ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.890.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 890/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Olgy Puškinové v právní věci žalobce J. K. proti žalované V. e., a. s., o 69.630,- Kč, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 5 C 741/95, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. května 1999 č. j. 25 Co 835/98-92, takto:
I. Dovolání žalované se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal náhrady škody ve výši 69.630,- Kč za usmrcení pěti krav, jednoho býka a za náklady za odvoz usmrcených zvířat. Podle žaloby příčinou vzniku škody bylo přerušení vodiče elektrického napětí na budově, kde byla zvířata ustájena, v důsledku špatné a zanedbané údržby vodičů žalovanou, přičemž elektrické napětí, které se tím přeneslo na kovové předměty ve stáji, usmrtilo zvířata ve vlastnictví žalobce. Vzhledem k tomu, že na vzniku škody se podílel i žalobce tím, že neprovedl v objektu uzemnění nulového vodiče a nezajistil tak bezpečné stání dobytka, požadoval náhradu pouze v rozsahu 50 % celkové škody.
Okresní soud v Semilech rozsudkem ze dne 8. 10. 1996 č. j. 5 C 741/95-38 žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 12. 11. 1994 uhynulo ve stáji žalobce šest kusů hovězího dobytka poté, co se po přerušení (přetržení) venkovního přívodního vodiče na všech kovových nulových vodičích (včetně napaječek a konstrukcí) v chlévě objevilo nebezpečné dotykové napětí. S ohledem na to, že v objektu pro ustájení dobytka nebyla řádně provedena elektrická instalace (nulový vodič nebyl uzemněn), dospěl soud k závěru, že žalovaná za škodu neodpovídá, neboť neporušila obecnou prevenční povinnost podle §415 obč. zák. a její odpovědnost za škodu nelze dovodit podle §420 obč. zák.
Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalobce usnesením ze dne 16. 5. 1997 č. j. 25 Co 162/97-56 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Dovodil objektivní odpovědnost žalované za škodu způsobenou provozní činností žalované - rozvodem elektřiny venkovní elektrickou přípojkou do žalobcova stavení - podle §420a obč. zák., neboť výroba a rozvod elektřiny je pro okolní svět zdrojem zvýšeného nebezpečí, kterému nelze vždy preventivně čelit a riziko plynoucí ze specifického zdroje zvýšeného nebezpečí musí nést dodavatel, a nikoli odběratel či třetí osoby. Protože uvedené ustanovení o odpovědnosti za škodu nevyžaduje porušení právní povinnosti ani zavinění, není nutné zjišťovat, jak žalovaná dbala svých povinností při provozu a údržbě elektrické přípojky; žalovanou však z jedné poloviny odpovědnosti zprošťuje podle §420a odst. 3 obč. zák. okolnost, že škoda částečně vznikla vlastním jednáním žalobce. Pokud by se totiž postaral o řádný a bezpečný stav odběrného elektrického zařízení, ustájená hospodářská zvířata by probíjení elektřiny z přetrženého vodiče přežila bez úhony.
Okresní soud v Semilech rozsudkem ze dne 17. 9. 1998 č. j. 5 C 741/95-80 uložil žalované zaplatit žalobci částku 69.630,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vázán právním názorem odvolacího soudu ve smyslu §226 o.s.ř. dovodil poloviční odpovědnost žalované za škodu způsobenou provozní činností podle §420a obč. zák. a výši škody určil na základě znaleckého posudku uvedenou částkou.
Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalované rozsudkem ze dne 7. 5. 1999 č. j. 25 Co 835/98-92 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé potvrdil, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. V otázce výše škody se ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně a ohledně vzniku odpovědnosti za škodu a liberačních důvodů odkázal na své předešlé usnesení.
Žalovaná v dovolání vytýká rozsudku odvolacího soudu vadu uvedenou v §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. spočívající v nesprávném právním názoru o odpovědnosti žalované podle §420a obč. zák. Podle dovolatelky je aplikace tohoto ustanovení zavádějící proto, že uvedený typ odpovědnosti vylučuje dělené zavinění mezi škůdcem a poškozeným. Poukazuje na to, že odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností je odpovědností objektivní, takže nepřichází v úvahu, aby se na této škodě podílel ještě i poškozený. V daném proto může jít pouze o obecnou odpovědnost podle §420 obč. zák. Z výsledků dokazování je pak zřejmé, že žalovaná žádné zavinění na vzniku škody neměla a že se naopak vyvinila, neboť podle znaleckého posudku opatřeného v rámci trestního řízení škodu zavinil žalobce tím, že nezajistil bezpečné stání dobytka ve chlévě. Dovolatelka navrhla zrušit rozsudek odvolacího soudu a vrátit mu věc k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání, které je přípustné podle §238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal věc podle §242 a §243a odst. 1 věty první o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelka uplatňuje jako dovolací důvod, může spočívat v tom, že dovolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle §420a odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobí jinému provozní činností. Podle odst. 2 tohoto ustanovení škoda je způsobena provozní činností, je-li způsobena:
a) činností, která má provozní povahu, nebo věcí použitou při činnosti,
b) fyzikálními, chemickými, popřípadě biologickými vlivy provozu na okolí,
c) oprávněným prováděním nebo zajištěním prací, jimiž je způsobena jinému škoda na nemovitosti nebo je mu podstatně ztíženo nebo znemožněno užívání nemovitosti.
Podle §420a odst. 3 obč. zák. odpovědnosti za škodu se ten, kdo ji způsobil, zprostí, jen prokáže-li, že škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu anebo vlastním jednáním poškozeného.
Provozní činností je podle této úpravy taková činnost související s předmětem činnosti (zpravidla podnikatelské, obchodní), kterou fyzická nebo právnická osoba provozně vyvíjí. Předmět této činnosti je vymezen ve zřizovací listině, v oprávnění k podnikatelské činnosti nebo v živnostenském oprávnění. Závěr odvolacího soudu, že škodu vzniklou v důsledku závady na rozvodu elektřiny venkovní elektrickou přípojkou je třeba posuzovat právě jako škodu způsobenou provozní činností ve smyslu §420a obč. zák., je správný, dovolatelka ostatně samotný provozní charakter své činnosti v dovolání nezpochybňuje.
Za škodu způsobenou provozní činností odpovídá poškozenému provozovatel takové činnosti, a to bez ohledu na zavinění (úmysl, nedbalost), je-li škoda v příčinné souvislosti s provozní činností; jde tedy o objektivní odpovědnost, která umožňuje širší a důslednější zabezpečení náhrady takové škody. Poškozený při uplatňování svého nároku nemusí dokazovat porušení konkrétní právní povinnosti na straně provozovatele, ale jen to, že škoda byla vyvolána zvláštní povahou provozní činnosti; žalovaný se zároveň odpovědnosti nemůže zprostit tím, že by dokázal, že škodu nezavinil. Přesto objektivní odpovědnost provozovatele není odpovědností absolutní, neboť ustanovení §420a odst. 3 obč. zák. formuluje dva liberační důvody, jejichž prokázáním se může provozovatel částečně nebo úplně odpovědnosti zprostit (liberovat). Vedle škody způsobené neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu (tento důvod žalovaná netvrdila ani neprokazovala) je takovým liberačním důvodem škoda způsobená vlastním jednáním poškozeného. Jde rovněž o objektivně posuzované jednání bez ohledu na zavinění (na rozdíl od ustanovení §441 obč. zák., které pro spoluzavinění poškozeného vyžaduje jednání zaviněné a které také lze aplikovat i ve vztahu k objektivní odpovědnosti za škodu - srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ČSR publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 28, ročník 1973), kde je důležité pouze to, zda a nakolik toto jednání vedlo ke vzniku škody. Provozovateli nelze ukládat povinnost z odpovědnosti za škodu vůbec či zčásti, jestliže si ji poškozený způsobil zcela nebo zčásti sám svým jednáním. Pokud je jednání poškozeného jedinou příčinou vzniklé škody, provozovatel činnosti se úplně zprostí odpovědnosti a škodu v plném rozsahu ponese sám poškozený. Pokud je ale jeho jednání jen jednou z příčin škody a další příčina spočívá v provozní činnosti provozovatele, nese poškozený škodu jen poměrně a částečně za ni odpovídá i provozovatel. Není tedy správný názor dovolatelky, že objektivní odpovědnost podle §420a obč. zák. je vyloučena v případě, že na vzniku škody se podílelo i jednání poškozeného.
Vzhledem k objektivnímu charakteru odpovědnosti žalované (bez ohledu na zavinění) nebylo třeba zkoumat její zavinění a neopodstatněná tak je i dovolací námitka, že žalovaná žádné zavinění na vzniku škody nenese. Jestliže v daném případě vznik škody přivodil zčásti žalobce svým vlastním jednáním, resp. opomenutím, provozovatel se odpovědnosti zprostí v rozsahu, v jakém se na vzniku škody podílelo jednání poškozeného. Ze skutkových zjištění (jejich správnost dovolatelka nezpochybňuje) vyplynulo, že žalobce řádně neuzemnil nulový vodič v objektu; nicméně toto jeho opomenutí samo o sobě ke škodlivému následku vést nemohlo a pro život ustájených zvířat se stalo nebezpečným teprve tím, že byl porušen vodič venkovní elektrické přípojky, tedy kdy zároveň došlo k nepříznivému působení činnosti provozované žalovanou.
Ze shora uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu (§241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.) správný. Protože z obsahu spisu nevyplývá a dovolatelka to ani netvrdí, že by řízení trpělo vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., k nimž by bylo nutno přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), dovolací soud dovolání zamítl (§243b odst. 1 o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť s ohledem na výsledek dovolacího řízení žalovaná na náhradu svých nákladů právo nemá a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. května 2000
JUDr. Marta Š k á r o v á , v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová