Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.10.2000, sp. zn. 28 Cdo 1814/2000 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2000:28.CDO.1814.2000.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2000:28.CDO.1814.2000.1
sp. zn. 28 Cdo 1814/2000 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Julie Muránské a JUDr. Josefa Rakovského o dovolání B. D., zastoupené advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z l5.5.2000, sp.zn. 42 Co 4l4/2000, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp.zn. 30 C 67/96 (navrhovatelky B. D. proti Okresnímu soudu v Ostravě, 728 20 Ostrava, Sokolská tř. l6, o zrušení rozhodnutí), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. Odůvodnění: Okresní soud v Ostravě usnesením z 2l.3.2000, čj. 30 C 67/96-74, zamítl návrh navrhovatelky na obnovu řízení (na „zrušení rozhodnutí bývalého Státního notářství v Ostravě z 3.l0.l990, čj. 435/8l-Bu, a na stanovení dalšího jednání v této věci\"). Navrhovatelce nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Navrhovatelce bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. O odvolání navrhovatelky proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením z l5.5.2000, sp.zn. 42 Co 4l4/2000. Usnesení soudu prvního stupně bylo potvrzeno v odvoláním napadené části (tj. ve výroku o zamítnutí navrhovatelky na obnovu řízení /na zrušení rozhodnutí/ a ve výroku o nákladech řízení). Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V dovolání dovolatelky proti tomuto usnesení odvolacího soudu bylo navrženo, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelka poukazovala na to, že v průběhu řízení stále požadovala zrušení rozhodnutí bývalého Státního notářství v Ostravě z 3.l0.l990, čj. 435/8l-Bu. Dovolatelka tedy pokládala za vadný postup odvolacího soudu, když svým usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na obnovu řízení, třebaže navrhovatelka ve svých podáních, která soudu učinila po vydání usnesení Nejvyššího soudu ze l4.l.l998, 2 Cdon 2090/97, nenavrhovala obnovu řízení. Soudy obou stupňů tak nerespektovaly poučení, obsažené v citovaném usnesení Nejvyššího soudu, že je třeba navrhovatelce umožnit, aby v řízení objasnila, čeho se vlastně v tomto řízení domáhá a co svým návrhem sleduje. Podle ustanovení §238a občanského soudního řádu je jmenovitě a taxativně uvedeno, proti kterým usnesením odvolacího soudu je přípustné dovolání. O žádné takové usnesení v daném případě nešlo. Dovolací soud se ještě zabýval tím, zda tu lze přípustnost dovolání dovodit z ustanovení §237 odst. l občanského soudního řádu. Avšak ani z tohoto ustanovení občanského soudního řádu nebylo možné dovodit přípustnost dovolání dovolatelky proti uvedenému usnesení odvolacího soudu. Pokud totiž dovolatelka namítala, že odvolací soud neodstranil chybu soudu prvního stupně, který rozhodl o návrhu na obnovu řízení, ač měl rozhodnout o zrušení rozhodnutí bývalého Státního notářství v Ostravě z 3.l0.l990, čj. 435/8l-Bu, nelze přehlédnout, že se Okresní soud v Ostravě ve svém usnesení z 2l.3.2000, čj. 30 C 67/96-74, výslovně ve výroku tohoto usnesení i v jeho odůvodnění návrhem navrhovatelky na zrušení citovaného rozhodnutí výslovně zabýval, ale neshledal jej důvodným a odpovídajícím právní úpravě. V rozhodnutí uveřejněném pod č. 49/l998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek bylo v souvislosti s ustanovení §237 odst. l písm. f/ občanského soudního řádu vyloženo, že o odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení §237 odst. l písm. f/ občanského soudního řádu jde od účinnosti zákona č. 238/l995 Sb. jen tehdy, jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení (a nikoli při rozhodování) a byl-li tento postup nesprávný. Protože tedy dovolací soud neshledal v daném případě žádný ze zákonem stanovených důvodů přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, nemohl dovolací soud vyhovět dovolání dovolatelky, když totiž v ustanovení §236 odst. l občanského soudního řádu je výslovně stanoveno, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu jen tehdy, pokud to zákon připouští. Nezbylo tedy dovolacímu soudu než dovolání dovolatelky odmítnout jako dovolání nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. l, §2l8 odst. l písm. c/ občanského soudního řádu. Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a odpůrci v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 24. října 2000 JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/24/2000
Spisová značka:28 Cdo 1814/2000
ECLI:ECLI:CZ:NS:2000:28.CDO.1814.2000.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18