ECLI:CZ:NS:2000:26.CDO.1300.99.1
sp. zn. 26 Cdo 1300/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Hany Müllerové v právní věci žalobce SBD B., zastoupeného advokátem, proti žalované Z. V., zastoupené advokátkou, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 9 C 336/98, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 3. března 1999, č.j. 30 Co 140/99-90, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 3. března 1999, č.j. 30 Co 140/99-90, se zrušuje a věc se vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 9. 12. 1998, č.j. 9 C 336/98-78, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vůči žalované a dalšímu žalovanému J. V. přivolení k výpovědi z nájmu bytu č. 11 o velikosti 2+1 s příslušenstvím, v domě č.p. 3239 v ulici N. 32 v J. (dále \"předmětný byt\") a rozhodl o nákladech řízení. Zamítavý výrok ve vztahu k žalovanému J. V. odůvodnil nedostatkem pasivní věcné legitimace, poté, co učinil zjištění, že rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou sp.zn. 9 C 388/97 bylo zrušeno právo společného nájmu žalovaných k předmětnému bytu a další nájemkyní bytu byla určena žalovaná Z. V. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že uplatněný výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. d/ obč.zák. je dán, neboť žalovaná neplatila řádně nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu po dobu delší tří měsíců. Na základě zjištění, že v předmětném bytě se po dobu nejméně dvaceti let vyskytují závady (opakované zatékání, opadávání omítky), že žalobce tyto závady dosud definitivně neodstranil, přesto, že je mu jejich existence známa a že byl k jejich odstranění žalovanou písemně vyzýván, soud prvního stupně dovodil, že přivolení k výpovědi by v dané věci bylo v rozporu s dobrými mravy. Na základě toho žalobu zamítl i vůči žalované Z. V.
K odvolání žalobce směřujícímu toliko do výroku, jímž byla zamítnuta žaloba vůči žalované Z. V., Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 3.3.1999, č.j. 30 Co 140/99-90, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že přivolil k výpovědi z nájmu žalované k předmětnému bytu, určil, že výpovědní lhůta je tříměsíční a počíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, a uložil žalované povinnost předmětný byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění přístřeší; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, dospěl na rozdíl od něj k závěru, že postup žalobce, který se domáhá přivolení k výpovědi, není v dané věci v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. §3 odst. 1 obč.zák. I když žalobce neplnil svoji povinnost vyplývající z §687 odst. 1 obč.zák., měla se žalovaná domáhat svých práv způsobem upraveným v ustanoveních §691, §687 odst. 1 obč.zák., resp. nároku na slevu z nájemného podle §698 odst. 1 obč.zák. Pokud zvolila postup jiný (určila si sama slevu z nájemného), nemůže tomuto postupu soud poskytnout ochranu tím, že by podle §3 odst. 1 obč.zák. odepřel pronajímateli (žalobci) výkon práva dát žalované výpověď z nájmu. Povinnost žalované k vyklizení vázal s poukazem na ust. §712 odst. 2 obč.zák. na zajištění přístřeší.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, v němž uplatněný dovolací důvod označila poukazem na ustanovení \"§241 odst. 2 písm. d/ o.s.ř.\" (správně má být uvedeno §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.). Nesouhlasí se závěry odvolacího soudu a namítá, že jeho rozhodnutí \"je v rozporu s dobrými mravy\". Poukazuje na postup pronajímatele (žalobce), který dosud závady neodstranil a přesto podal žalobu na přivolení k výpovědi, na to, že podala žalobu, kterou se domáhá vůči žalobci splnění jeho povinnosti odstranit závady v předmětném bytě, jakož i na své nepříznivé zdravotní, sociální a rodinné poměry. Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Současně navrhla, aby byla odložena vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) usnesením ze dne 17.6.1999, č.j. 26 Cdo 1300/99-104, odložil podle §243 o.s.ř. vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 3.3.1999, č.j. 30 Co 140/99-90.
Dovolání je v dané věci přípustné, neboť bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 a 2 o.s.ř.).
Ve smyslu ustanovení §242 odst. 1 a odst. 3 věty prvé o.s.ř. je dovolací soud vázán rozsahem dovolání a uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. K vadám uvedeným v §237 odst. 1 o.s.ř., resp. k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.), dovolací soud přihlíží, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Vady podle §237 odst. 1 o.s.ř. nebyly dovoláním tvrzeny a ani se z obsahu spisu nepodávají; jinak je tomu ohledně zmíněných vad jiných.
Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nesprávnost aplikace ustanovení §3 odst. 1 obč.zák. v souzené věci; zpochybňuje tedy právní závěr odvolací soudu, že v dané věci nejsou naplněny podmínky pro aplikaci citovaného ustanovení.
O nesprávné právní posouzení ve smyslu uvedeného ustanovení jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §3 odst. 1 obč.zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Dobrými mravy se rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.6.1997, sp.zn. 3 Cdon 69/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 1997, pod pořadovým číslem 62).
Podle ustanovení §711 odst. 1 písm. d/ obč.zák. může pronajímatel vypovědět nájem bytu, jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné nebo úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce.
Podle ustálené judikatury dovolacího soudu (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12.11.1998, sp.zn. 2 Cdon 1706/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1999, pod pořadovým číslem 43), i v případě, kdy je dán výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. d/ obč.zák., nemusí soud návrhu na přivolení k výpovědi vyhovět, a to s ohledem na ustanovení §3 odst. 1 obč.zák. Úvaha soudu však musí být podložena konkrétními skutkovými zjištěními, a to s přihlédnutím k okolnostem na straně nájemce, ale i pronajímatele (srov. rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek ročník 1996, pod pořadovým číslem 36). Při úvaze o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení §3 odst. 1 obč.zák., je tedy třeba brát v úvahu nejen důvody na straně toho, kdo je z bytu vypovídán, nýbrž i okolnosti na straně toho, kdo se přivolení k výpovědi domáhá. Není-li právní posouzení důvodnosti aplikace §3 odst. 1 obč.zák. podloženo úvahou zabývající se všemi výše uvedenými okolnostmi, jde o posouzení neúplné a tedy nesprávné.
V souzené věci se odvolací soud (stejně tak jsou soud prvního stupně) možností použití §3 odst. 1 obč.zák. zabýval. Při úvaze o aplikaci citovaného ustanovení přihlédl ke skutečnosti, že žalobce neplnil své povinnosti ve vztahu k údržbě bytu, a že žalovaná neplatila z tohoto důvodu nájemné v plné výši a dovodil, že postup žalované není v souladu se zákonem a proto mu nelze poskytnout ochranu. I když lze odvolacímu soudu přisvědčit, že jednání žalované neodpovídalo v tomto směru právní úpravě, neboť je porušením jedné ze základních povinností nájemce bytu, nelze pominout, že odvolací soud nepřihlédl ke skutečnosti, která vyplývala ze spisu (č.l. 72), a která byla v řízení tvrzena (č.l. 73, 77 spisu), ačkoliv jde o skutečnost, jež je z hlediska ustanovení §3 odst. 1 obč. zák. významná, totiž že žalovaná podala žalobu na uložení povinnosti žalobci odstranit závady v bytě. Nezabýval se ani dalšími okolnostmi na straně účastníků, jež by mohly ovlivnit odpověď na otázku, zda lze po žalobci - pronajímateli - spravedlivě požadovat, aby mu byla ochrana jeho práva (práva domáhat se přivolení k výpovědi) dočasně odepřena.
Řízení sporné (jakým je i řízení v dané věci) je ovládáno zásadou projednací, a proto jsou účastníci povinni tvrdit skutečnosti, z nichž vyvozují pro sebe příznivé právní důsledky a nabídnout k těmto tvrzením soudu důkazy (§120 odst. 1 o.s.ř.). To se týká i skutečností, významných pro posouzení věci z hlediska ustanovení §3 odst. 1 obč.zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.5.1998, sp.zn. 26 Cdo 829/98, uveřejněný v časopise Soudní judikatura sešit 21, ročník 1998, pod pořadovým číslem 152). Povinnost tvrzení a povinnost důkazní jsou však procesními povinnostmi, o kterých je soud povinen, je-li to třeba, účastníka řízení poučit (§5 o.s.ř.) - srov. rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1999, pod pořadovým číslem 35. V dané věci odvolací soud takto nepostupoval. Řízení předcházející vynesení napadeného rozsudku je proto postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.), k níž dovolací soud přihlíží, i když nebyla dovoláním uplatněna (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Následkem uvedené vady řízení je nesprávnost (neúplnost) právního posouzení věci odvolacím soudem. Odvolací soud se nevypořádal se všemi okolnostmi, jež jsou ve smyslu výše uvedeného výkladu rozhodné pro právní posouzení věci podle ustanovení §3 odst. 1 obč.zák. Vytýká-li tedy dovolatelka odvolacímu soudu nesprávnost právního posouzení věci (§241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.), lze její výhradě přisvědčit právě v tom, že právní posouzení je nesprávné, protože je neúplné.
Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1 věta za středníkem, §243b odst. 2 o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí ve věci (§243d odst. 1 věta třetí o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne ll. října 2000
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc.
předsedkyně senátu