ECLI:CZ:NS:2000:26.CDO.2582.99.1
sp. zn. 26 Cdo 2582/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Města J. proti žalovanému V. K., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp.zn. 9 C 1017/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 15. července 1999, č.j. 29 Co 1025/98-47, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:.
Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 15.4.1998, č.j.9 C 1017/97-14, přivolil k výpovědi z nájmu žalovaného k bytu č. 13, o velikosti 3+1 s příslušenstvím, v 7. podlaží domu č.p. 3919 v P. č. 21 v J. (dále \"předmětný byt\") s tím, že nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty a uložil žalovanému a všem, kdo s ním v bytě bydlí, povinnost byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění přístřeší. Dospěl k závěru, že uplatněný výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. d/ obč.zák. je naplněn, neboť žalovaný nezaplatil nájemné za období od ledna do srpna 1997, tedy za dobu delší než tři měsíce.
K odvolání žalovaného a D. K. (syna žalovaného) Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 15.7.1999, č.j. 29 Co 1025/98-47, rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žalovaný je povinen spolu se všemi, kdo s ním bydlí, předmětný byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění náhradního ubytování; odvolání D. K. odmítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu o naplnění zákonných předpokladů výpovědi podle §711 odst. 1 písm. d/ obč.zák. Se zřetelem ke zdravotnímu stavu žalovaného vázal povinnost k vyklizení na zajištění náhradního ubytování. Odmítnutí odvolání D. K. odůvodnil poukazem na ustanovení §218 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. s tím, že jmenovaný nebyl účastníkem řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný v plném rozsahu dovoláním. Uvádí, že krajský soud \"ve svém rozsudku v poučení uvedl, že je dovolání k Nejvyššímu soudu ČR v Brně možné\", a že dovolání podává \"i ve smyslu ust. §238 odst. 1 písm. a/ a §239 odst. 1 o.s.ř.\". Namítá nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem ve vztahu k jeho závěru o naplnění výpovědního důvodu podle §711 odst. 1 písm. d/ obč.zák., poukazuje na svůj nepříznivý zdravotní stav, pro který nájemné neplatil, na to, že jinak byl \"řádným nájemcem\" a dovozuje, že výkon práva žalobce je v rozporu s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč.zák.). Žaloba měla být proto zamítnuta (uvádí se v dovolání) nebo povinnost žalovaného k vyklizení měla být vázána na zajištění náhradního bytu. Dovolatel má za to, že odvolací soud vyslovil přípustnost dovolání proti svému rozsudku, a že napadený rozsudek má po právní stránce zásadní význam. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Současně navrhl, aby byla odložena vykonatelnost napadeného rozsudku. V doplnění dovolání pak žalovaný dokládá listinnými důkazy včasnost podání tohoto opravného prostředku.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno ve smyslu ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. včas, když rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 25.8.1999 (uvedeného dne byl doručen právnímu zástupci žalovaného a dne 24.8.1999 právnímu zástupci žalobce), a dovolání bylo dle knihy odeslané pošty právního zástupce žalobce dáno na poštu k přepravě dne 21.9.1999. Nejvyšší soud se poté zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, lze přezkoumat správnost rozhodnutí odvolacího soudu.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné za podmínek uvedených v ustanoveních §237, §238 a §239 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti (každému) rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami stanovenými v §237 odst. 2 o.s.ř.), jestliže trpí vadami taxativně vyjmenovanými v ust. §237 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že tyto vady nejsou dovoláním tvrzeny, a ani se z obsahu spisu nepodávají, není dovolání z hlediska ustanovení §237 o.s.ř. přípustné.
Přípustnost dovolání v dané věci nelze dovodit ani z ustanovení §238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., neboť rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozhodnutím soudu odvolacího, byl jeho prvním rozsudkem ve věci.
Přípustnost dovolání v souzené věci nelze dovodit ani z ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř. (jak činí dovolatel), neboť odvolací soud přípustnost dovolání výrokem svého potvrzujícího rozsudku nevyslovil; obecné poučení o tomto mimořádném opravném prostředku, obsažené v závěru rozhodnutí odvolacího soudu předpoklad přípustnosti ve smyslu uvedeného ustanovení nezakládá. Protože - jak vyplývá ze spisu - návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nebyl žalovaným před vyhlášením rozsudku učiněn, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř.
Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., na které též dovolatel poukazuje. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Pro úvahu, jde-li o rozsudek (byť i jen zčásti) měnící, je rozhodující, zda odvolací soud posoudil práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení po obsahové stránce jinak, než soud prvního stupně (srov. rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998 a 1999, pod pořadovými čísly 47 a 28).
Napadený rozsudek se ve výrocích o přivolení k výpovědi z nájmu bytu a o povinnosti k vyklizení bytu shoduje s rozsudkem soudu prvního stupně, takže tyto výroky mají charakter rozsudku potvrzujícího.
Měnícím je rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé toliko ve výroku, jímž byla povinnost žalovaného (osob s ním bydlících) k vyklizení bytu vázána na zajištění náhradního ubytování (na rozdíl od soudu prvního stupně, který uložil povinnost k vyklizení do patnácti dnů po zajištění přístřeší). Ani proti tomuto výroku však není dovolání podle §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustné, neboť v tomto rozsahu není splněna podmínka tzv. subjektivní přípustnosti dovolání (§243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.). K podání dovolání je totiž subjektivně oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.10.1997, sp.zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod pořadovým číslem 28, a ze dne 29.7.1999, sp.zn. 20 Cdo 1760/98).
V dané věci odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že vázal povinnost žalovaného k vyklizení bytu na zajištění náhradního ubytování. Měnící výrok rozsudku odvolacího soudu - v porovnání s rozsudkem soudu prvního stupně - tak vyzněl pro žalovaného příznivěji, neboť jeho povinnost k vyklizení byla vázána na zajištění náhradního ubytování (tedy formy bytové náhrady kvalitativně vyšší než je přístřeší). Odstranění (zrušení) výroku rozhodnutí odvolacího soudu o povinnosti byt vyklidit v závislosti na zajištění této formy bytové náhrady by tedy nevedlo ke stavu pro žalovaného příznivějšímu; potud tedy nemohla být odvolacím rozhodnutím způsobena žalovanému žádná újma, jíž by bylo lze zhojit v dovolacím řízení.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 větu první (per analogiam) o.s.ř., a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalovanému právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30.listopadu 2000
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc., v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová