ECLI:CZ:NS:2000:26.CDO.2525.2000.1
sp. zn. 26 Cdo 2525/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce T. K. proti žalovaným 1) S. b. spol. s r. o., a 2) Městské části P., o určení neplatnosti výpovědi z nájmu nebytových prostor, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 17 C 55/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2000, č. j. 54 Co 354/99-38, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 8. března 2000, č. j. 54 Co 354/99-38, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (soudu prvního stupně) ze dne 15. dubna 1999, č. j. 17 C 55/99-17, jímž byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti "výpovědí č.j. 09/98 a 10/98 z 6.10.1998 nájmu kanceláří o 26 m2 a skladů o 38 m2 v přízemí domu č.p. 174 v P. - K., J. ul. č. 3 a prostoru dvora o 30 m2 tamtéž dané žalobci", a bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Proti rozsudku odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 18. dubna 2000, podal žalobce dne 18. května 2000 (k poštovní přepravě) dovolání, z jehož obsahu lze dovodit, že navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Uvedl v něm, že "dovolání bude doplněno po ukončení nemoci právního zástupce, o což se tímto žádá. Dovolatel namítá vadnou aplikaci zákona, nedostatečná skutková zjištění a nedobré právní posouzení".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací shledal, že dovolání bylo sice podáno včas osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále jen "o.s.ř."), avšak pro vady, kterými trpí, o něm nemůže být věcně rozhodnuto.
Podle §241 odst. 2 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodů dovolání, a čeho se dovolatel domáhá. Dovolání lze přitom podat pouze z důvodů uvedených v §241 odst. 3 o.s.ř., které je zapotřebí blíže vymezit (konkretizovat), tj. proto, že:
a) v řízení došlo k vadám uvedeným v §237 (o.s.ř.),
b) řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
c) rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování,
d) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Trpí-li dovolání vadami (nedostatkem náležitostí ve smyslu ustanovení §241 odst. 2 o.s.ř.), postupuje soud prvního stupně (§241 odst. 4 ve spojení s ustanovením §209 a §210 o.s.ř.) podle §43 odst. 1 o.s.ř. (§243c o.s.ř.), tj. předseda senátu vyzve účastníka, aby nesprávné nebo neúplné podání bylo opraveno nebo doplněno a poučí ho také, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Není-li přes výzvu předsedy senátu podání opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení zastaví. O těchto následcích musí být účastník poučen. Podle usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 1998, sp. zn. 21 Cdo 60/98, uveřejněného pod č. 36 v sešitě č. 6 z roku 1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, musí výzva k odstranění vad podání obsahovat údaje o tom, v čem je podání nesprávné nebo neúplné, poučení, jak je třeba opravu nebo doplnění provést, a poučení o tom, že řízení bude zastaveno, jestliže podání nebude včas opraveno nebo doplněno; výzvu činí soud formou usnesení. Výzva soudu k odstranění vad podání musí obsahovat i určení přiměřené lhůty, ve které má účastník nesprávné nebo neúplné podání opravit nebo doplnit. Postrádá - li výzva k odstranění vad podání tuto lhůtu, nemůže soud řízení zastavit podle ustanovení §43 odst. 2 věty první o.s.ř.
Soud prvního stupně v rámci úkonů, které mu podle §241 odst. 4 ve spojení s §209 a §210 odst. 2 o.s.ř. příslušely, usnesením ze dne 14. června 2000, č. j. 17 C 55/99-45, (doručeno zástupci dovolatele dne 22. června 2000) a poté opakovaně usnesením ze dne 14. července 2000, č. j. 17 C 55/99-49, (doručeno zástupci dovolatele dne 27. července 2000) dovolatele dostatečně poučil o vadách, bránících projednání dovolání, o způsobu, jakým lze dovolání doplnit a tím vytčené vady odstranit, jakož i o procesních následcích, jaké by měla jeho nečinnost (tj. nesplnění pokynů obsažených ve výzvách ze 14. června 2000 a 14. července 2000). K odstranění vad a k doplnění dovolání v naznačeném směru mu vždy stanovil přiměřenou lhůtu. Přesto žalobce vytýkané vady dovolání do současné doby neodstranil, byť si jich byl vědom již při sepisu dovolání, jak o tom svědčí dovětek (v dovolání obsažený), že "dovolání bude doplněno po ukončení nemoci právního zástupce".
Za tohoto stavu dovolací soud, aniž se mohl zabývat přípustností dovolání a případně i jeho důvodností, podle §43 odst. 2 ve spojení s §243c o.s.ř. dovolací řízení zastavil.
Žalobce z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, avšak žalovaným v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 2 věta první /per analogiam/ o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. prosince 2000
JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová