ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.631.98.1
sp. zn. 25 Cdo 631/98
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka, v právní věci žalobkyně D. B., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. Ř., zastoupenému advokátem, o 30.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C 345/95, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 1997 č.j. 14 Co 558/97-47, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 1997 č.j. 14 Co 558/97-47 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 13. 12. 1996 č.j. 9 C 345/95-32 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 30.000,- Kč s 19 % úrokem od 27. 12. 1994 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Při svém rozhodnutí vycházel ze zjištění, že žalovaný uzavřel 5.4.1994 s původním majitelem vozidla FIAT UNO D zprostředkovatelskou smlouvu, jejímž prostřednictvím mělo dojít k prodeji vozu. Na základě této smlouvy žalobkyně zakoupila dne 11.4.1994 od žalovaného vozidlo, na němž se po krátké době objevily takové závady, že žalobkyně byla nucena nechat provést generální opravu vozidla za cenu 32.233,60 Kč, zakoupit čerpadlo za 2.692,50 Kč a zaplatit odtažení vozidla. Z odborného posudku o technickém stavu vozidla, který si nechala vyhotovit žalobkyně, soud zjistil vážné vady vozidla včetně toho, že stav motoru neodpovídal počtu najetých kilometrů. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný jako obstaratel prodeje odpovídá podle ustanovení §741 odst. 1 obč. zák. za vady prodané věci, a jelikož žalobkyně včas uplatnila právo na slevu z kupní smlouvy ve výši 30.000,- Kč, soud jejímu nároku vyhověl. Dle jeho názoru totiž nedošlo mezi žalovaným a původním majitelem vozidla k uzavření smlouvy zprostředkovatelské, byť tak byla nazvána, nýbrž k uzavření smlouvy o obstarání prodeje věci, a kupní smlouva tak byla uzavřena se žalovaným.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 11. 1997 č.j. 14 Co 558/97-47 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Na základě zjištění obsahu smlouvy z 5.4.1994, v níž se žalovaný zavázal majiteli vozu zajistit uzavření kupní smlouvy na prodej vozidla za odměnu s tím, že majitel vozu ručí za skryté či zamlčené vady vozu, dospěl odvolací soud k závěru, že mezi žalovaným a původním majitelem vozidla byla uzavřena zprostředkovatelská smlouva ve smyslu ustanovení §774 a násl. obč. zák. Smlouvu o koupi vozidla uzavřela žalobkyně ústně a nebylo prokázáno, že by byla informována o tom, že by mezi žalovaným a původním vlastníkem vozidla došlo k uzavření jiné, obstaravatelské smlouvy, pro níž je předepsána písemná forma. Naopak i z obsahu vyúčtování zprostředkování prodeje (faktura č. 156/94), v němž se jako podmínky prodeje vozu uvádí, že po převzetí vozu nemá kupující vůči zprostředkovateli prodeje žádné nároky na opravu a že žalovaný neodpovídá za vady vzniklé použitím nebo opotřebením, si podle názoru odvolacího soudu musela být žalobkyně vědoma, že žalovaný vystupuje nikoliv jako obstaratel prodeje věci, nýbrž jako zprostředkovatel prodeje vozidla a že případné nároky z odpovědnosti za vady vozidla musí uplatnit u předchozího vlastníka. Odvolací soud proto dovodil, že žalobkyně nárok z odpovědnosti za vady měla uplatnit u původního majitele vozidla, a nikoli u žalovaného, jenž není ve sporu věcně pasivně legitimován.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. Poukazuje na to, že zatímco v případě smlouvy zprostředkovatelské má být další, tj. kupní smlouva uzavřena mezi původním zájemcem a třetí osobou, u obstaravatelské smlouvy kupní smlouvu uzavírá přímo obstaratel. V tomto smyslu pak namítá, že žalovaný sice formálně uzavřel s původním majitelem vozidla smlouvu zprostředkovatelskou, ale ve skutečnosti nevystupoval jako pouhý prostředník mezi prodávajícím a kupujícím, nýbrž jako obstaratel, převzal věc do prodeje a samostatně uzavřel jako prodávající kupní smlouvu se žalobkyní. Je proto dána jeho zákonná odpovědnost za vady prodané věci podle ustanovení §741 odst. 1 obč. zák. a žalovaný je ve věci pasivně legitimován. Navrhuje zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem podle §241 odst. 1 o. s. ř., a že je podle §238 odst. 1 o.s.ř. přípustné, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu je v dovolání vyvozována z toho, že odvolací soud na základě nesprávného právního posouzení smlouvy uzavřené mezi žalovaným a původním majitelem vozidla jako smlouvy zprostředkovatelské dovodil nedostatek pasivní legitimace žalovaného v tomto sporu.
Podle ust. §774 obč. zák. zprostředkovatelskou smlouvou se zprostředkovatel zavazuje obstarat zájemci za odměnu uzavření smlouvy a zájemce se zavazuje zprostředkovateli poskytnout odměnu tehdy, byl-li výsledek dosažen přičiněním zprostředkovatele.
Činnost zprostředkovatele směřuje tedy jen k nalezení potencionálního smluvního partnera pro zájemce, nikoliv k samotnému uzavření smlouvy. Závazek zprostředkovatele vyplývající ze smlouvy podle §774 obč. zák. je splněn vyhledáním třetí osoby a je již věcí zájemce, zda s ní sám smlouvu uzavře. Není sice vyloučena dohoda, podle níž má zprostředkovatel nejen vyhledat potencionálního kupce, ale též za zájemce zprostředkovanou smlouvu s třetí osobou uzavřít (v tom případě by ovšem šlo o smíšenou smlouvu zprostředkovatelskou a příkazní), avšak ke vzniku platného závazku mezi zájemcem a třetí osobou by byla nutná písemná plná moc, udělená zájemcem k tomu, aby zprostředkovatel jménem zájemce smlouvu s třetí osobou uzavřel. Ve vztahu k třetím osobám je totiž zprostředkovatel oprávněn za zájemce jednat, jen byl-li k tomu zmocněn písemnou plnou mocí (§777 obč. zák.). V případě, kdy na základě plné moci vystavené zájemcem v písemné formě zprostředkovatel jako jeho zástupce jedná s třetí osobou a jménem zastoupeného s ní uzavře smlouvu, jde o tzv. přímé zastoupení, kdy z právních úkonů zprostředkovatele (tj. ze zprostředkované kupní smlouvy) vznikají práva a závazky přímo zastoupenému (zájemci), zatímco mezi zprostředkovatelem a třetí osobou žádný právní vztah nevzniká.
Smlouvou o obstarání prodeje věci (§737 a násl. obč. zák.) vznikne objednateli právo, aby obstaratel převzal od něj do prodeje svěřenou věc a učinil potřebná opatření k prodeji.
Obstaratel se tak zavazuje objednateli, že obstará prodej věci svěřené mu objednatelem, tj. že uzavře s třetí osobou kupní smlouvu, a to vlastním jménem na účet objednatele. Jedná se o samostatný smluvní podtyp smlouvy příkazní, upravený v rámci hlavy osmé občanského zákoníku, jehož nezbytnými náležitostmi je určení smluvních stran, identifikace věci, jejíž prodej má být obstarán, cena, za níž má být věc prodána, výše odměny obstaratele v případě úspěšného prodeje věci, doba, do níž má být prodej realizován, den, kdy byla věc svěřena do prodeje, jakož i výše poplatku při odstoupení od smlouvy před dohodnutou dobou určenou k prodeji věci. Pod sankcí neplatnosti je pro tuto smlouvu stanovena písemná forma. Ve vztahu k třetím osobám jedná obstaratel vlastním jménem, bez plné moci, tedy nikoliv jako zástupce objednatele. Při plnění smlouvy o obstarání prodeje věci tak dochází uzavřením kupní smlouvy s kupujícím, kterou uzavírá svým jménem obstaratel a nikoli objednatel, vedle již existujícího závazkového vztahu mezi objednatelem a obstaratelem - ke vzniku dalšího právního vztahu, a to mezi obstaratelem a třetí osobou (kupujícím), přičemž jde o dva zcela samostatné smluvní režimy s odlišným obsahem a odlišnými smluvními stranami. Obstaratel jedná za objednatele na základě tzv. nepřímého zastoupení, kdy nepřímý zástupce (zde obstaratel) činí právní úkon (uzavření kupní smlouvy) svým jménem na účet zastoupeného (objednatele), a práva a závazky z tohoto právního úkonu vznikají nepřímému zástupci (obstarateli), zatímco mezi zastoupeným (objednatelem) a třetí osobou žádná práva a žádné povinnosti z kupní smlouvy nevznikají. Obstaratel prodeje odpovídá kupujícímu podle ustanovení §741 obč. zák. za vady prodané věci.
Otázku, zda v daném případě byl účastníkem kupní smlouvy žalovaný nebo vlastník vozu, tedy zda šlo mezi vlastníkem prodávané věci a žalovaným o vztah ze smlouvy zprostředkovatelské či ze smlouvy o obstarání prodeje věci, bylo třeba posoudit z hlediska základních znaků, jež oba smluvní typy od sebe odlišují, včetně hlediska ochrany třetí osoby.
Určujícím kriteriem především je vymezení toho, co má být podle smlouvy obstaráno či vykonáno. Je-li předmětem smlouvy pouze závazek vyhledat kupce a učinit opatření k tomu, aby kupní smlouva, jež má být pro objednatele zprostředkována, mohla být mezi ním jako prodávajícím a třetí osobou jako kupujícím uzavřena, odpovídá takové ujednání smlouvě zprostředkovatelské, jak je tento smluvní typ upraven v občanském zákoníku. K tomu, aby kupní smlouvu uzavřel ten, kdo má pouze zprostředkovat vlastníku věci uzavření kupní smlouvy s kupujícím, je nutná plná moc, na jejímž základě jedná zprostředkovatel jménem vlastníka, přičemž kupující ví, resp. z okolností musí vědět, že zprostředkovatel jedná za jiného a že kupní smlouvu neuzavírá se zprostředkovatelem, nýbrž s osobou, jejímž jménem je věc prodávána. Jestliže však kupující jedná o koupi s prodávajícím, kterého považuje za svého smluvního partnera, a nikoliv s vlastníkem věci, kterého zpravidla ani nezná, pak z úkonů prodávajícího vznikají přímá práva a povinnosti jemu samotnému, nikoliv vlastníku věci, který s třetí osobou není v žádném právním vztahu. Při obstarání prodeje věci je obstaratel účastníkem kupní smlouvy, tedy přímo prodávajícím.
Z hlediska principu ochrany třetích osob pak není samo o sobě rozhodné, že kupující nebyl informován o tom, že mezi vlastníkem věci a osobou, s níž jedná o koupi, byla uzavřena obstaravatelská smlouva, nýbrž podstatné je, zda třetí osoba (tedy žalobkyně) věděla, resp. z okolností musela vědět, že s ní jednající subjekt jedná za jiného, že smluvní stranou je osoba jiná a že jednání o koupi je vedeno pouze se zástupcem. Pokud toto nebylo třetí osobě známo, nemůže se jednat o zastoupení přímé.
Obsah smlouvy uzavřené dne 5. 4. 1994 mezi žalovaným a původním majitelem vozidla odpovídá v daném případě o smlouvě o obstarání prodeje věci podle ustanovení §737 a násl. obč. zák., přičemž není rozhodné, že tato smlouva byla označena jako smlouva zprostředkovatelská a ani to, že žalovaný je označován jako zprostředkovatel, ale relevantním je obsah dané smlouvy. Tato písemná smlouva obsahuje určení smluvních stran, obsahuje závazek žalovaného zajistit pro majitele vozidla uzavření kupní smlouvy na prodej přesně specifikovaného vozidla za přesně stanovenou cenu, dále potvrzení žalovaného o převzetí vozu, výši jeho odměny a dobu, po jejímž uplynutí si může majitel vzít vozidlo bezplatně zpět, a pokud by tak majitel učinil ještě před uplynutím této doby, je povinen uhradit žalovanému 3 % z dohodnuté ceny prodávaného vozidla. Na základě této smlouvy byl žalovaný jako provozovatel autobazaru oprávněn k uzavření smlouvy s kupujícím o prodeji svěřeného vozu a také se žalobkyní kupní smlouvu ústně uzavřel, aniž by jednal jménem majitele vozu jako jeho pouhý zmocněnec a vykazoval se zvláštní plnou mocí. Právě pro obstarání prodeje věci je totiž typické, že vlastní prodej a tedy převod vlastnictví k věci realizuje obstaratel a nikoliv vlastník věci.
Rovněž z vyúčtování (faktura č. 156/94, jež byla žalovaným vystavena pro žalobkyni jako doklad o koupi předmětného vozidla), na němž je jako prodejce uveden "soukromý autobazar T. J. Ř." vyplývá, že žalovaný jednal jako prodávající. Pokud by při prodeji vystupoval pouze jako zástupce, musela by být kupní smlouva uzavřena jménem vlastníka vozu a i k přijetí plnění od třetí osoby (zde kupní ceny) by musel být písemně zmocněn (srov. §777, poslední věta, event. §562 obč. zák.). Poznámka na faktuře, že „po převzetí vozu kupující v případě závady nemá vůči zprostředkovateli prodeje žádné nároky na opravu a že žalovaný neodpovídá za vady vzniklé použitím nebo opotřebením", je v podstatě konstatováním části zákonné úpravy odpovědnosti prodávajícího za vady při prodeji použitých věcí, jak je uvedena v ustanovení §619 obč. zák., které podle §741 odst. 2 obč. zák. platí obdobně pro odpovědnost obstaratele vůči kupujícímu za vady prodané věci.
Z uvedeného vyplývá, že závěr odvolacího soudu o charakteru předmětné smlouvy jako smlouvy o zprostředkování nelze považovat za správný, neboť bylo třeba vycházet z obsahu tohoto smluvního ujednání, ze kterého, stejně jako z následného jednání žalovaného se žalobkyní, vyplývá, že smlouva uzavřená mezi žalovaným a původním majitelem vozidla je přes své formální označení jako smlouvy o zprostředkování smlouvou o obstarání prodeje věci, na jejímž základě byla uzavřena ústní kupní smlouva mezi žalovaným a žalobkyní, v níž žalovaný vystupoval jako obstaratel prodeje předmětného vozidla, a je tedy podle ust. §741 obč. zák. odpovědný za jeho vady. Žalovaný je tedy v tomto případě věcně pasivně legitimován.
Protože rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je uplatněný dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. je naplněn.
Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( §243b odst. 1,2 o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§243d odst. 1 o.s.ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů původního a dalšího řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. května 2000
JUDr. Marta Š k á r o v á , v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová