovo bydliště (jde-li o fyzickou osobu) nebo sídlo (jde-li o právnickou osobu).
V posuzované věci dospěl odvolací soud za použití ust. §35 odst. 2 obč. zák. k závěru, že smlouva účastníků obsahuje výslovnou dohodu (§567 odst. 1 věta první obč. zák.) o „podmínkách převzetí zboží\" kupujícím, která je určitá a srozumitelná (§37 odst. 1 obč. zák.), s čímž se dovolací soud ztotožňuje. Dovodil-li pak dále, že ani případná neurčitost či nesrozumitelnost takového ujednání by sama o sobě nemohla neplatnost celé kupní smlouvy způsobit, je tento jeho názor rovněž správný, neboť obsahuje-li kupní smlouva též ujednání o místu plnění, jde o tzv. vedlejší náležitost (accidentalia negotii) ve smlouvě. Otázka určitosti či srozumitelnosti takového vedlejšího ujednání však nemá na platnost samotné kupní smlouvy žádný vliv; dohodu o místě plnění ostatně smlouva ani nemusí obsahovat (místem plnění je v takovém případě dle ust. §567 odst. 1 věta druhá obč. zák. bydliště nebo sídlo dlužníka).
Ze shora uvedeného vyplývá, že uplatněný dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm.d/ o.s.ř. (tj. rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) není naplněn a dovolacímu přezkumu předložená právní otázka nezakládá důvod pro závěr, že rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; podmínky přípustnosti dovolání z hlediska ust. §239 odst. 2 o.s.ř. tak nejsou splněny.
Dalšími námitkami žalovaného uplatněnými v jeho dovolání se dovolací soud zabývat nemohl, neboť pro jejich řešení nebyla přípustnost dovolání navržena.
Přípustnost dovolání v dané věci není založena ani z důvodů podle §237 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad v tomto ustanovení uvedených.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud jej proto odmítl podle §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které spočívají v odměně za zastoupení advokátem za 1 úkon v částce 1.600,- Kč (vyjádření k dovolání) a v paušální částce náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§7, §11 odst. 1 písm.k/ a §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. listopadu 2000
JUDr. Olga P u š k i n o v á , v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová