ECLI:CZ:NS:2000:26.CDO.2467.2000.1
sp. zn. 26 Cdo 2467/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců JUDr. Michala Mikláše a JUDr. Hany Müllerové ve věci žalobce města S., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Z. Z., zastoupenému advokátkou, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 7 C 1103/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. ledna 2000, č. j. 17 Co 272/99-53, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. ledna 2000, č. j. 17 Co 272/99-53, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 12. ledna 2000, č. j. 17 Co 272/99-53 - poté, co rozhodl, že soudce Okresního soudu ve Svitavách (soudu prvního stupně) Mgr. Z. F. není vyloučen z projednávání a rozhodování dané věci - potvrdil rozsudek ze dne 17. února 1999, č. j. 7 C 1103/98-23, jímž soud prvního stupně výrokem označeným jako I. přivolil k výpovědi z nájmu „bytu o dvou pokojích a kuchyni s příslušenstvím, bytu č. 1 v 1. podlaží domu čp. 1604 ve S., k. ú. S., o. č. N. 8\" (dále jen „sporný byt\", resp. „byt\"), výrokem označeným jako II. určil, že „nájemní poměr žalovaného k bytu skončí uplynutím 3 měsíční lhůty počítané od 1. dne v měsíci následujícího po právní moci rozsudku\", a výroky označenými jako III. a IV. rozhodl o vyklizení bytu žalovaným s vázaností na zajištění přístřeší a o nákladech řízení účastníků. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Odvolací soud především neshledal žádnou konkrétní okolnost, která by ve smyslu §14 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.\"), byla způsobilá zpochybnit „nestrannost\" soudce, který v dané věci rozhodoval jako soudce soudu prvního stupně. Jde - li o věc samu, shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že vzhledem ke zjištěným skutečnostem lze dovodit naplnění výpovědního důvodu podle §711 odst. 1 písm. d/ zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel především o ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ a g/ o.s.ř. (dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř.). Tvrdí totiž, že mu byla nesprávným postupem soudu v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem (§237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.), a že u soudu prvního stupně rozhodl ve věci vyloučený soudce - v daném případě soudce Mgr. Z. F. (§237 odst. 1 písm. g/ o.s.ř.), jak namítl již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Navíc uvedl, že přípustnost dovolání vyplývá rovněž z ustanovení §241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř. („... nebyly provedeny všechny důkazy navrhované žalovaným ...\") a §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. („... na základě nedostatečného dokazování soud dospěl k nesprávnému právnímu posouzení věci ...\"). Dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř. (ve spojení s §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.) konkretizoval tak, že vytkl soudům obou stupňů nesprávnost jejich postupu v průběhu řízení spočívající v tom, že rozhodly v jeho nepřítomnosti, byť svou nepřítomnost při jednáních předem omlouval nepříznivým zdravotním stavem a vždy žádal o jejich odročení do doby, kdy dojde ke stabilizaci jeho zdravotního stavu. Navíc v době od měsíce října 1999 do měsíce prosince 1999 byl hospitalizován na interním oddělení nemocnice ve S. Je však rovněž přesvědčen, „že neumožnění účasti při soudním jednání je vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci z hlediska procesního, a domnívá se, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam\". Žalovaný nadále zastává stanovisko, že celková částka z titulu dluhu na nájemném je nižší než částka uváděná v průběhu řízení žalobcem. Současně má za to, že pokud by byla částka za „uniklou teplou vodu\" započtena na úhradu nájemného, neměl by na nájemném žádný dluh. Odkazem na zdravotní stav odůvodnil svůj nesouhlas s přisouzenou „bytovou náhradou\" v podobě přístřeší. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V dovolacím vyjádření žalobce navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto. Je přesvědčen, že v dané věci - z důvodů popsaných ve vyjádření - nedošlo k vadě ve smyslu §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.
Nejvyšší soud - po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a k tomu oprávněným subjektem (žalovaným), řádně zastoupeným advokátkou (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 2 o.s.ř.) - přezkoumal bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. Dovodil, že sice k vytýkané vadě ve smyslu §237 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. nedošlo, avšak řízení je postiženo vadou uvedenou v §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. (tzv. zmatečností), neboť žalovanému byla v průběhu řízení nesprávným postupem odvolacího soudu (nikoli rovněž soudu prvního stupně) odňata možnost před tímto soudem jednat. Je tak dán dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř., k němuž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti, i kdyby nebyl v dovolání uplatněn.
Podle §237 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné, jestliže rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát.
Předpokladem skutečného uplatnění ústavní zásady rovnosti účastníků řízení (článek 96 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, §18 odst. 1 o.s.ř.) je, aby řízení vedl a v něm rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům, jejich zástupcům a k věci a který není tedy přímo či nepřímo zainteresován na výsledku řízení. Soudce není a nemůže být osobou, která by neměla osobních vztahů a materiálních zájmů a proto zákonná úprava v ustanovení §14 odst. 1 o.s.ř. taxativním způsobem vymezila důvody, za jejichž naplnění je soudce z výkonu soudcovské funkce v konkrétní věci vyloučen. Podle citovaného ustanovení jde o dva důvody vyloučení soudce; soudcův poměr k věci a soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Vyloučeni jsou tak ti soudci, u nichž lze pochybovat o jejich nepodjatosti buď se zřetelem na poměr k věci či se zřetelem na jejich poměr k účastníkům či k jejich zástupcům. Jiné důvody, včetně způsobu vedení řízení soudcem, nejsou způsobilé založit podjatost soudce; nápravy se lze domoci prostřednictvím jiných, v občanském soudním řádu upravených procesních institutů. Jestliže u soudců se zřetelem na jejich poměr k věci či k účastníkům nebo k jejich zástupcům lze alespoň pochybovat o jejich nepodjatosti a tito soudci přesto ve věci rozhodli, je dán důvod přípustnosti dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §237 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. - takové rozhodnutí trpí tzv. zmatečností. Přitom tvrdí - li účastník řízení v dovolání, že ve věci rozhodl (u soudu prvního stupně) vyloučený soudce, dovolací soud posuzuje tuto otázku bez ohledu na to, zda již byla řešena postupem podle §16 o.s.ř.
Soudce soudu prvního stupně Mgr. Z. F. ve vyjádření k námitce podjatosti ze dne 21. září 1999 uvedl, že účastníky zná toliko z projednávané věci, k zástupci žalobce, jehož zná z jiných věcí, v nichž zastupuje účastníky řízení, nemá žádný vztah. Stejně tak nemá žádný vztah k projednávané věci a není nijak zainteresován na jejím výsledku.
Nelze - li poukazem na způsob vedení řízení zpochybnit „nestrannost\" soudu prvního stupně a není - li důvodu pochybovat o pravdivosti vyjádření soudce, který u soudu prvního stupně rozhodoval, že nemá žádný vztah k věci a k účastníkům (ostatně žalovaný v dovolání s uvedeným vyjádřením ani nijak nepolemizuje), nelze dovodit, že by u soudu prvního stupně rozhodl vyloučený soudce. Za této situace přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. nevyplývá.
Podle §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem (§237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.) se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád přiznává (kupříkladu právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.), přičemž není rozhodné, zda byla účastníku řízení odňata možnost jednat před soudem prvního stupně nebo před soudem odvolacím. O vadu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv při rozhodování; k uvedené vadě pak přihlíží dovolací soud jen tehdy, byla - li v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem dovolateli. Příkladem odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu citovaného ustanovení je mimo jiných i případ, kdy soud věc projednal v rozporu s ustanovením §101 odst. 2 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka. Naproti tomu nelze považovat za odnětí možnosti jednat před soudem takový postup soudu, který odpovídá občanskému soudnímu řádu.
Účastník má právo, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti (článek 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené usnesením předsednictva ČNR ze dne 16. prosince 1992 a uveřejněné pod č. 2/1993 Sb.). Není vyloučeno, aby soud věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníka, je však vždy povinen poskytnout mu možnost, aby jejímu projednání přítomen byl. Nejde - li o případy uvedené v §214 odst. 2 písm. a/ až h/ o.s.ř. (o žádný z těchto případů v projednávané věci nejde), nařídí k projednání odvolání předseda senátu odvolacího soudu jednání (§214 odst. 1 o.s.ř.). Ustanovení §115 o.s.ř., které je ve spojení s §211 o.s.ř. použitelné rovněž v odvolacím řízení, ukládá soudu, aby k nařízenému jednání předvolal účastníky a všechny, jejichž přítomnosti je třeba, přičemž předvolání musí být účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času k přípravě. Na účastníku pak je, zda svého práva využije či nikoli. Podle §101 odst. 2 o.s.ř., použitelného rovněž v odvolacím řízení (srov. §211 o.s.ř.), pokračuje soud v řízení, i když jsou účastníci nečinní; nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání, aniž požádal z důležitého důvodu o odročení, může soud projednat věc v jeho nepřítomnosti. Soud tak může ve smyslu citovaného ustanovení úkon provést mimo jiné za předpokladu, že se nedostavil řádně předvolaný účastník - z pohledu ustanovení §101 odst. 2 o.s.ř. je tedy právně relevantní jen nedostavení se řádně předvolaného účastníka. Jelikož předvolání k jednání není písemností, u níž zákon stanovil, že musí být ve smyslu §47 o.s.ř. doručována do vlastních rukou adresáta, a v daném případě ani předseda odvolacího senátu takové doručení nenařídil, bylo doručováno postupem podle §46 o.s.ř. - prosté doručování fyzickým osobám.
Podle §46 odst. 1 o.s.ř. adresátu lze doručit písemnost v bytě, v sídle (místě podnikání), na pracovišti nebo kdekoli bude zastižen. Nebyl - li adresát zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě anebo zaměstnané na témže pracovišti, je - li ochotna obstarat odevzdání písemnosti (§46 odst. 2 věta první o.s.ř.).
Z citovaných ustanovení vyplývá, že k náhradnímu doručení ve smyslu §46 odst. 2 věty první o.s.ř. lze přistoupit jen v případě, že se adresát v místě doručení zdržuje. Nejde jen o stav dlouhodobý, nýbrž i o stav zcela přechodný, tj. například krátkodobý (i několikadenní) pobyt mimo místo doručování. Zákonná konstrukce je totiž založena na předpokladu, že adresát se v době doručování skutečně v místě doručování zdržuje a může tedy zásilku bezprostředně po náhradním doručení převzít od osoby uvedené v §46 odst. 2 větě první o.s.ř.
V daném případě z obsahu spisu vyplývá, že žalovanému bylo písemné předvolání (§51 o.s.ř.) k odvolacímu jednání nařízenému na den 12. ledna 2000 doručováno poštou (§45 o.s.ř.) do místa jeho bydliště a ve skutečnosti je dne 22. listopadu 1999 převzala sousedka, jejíž podpis je nečitelný. V té době se žalovaný v místě svého bydliště nezdržoval, neboť byl hospitalizován na interním oddělení Nemocnice ve S. (srov. lékařskou zprávu ze dne 10. listopadu 1999 na č. l. 49 spisu), odkud byl propuštěn až v měsíci prosinci 1999, jak vyplývá z jeho dovolání na č. l. 57 spisu. Žalovaný se k uvedenému jednání nedostavil a ani nepožádal (z důležitého důvodu) o jeho odročení. Odvolací soud dne 12. ledna 2000 projednal věc (jednal o odvolání žalovaného) v jeho nepřítomnosti a téhož dne ve věci rozhodl napadeným rozsudkem.
Je - li pro účinnost náhradního doručení ve smyslu §46 odst. 2 o.s.ř. rozhodující skutečnost, že adresát se v době doručování zdržuje v místě doručování, avšak žalovaný se v této době v místě doručování nezdržoval, nelze uvažovat o účinném doručení předvolání k odvolacímu jednání žalovanému, tj. žalovaný nebyl k odvolacímu jednání nařízenému na den 12. ledna 2000 řádně předvolán. Projednal - li odvolací soud věc uvedeného dne i přes tuto skutečnost, tj. aniž byl naplněn jeden ze dvou předpokladů, za jejichž současného naplnění může ve smyslu §101 odst. 2 věty druhé o.s.ř. soud věc projednat v nepřítomnosti účastníka, došlo tím k odnětí možnosti žalovanému jednat před odvolacím soudem ve smyslu §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.
Za této situace je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. Tím je současně naplněn dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř. Proto dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 1 věta za středníkem, odst. 2 věta první o.s.ř.), aniž se zabýval opodstatněností dalších dovolacích námitek podřazených dovolacím důvodům podle §241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř.
V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne též o náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o.s.ř. ).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. listopadu 2000
JUDr. Miroslav F e r á k, v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení : Ivana Svobodová