ECLI:CZ:NS:2000:26.CDO.1562.99.1
sp. zn. 26 Cdo 1562/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně J. J. proti žalovanému V. J., o zrušení práva společného nájmu družstevního bytu a družstevní garáže, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp.zn. 6 C 150/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. března 1999, č.j. 5 Co 377/99-42, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 575.-Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám advokátky.
Odůvodnění:.
Okresní soud ve Strakonicích rozsudkem ze dne 30.11.1998, č.j. 6 C 150/98-20, zrušil právo společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu č. 20 o velikosti 3+1 s příslušenstvím, v 6. podlaží domu č.p. 82, ulice N. ve S. (dále \"předmětný byt\"), jakož i ke družstevní garáži č. 3 v tomto domě se nacházející (dále \"předmětná garáž\") a určil, že výlučným nájemcem bytu a garáže bude žalovaný; žalobkyni uložil povinnost předmětný byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění náhradního bytu a garáž do patnácti dnů od právní moci rozsudku. Dále rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 17.3.1999, č.j. 5 Co 377/99-42, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že výlučnou nájemkyní předmětné garáže určil žalobkyni a žalovanému uložil povinnost garáž vyklidit do patnácti dnů od právní moci rozsudku. Dále rozhodl, že ve výroku o zrušení práva společného nájmu předmětného bytu zůstává rozsudek soudu prvního stupně \"nedotčen\". Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, v němž prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241 odst. 3 písm. b/ a c/ o.s.ř. zpochybnil správnost rozhodnutí odvolacího soudu o určení žalobkyně výlučnou nájemkyní předmětné garáže. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalobkyně se ve svém dovolacím vyjádření ztotožnila se závěry odvolacího soudu a namítla, že dovolání není důvodné.
Podáním ze dne 18.9.2000, doručeným Nejvyššímu soudu České republiky dne 20.9.2000, vzal žalovaný své dovolání v plném rozsahu zpět a navrhl, aby dovolací řízení bylo zastaveno.
Protože dovolání bylo vzato zpět, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) podle §243b odst. 4 věty druhé o.s.ř. dovolací řízení zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty prvé o.s.ř. a žalovanému, nesoucímu procesní zavinění na tom, že řízení bylo zastaveno, byla uložena povinnost nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 500.-Kč, a z paušální částky náhrad ve výši 75.-Kč (§7, §9 odst. 1, §11 odst. 1 písm. k/ a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 10. října 2000
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc., v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová