ECLI:CZ:NS:2000:26.CDO.2361.2000.1
sp. zn. 26 Cdo 2361/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně J. K., proti žalovaným 1/ M. R., a 2/ I. R., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 18 C 103/97, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 11. dubna 2000, č. j. 35 Co 12/2000-54, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. dubna 2000, č. j. 35 Co 12/2000-54, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Liberci (soudu prvního stupně) ze dne 18. října 1999, č. j. 18 C 103/97-39, jímž soud prvního stupně výrokem označeným I. přivolil „k výpovědi z nájmu bytu o velikosti 3+1 s příslušenstvím, I. kategorie, v domě čp. 507 v L. (dále jen „předmětný byt\", resp. „byt\"), kterou dala žalobkyně žalovaným\", výrokem označeným II. určil, že nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, výrokem označeným III. uložil žalovaným „byt vyklidit a vyklizený předat žalobkyni do 15-ti dnů po zajištění přístřeší\" a výrokem označeným IV. rozhodl o nákladech řízení účastníků.
Odvolací soud - z důvodů podrobně rozvedených v napadeném rozsudku - mimo jiné dovodil, že výpověď z nájmu bytu, danou žalovaným ve smyslu §711 odst. 1 písm. d/ zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, nelze pokládat za neplatnou. Poté uzavřel, že v daném případě došlo k naplnění citovaného výpovědního důvodu, a dodal, že „i kdyby došlo ... započtením dodatečně k zániku dluhu žalovaných na nájemném, ... trvá skutečnost, že žalovaní nezaplatili nájemné za více než 3 měsíce v roce 1995 - 1996, tj. v době, kdy neměli vůči žalobkyni dosud splatnou pohledávku\".
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení „§238 odst. 1\" o.s.ř. Uplatnili v něm dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. Navrhli, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání bylo sice podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu (§236 odst. 1 o.s.ř.), včas a subjekty k tomu oprávněnými, tj. účastníky řízení (žalovanými) řádně zastoupenými advokátkou (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 2 o.s.ř.), avšak není v dané věci přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Nejde - li o případ vad řízení taxativně uvedených v §237 odst. 1 o.s.ř. - a ty v daném případě nebyly žalovanými v dovolání namítány a z obsahu spisu nevyplývají - řídí se přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ustanoveními §238 odst. 1 písm. a/ a b/ a §239 odst. 1 a 2 o.s.ř.
O žádný z těchto případů přípustnosti dovolání v daném případě nejde. Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu není rozsudkem měnícím rozsudek soudu prvního stupně, nýbrž jde o rozsudek potvrzující, nemůže být dovolání přípustné ve smyslu §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. Podle §238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. nemůže být dovolání přípustné proto, že napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně. Nenavrhli - li žalovaní vyslovení přípustnosti dovolání, nelze - logicky vzato - uvažovat o nevyhovění návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání a tím o přípustnosti dovolání podle §239 odst. 2 o.s.ř.; odvolací soud sám přípustnost dovolání proti svému potvrzujícímu rozsudku ve smyslu §239 odst. 1 o.s.ř. nevyslovil.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. dovolání odmítl pro nepřípustnost, aniž se jím mohl zabývat z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.
Žalovaní z procesního hlediska zavinili, že jejich dovolání bylo odmítnuto, avšak žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 2 věta první /per analogiam/ o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. října 2000
JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová