ECLI:CZ:NS:2000:26.CDO.1571.2000.1
sp. zn. 26 Cdo 1571/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyň A/ H. K., B/ T. S., a C/ E. B., proti žalované J. K., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu a o zaplacení částky 32.360,60,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 23 C 226/96, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. ledna 2000, č.j. 15 Co 22/2000-130, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. ledna 2000, č.j. 15 Co 22/2000-130, se zrušuje a věc se vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 3.2.1999, č.j. 15 Co 67/99-110, odmítl jako opožděné odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 11.5.1998, č.j. 23 C 226/96-84, jímž bylo přivoleno k výpovědi z nájmu žalované k bytu č. 5, o velikosti 5+1 s příslušenstvím, I. kategorie, ve čtvrtém podlaží domu č.p. 208, v R. ul. v P. (dále jen \"předmětný byt\"), žalované byla uložena povinnost byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění přístřeší, jakož i povinnost zaplatit žalobkyním společně a nerozdílně částku 32.360,60,- Kč s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku. Odvolací soud vycházel z toho, že žalovaná nebyla při doručování zásilky, obsahující rozsudek soudu prvního stupně, zastižena, ačkoliv se v této době v místě doručení zdržovala, a že byla dne 20.8.1998 vyzvána k převzetí písemnosti na poště, kde byla písemnost uložena téhož dne. Dospěl k závěru, že podmínky náhradního doručení podle §47 odst. 2 o.s.ř. byly v dané věci splněny, a že rozsudek okresního soudu byl žalované doručen dne 24.8.1998 (pondělí). Jestliže žalovaná podala odvolání až v lednu 1999, učinila tak opožděně, po uplynutí zákonné lhůty.
Usnesením ze dne 20.10.1999, č.j. 26 Cdo 844/99-123, Nejvyšší soud České republiky k dovolání žalované usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolací soud v odůvodnění svého usnesení konstatoval, že řízení před odvolacím soudem je postiženo tzv. jinou vadou řízení ve smyslu ustanovení §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., neboť odvolací soud založil svůj závěr o tom, že rozsudek soudu prvního stupně byl žalované řádně doručen ve smyslu §47 odst. 2 o.s.ř. na zjištění, učiněném z doručenky, která neměla všechny předepsané náležitosti (a tudíž neměla povahu veřejné listiny, osvědčující pravdivost toho, co je v ní uvedeno) a neprovedl šetření, zda bylo žalované doručeno v souladu se zákonem.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 27.1.2000, č.j.15 Co 22/2000-130, opětovně podle §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. odmítl odvolání žalované jako opožděné. Jak uvedl v odůvodnění svého rozsudku, provedl prostřednictvím soudu I. stupně šetření zprávou pošty, která doručení zásilky žalované prováděla. Z této zprávy vzal za prokázáno, že při prvém doručování dne 19.8.1998 nebyl adresát (rozuměno žalovaná) zastižen, že mu byla zanechána výzva na druhý den, kdy opět nebyl zastižen, a že tento den, tj. 20.8.1998 mu bylo zanecháno vyrozumění o uložení zásilky. V úložní době si však adresát zásilku nevyzvedl. Na základě toho odvolací soud shledal, že při doručování žalované bylo postupováno dle §\"47 odst. 1 o.s.ř.\", a že za den doručení je třeba považovat \"pondělí 24.8.1998\"; odvolání podané žalovanou v lednu 1999 bylo tudíž podáno opožděně.
Proti tomuto usnesení podala žalovaná dovolání, ve kterém zpochybnila závěr odvolacího soudu o opožděnosti odvolání a namítla, že zpráva pošty, z níž soud učinil svá zjištění o řádném doručení, je nekonkrétní, a neuvádí se v ní, z jakých dokladů pošta vycházela, ani jméno poštovního doručovatele, který doručování prováděl. Setrvala na svém tvrzení, že výzvu pošty k vyzvednutí zásilky neobdržela. Navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 a 2 o.s.ř.), a je podle §238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř. přípustné.
Dovolání je důvodné.
Již ve zrušovacím usnesení ze dne 20.10.1999, č.j. 26 Cdo 844/99-123, dovolací soud v dané věci (s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.6.1998, sp.zn. 2 Cdon 1532/97, uveřejněné v Soudní judikatuře č. 18, ročník 1998, pod pořadovým číslem 127) konstatoval, že nemá-li doručenka náležitosti, které vyžaduje vyhláška č. 78/1989 Sb., ve znění vyhlášky č. 58/1991 Sb. (její příloha v bodech 18,19 a 20), a nemá-li tudíž znaky veřejné listiny, musí soud vyšetřit, zda bylo doručeno v souladu se zákonem. Soud je při tomto šetření povinen prověřit správnost tvrzení odvolatele i bez toho, že sám nabídne prostředky, jimiž je lze prokázat. Požadavky na toto šetření vyplývají z toho, že jeho případná neúplnost nebo nesprávnost, a jemu odpovídající nesprávnost závěru o opožděnosti odvolání, se dotýkají základního procesního práva účastníka na opravný prostředek proti prvoinstančnímu rozhodnutí resp. na jeho věcné projednání (článek 90 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené usnesením předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., ustanovení §201 o.s.ř.).
V projednávané věci odvolací soud ve svém předchozím rozhodnutí vycházel při svém závěru o opožděnosti odvolání z obsahu doručenky, ačkoliv tato nemohla být (sama o sobě) podkladem pro závěr, že byl dodržen předepsaný postup při doručování obsahující napadený rozsudek okresního soudu, a nevyšetřil, zda bylo doručeno v souladu se zákonem. V novém rozhodnutí odvolací soud již sice vycházel z obsahu šetření provedeného prostřednictvím soudu prvního stupně (ze zprávy pošty P. 1 ze dne 6.1.2000), avšak ani výsledky tohoto šetření nemohou být dostatečným podkladem pro závěr, že při doručování rozsudku soudu prvního stupně žalované byl dodržen stanovený postup (dva pokusy o doručení, výzva na určitý den, vyrozumění o uložení na poště). V dané věci bylo třeba dále šetření doplnit zjištěním okolností, využitelných pro hodnocení této zprávy z hlediska její obsahové správnosti (např. výslechem doručovatele, který doručování prováděl, výslechem toho, kdo zprávu vyhotovil, zjištěním, o jaké prameny se opíral, apod.), aby tak byly získány podklady pro úsudek, že odvolání žalované bylo podáno ve smyslu §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. opožděně. Toto doplnění bylo třeba provést při nařízeném roku, o jehož konání měli být účastníci vyrozuměni.
Jelikož i nové rozhodnutí, jímž odvolací soud znovu odmítl odvolání podle §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., co do šetření podmínek náhradního doručení rozsudku soudu prvního stupně spočívá na závěrech, zatížených jinou vadou řízení ve smyslu §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., nemůže logicky být - stejně jako rozhodnutí předchozí - posouzeno jako správné. Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 1 části věty za středníkem, odst. 2 věty prvé o.s.ř. zrušil, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený dovolacím soudem je pro další řízení závazný (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta třetí o.s.ř.). Pokud jde o dovolatelkou zaplacený soudní poplatek z dovolání (č.l. 115, 137 a 141), lze poukázat na Stanovisko občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4.7.1996, Cpjn 68/95 a Opjn 1/95, uveřejněné pod č. 49, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1996, podle kterého se z dovolání proti soudnímu rozhodnutí jen procesní povahy soudní poplatek neplatí (srov. písm. d/ citovaného stanoviska).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. října 2000
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková