ECLI:CZ:NS:2000:26.CDO.2807.2000.1
sp. zn. 26 Cdo 2807/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Č. p., a. s., proti žalované J. N., o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 23 C 293/96, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. září 1999, č.j. 29 Co 387/99-70, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 na náhradě nákladů řízení částku 290,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 2. 4. 1999, č.j. 23 C 293/96-49, uložil žalované povinnost vyklidit byt č. 21 o velikosti 2 + 1, I. kategorie v 8. podlaží domu č.p. 768, katastrální území L., v P., a vyklizený jej předat žalobkyni do patnácti dnů od právní moci rozsudku. Zároveň rozhodl o povinnosti žalované nahradit žalobkyni náklady řízení.
Odvolání, které žalovaná proti uvedeném rozsudku podala, bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 1999, č.j. 29 Co 387/99-70, odmítnuto. Odvolací soud shledal, že napadený rozsudek byl advokátu JUDr. J. S., právnímu zástupci žalované, doručen podle §47 odst. 2 o. s. ř. uložením na poště, že za den doručení je považován den 31. 5. 1999, a že odvolání proti rozsudku bylo podáno až 23. 6. 1999, ačkoliv poslední den odvolací lhůty (§204 odst. 1 o. s. ř. ) připadl na 15. 6. 1999. Městský soud uzavřel, že odvolání bylo podáno po uplynutí zákonné odvolací lhůty, tedy opožděně, a ve svém rozhodnutí z toho vyvodil důsledky podle §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná prostřednictvím svého zástupce - advokáta JUDr. J. S. - dovolání, jehož přípustnost blíže nezdůvodnila, a v němž odvolacímu soudu vytkla, že nezjišťoval okolnosti související s doručováním rozsudku soudu prvního stupně advokátovi, který žalovanou zastupuje, tedy to, zda se adresát v době doručování zdržoval v místě doručení, a zda jej doručovatel vhodným způsobem uvědomil, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. V dovolání tvrdila, že „v době rozhodné pro doručení zásilky do vlastních rukou se JUDr. S. nezdržoval v místě doručení, a to z důvodu rekonvalescence po vážném úrazu pravé ruky s následnými zdravotními komplikacemi, který utrpěl dne 7. 5. 1999\", že tato skutečnost. (to, že se v místě doručování nezdržuje), byla známa i poštovní doručovatelce, a že si uložené zásilky proto „vyzvedával na poště v delším časovém intervalu. Namítala rovněž, že JUDr. S. nebyl vyrozuměn, kdy (v jaký den a hodinu), mu doručovatelka přijde zásilku znovu doručit. Z těchto tvrzených skutečností žalovaná dovozovala, že dnem doručení rozsudku soudu prvního stupně byl den 8. 6. 1999, kdy si JUDr. S. zásilku vyzvedl na poště, a že tedy odvolací lhůta počala běžet „až dnem následujícím\", a navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno, a věc byla vrácena městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání je podáno včas osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky povinného zákonného zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Dovolání je přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. (směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto). Pokud pak dovolatelka vytýká odvolacímu soudu nesprávný závěr o opožděnosti odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, jde o dovolací důvod obsahově podřaditelný pod ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. (tvrzení, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení účinků doručení prvostupňového rozsudku a tím i včasnosti odvolání, podaného touto účastnicí).
Podle §47 odst. 2 o. s. ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Místo, den a způsob doručení prokazuje při doručování poštou zásadně doručenka, kterou pošta vrací zpět odesílajícímu soudu. Konkrétní postupy pošty a povinné údaje, vyznačované na doručence, jež osvědčuje náhradní doručení zásilky určené do vlastních rukou v souladu s ustanoveními §47 odst. 2 o. s. ř., stanovila v době, kdy se doručování uskutečňovalo, vyhláška č. 78/1989 Sb., o právech a povinnostech pošty a jejích uživatelů, ve znění vyhlášky č. 59/1991 Sb. (dále jen „poštovní řád\").
Doručenka, jež obsahuje všechny náležitosti uvedené v příloze poštovního řádu v bodech 18, 19 a 20 (t.j. doručenka, v níž je uveden údaj o výzvě doručovatele na určitý den a podpis doručovatele, údaj o dni uložení zásilky na poště, a razítko a podpis pověřeného pracovníka pošty), je listinou, jež má povahu listiny veřejné. Ta se od listin soukromých liší svou důkazní silou; potvrzuje, není-li prokázán opak, pravdivost toho, co je v ní osvědčeno (§134 o. s. ř.). Důsledek toho, že doručenka má povahu veřejné listiny, je ten, že účastník, který zpochybňuje správnost údajů uvedených na doručence (namítá, že se v době doručování nezdržoval v místě doručování, popř. že stanovený postup doručování nebyl dodržen), je povinen nabídnout soudu důkazy k prokázání těchto tvrzení.
V daném případě bylo doručení rozsudku soudu prvního stupně prokazováno doručenkou připojenou u č. l. 58 p. v., podle jejíhož obsahu šlo o doporučenou zásilku do vlastních rukou adresáta JUDr. J. S. Uvedená listina - jak zjistil již odvolací soud - obsahovala údaj o tom, že adresát, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebyl přes písemnou výzvu, která mu byla při prvním pokusu o doručení (dne 27. 5. 1999) zanechána, zastižen ani při druhém pokusu o doručení této písemnosti dne 28. 5. 1999, že písemnost byla uložena na poště a adresát byl písemně vyrozuměn o tom, že si má zásilku do tří dnů vyzvednout s tím, že nevyzvedne-li si ji, považuje se poslední den této lhůty za den doručení. Doručenka byla opatřena otisky úředního razítka doručovací pošty a podpisem pracovníka pošty. Z jejího obsahu se také podává, že k osobnímu převzetí zásilky adresátem došlo dne 8. 6. 1999, kdy adresát toto převzetí na poště stvrdil svým podpisem.
Dovolací soud provedl dokazování o tvrzených dovolacích důvodech prostřednictvím soudu prvního stupně (§243a odst. 2 věta druhá o. s. ř.) a zjistil z výpovědi svědkyně J. M., pracovnice pošty P. (poštovní doručovatelky), že podpis pracovníka pošty na výše popsané doručence je jejím podpisem, že uvedenou zásilku zástupci žalované doručovala (šlo o okrsek, v němž zastupuje poštovní doručovatelku S.), že adresáta nezastihla, proto mu nechala ve schránce výzvu, že přijde „druhý den\", a protože opět nebyl doma, zásilku uložila (což je - jak svědkyně uvedla - obvyklý postup). O tom, že by se JUDr. S. měl zdržovat někde jinde, nevěděla, nikdo jí nic takového neřekl. Ze svědecké výpovědi JUDr. J. S. bylo zjištěno, že advokacii vykonává sám, že adresa v P., kam mu bylo doručováno, je nejen adresou advokátní kanceláře, ale i adresou bydliště, že nikoho ve své kanceláři nepověřil přijímáním pošty, a že po úrazu, který utrpěl 7. 5. 1999, nedal poště žádnou zprávu o tom, že se na uvedené adrese nezdržuje. Svědek současně tvrdil, že po zmíněném úrazu odjel „pryč z P.\" a zdržoval se v obci Z., protože byl „stejně k nepotřebě, když ... měl pravou ruku poraněnou\", a že tam byl asi do poloviny prázdnin; vyjádřil zároveň své přesvědčení, že „poště muselo být známo\", že se v místě nezdržuje. Ze zprávy o ambulantním vyšetření ze dne 10. 8. 1999, vystavené MUDr. M. K., ordinářem pro plastickou chirurgii Ú. v. n. P., bylo dále zjištěno, že JUDr. J. S. utrpěl 7. 5. 1999 vážný úraz pravé ruky a je v léčení „dosud\", a že „aktuální jeho zdravotní stav mu nedovoloval plnohodnotný výkon jeho advokátní praxe\".
Z výše uvedených skutkových zjištění vyvozuje dovolací soud, že dovolatelce se nepodařilo prokázat, že by postup stanovený zákonem pro doručování úředních písemností, který je předpokladem účinného náhradního doručení ve smyslu §47 odst. 2 o. s. ř., nebyl dodržen. Doručenka, která byla u poštovní zásilky obsahující prvostupňový rozsudek připojena a posléze vrácena soudu, má předepsané náležitosti a tedy i důkazní sílu veřejné listiny; pravdivost údajů na ní vyznačených (co do postupu pracovnice pošty při doručování zásilky, určené do vlastních rukou), nejen že nebyla vyvrácena, ale svědeckou výpovědí J. M. byla potvrzena. Naproti tomu ani svědeckou výpovědí JUDr. J. S. nebylo prokázáno, že by doručovací poště sdělil okolnost, že se nezdržuje v místě svého bydliště, které je současně i sídlem jeho advokátní kanceláře. Tu část jeho svědecké výpovědi, v níž tvrdil, že se „po úrazu\" až do poloviny prázdnin zdržoval v obci Z., shledává dovolací soud účelovou nejen proto, že svědek (zástupce žalované) osobně převzal jak zásilku obsahující prvostupňový rozsudek (dne 8. 6. 1999), tak další soudní zásilku obsahující výzvu soudu k odstranění vad odvolání (viz doručenka u č.l. 62 p. v., datovaná 2. 7. 1999 a osobně podepsaná tímto advokátem). Věrohodnost svědkových údajů je zpochybněna i tím, že - ačkoliv tvrdí, že v důsledku úrazu utrpěného 7. 5. 1999 byl „...k nepotřebě\" asi do poloviny prázdnin téhož roku - nepostupoval v souladu s tím, co mu jako advokátovi ukládá ustanovení §27 odst. 1 věty prvé zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění zákona č. 210/1999 Sb., podle něhož, brání-li advokátovi, který vykonává advokacii samostatně, jakákoliv překážka ve vykonávání advokacie, je povinen ustanovit bez odkladu jiného advokáta po dohodě s ním svým zástupcem.
Protože uplatněný dovolací důvod nebyl prokázán a nejsou zde ani vady řízení, k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), bylo dovolání žalované shledáno neopodstatněným a podle §243b odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. muselo být zamítnuto.
Výrok o nákladech dovolacího řízení ve vztahu mezi účastníky se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o. s. ř. a o skutečnost, že procesně úspěšné žalobkyni, která by měla na jejich náhradu právo, nevznikly v tomto stadiu řízení prokazatelné výlohy spojené s uplatňováním nebo bráněním práva.
Stát hradil v dovolacím řízení náklady vynaložené na svědečné v částce 290,60 Kč; povinnost tyto náklady mu nahradit byla podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §148 odst. 1 o. s. ř. uložena procesně neúspěšné dovolatelce.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 30. listopadu 2000
JUDr. Hana M ü l l e r o v á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková